Turmalínová slunce aneb Když králové byli geology

Kdo by řekl, že na cestě do nepatrné obce s názvem Myšenec, kilometr od hlavní silnice na Protivín, se ponoříme do hlubin časů, přímo do geologických epoch. Také nás zde ani nenapadne, že dominantou malé vesničky bylo kdysi reprezentativní a honosné sídlo založené Přemyslem Otakarem II. kolem roku 1270, jeden z největších hradů v jižních Čechách. Nechme se však překvapit…

Stopy po době největší slávy tohoto místa najdeme kousek od návsi. Ve svahu nad upraveným parčíkem se jako romantické římské ruiny tyčí kamenná brána a vysoké hradby. V travnaté uličce, kterou procházíme, jsou domky tak „prorostlé“ do původních mohutných zdí, jež tvoří jejich zadní trakty, že ztrácíme přehled o rozsahu tohoto nejspíše velkolepého areálu.

Ještě před sto lety byly jeho pozůstatky zřetelné a podle nich se usuzuje, že měl čtvercový půdorys. Obytné a reprezentativní prostory bývaly propojeny pavlačemi a celý komplex chránily mohutné hradby. Po smrti svého zakladatele v roce 1278 zůstal nedostavěný hrad ponechán osudu a jako připravený stavební materiál byl tehdy využit vesničany. Myslím, že u nás není mnoho malých obcí, které byly vystavěny z ruin královského paláce.

Vesnice z polodrahokamu

Kousek pod kostelem najdeme uličku s upravenými domky, jeden stojí nad zvláštní malou skalkou. V poledním slunci se na ní třpytí paprsky lesklého minerálu. Zde promluvil čas země, takzvaného prevariského paleozoika, tedy doby tvorby českého masivu asi před 300 miliony let. Mohutná pegmatitová žíla, která se táhne od kostela směrem k západu, je zde u domku číslo 3, v bývalém zářezu cesty, protkána křemennými a živcovými krystaly, a především až osmdesáticentimetrovými paprsčitými agregáty černého turmalínu zvaného skoryl.

Jeho krystaly tvoří lesklé paprsky kolem jádra, a proto se nazývají turmalínová slunce. Jiné mají spíše dlouhý ohon jako komety, prostě nebeská zjevení. Tento v rámci Čech geologický unikát je již opět zčásti využit v zídkách a kamenných podezdívkách myšeneckých domků, které jsou tak spolu s použitými kameny z královského paláce jakýmsi mostem mezi dávnými i novými časy.

Zázračný turmalín

Na turmalínu je nejzajímavější to, že jde o nejsložitější silikát v přírodě, zen-buddhisté jej považovali za nepohyblivou lidskou bytost! Pro své podivuhodné vlastnosti byl ctěn i v dávné Indii jako tlumič bolestí, ochranný talisman pohlcující negativní vibrace, posilující imunitu, chránící šlachy a svaly. Navíc ponořen do vody ji má činit léčivou. Podle ezoteriků jsou jeho krystaly napojeny na banku osudů v Indii (akášu), mají senzitivní osobě v meditaci nebo snění poskytovat poznatky o kosmogonii a vícerozměrném pulzním čase (kálaspandraně).

Na Sibiři patří k ochranným kamenům šamanů. Najdeme jej i na naší svatováclavské koruně. Poslední výzkumy ukázaly, že jejím největším a nejvýznamnějším kamenem není rubín, ale červená varianta turmalínu zvaná rubelit. Proč asi? Odpověď mohou nabídnout možnosti jeho využití v současnosti, pověry kolem tohoto nerostu se ukázaly jako částečně pravdivé a pozoruhodné piezoelektrické vlastnosti turmalínů jsou dnes využívány v elektrotechnice. Možná že dávné „pověry“ nám napoví, proč si nejen Přemysl Otakar II. vybral toto místo ke stavbě svého paláce, případně k těžbě podivuhodných kamenů například pro hradní kapli. Nebyl sám.

Nejnovější poznatky dokládají, jak geologicky podivuhodná místa si naši předchůdci uměli (pravděpodobně s pomocí zasvěcených rádců a lokátorů) vybírat ke stavbě hradů, ale i významných kostelů a klášterů. Například také Václav IV. si zvolil v rámci střední Evropy unikátní ostroh ke stavbě hradu Točníku přesně na ukloněné hranici (úhlové diskordanci) mezi dvěma nejstaršími vrstvami, proterozoikem a staroprvohorním ordovikem, na planince z mikrokřemenných rohovců. Zde byl z těchto kamenů postaven i samotný hrad, který tak patří k evropským unikátům. Na podobné „diskordanci“, jen v poněkud jiném úhlu ukloněné, si nechal postavit i Hrádek u Kunratic! Nepodceňujme tedy znalosti našich předků, bůhví, jaká tajemství přírody znali a jak je dovedli využívat!

Podle knižní novinky Marie Holečkové a Otomara Dvořáka Tajemná a léčivá místa jižních Čech a Pošumaví volně zpracovala a exkluzivně pro Dobnet zpravodaj vyfotografovala Marie Holečková. Kniha je k dostání v informačním centru o. s. Dobnet v Dobřichovicích.