Petr Novák z řevnického vodáckého oddílu Bobři jezdí na skautské tábory už třicet let. Strávil na nich téměř pět set dní. Letošní tábor Bobrů, ale bude kvůli mnoha opatřením zcela výjimečný.
Kdy jste se na letošní tábor začali připravovat?
Popravdě řečeno, vše začíná, už když končí předchozí tábor. Do konce prázdnin sice bývá ještě klid, hned od září už ale řešíme opravu věcí, začínáme s přípravou na další rok. Do konce kalendářního roku se snažíme stanovit termín. To vše tedy již proběhlo. No a pak přišla pandemie a my jsme řešili, co dál.
Jaké byly možnosti?
Vymysleli jsme tři varianty: Když to půjde, uděláme tábor ve stanoveném termínu. Druhá možnost byla, že se tábor posune až na srpen a bude trvat jen dva týdny. Poslední varianta byla udělat tábor příměstskou formou. Děti by docházely do klubovny a spaly by doma.
Kdy bylo definitivně rozhodnuto, že zvítězí první varianta?
Teď je to tak měsíc (pozn. redakce: rozhovor vznikal 20. června). Tehdy se začala upřesňovat pravidla, za kterých půjde tábor uspořádat. To už jsme se také mohli sejít osobně. Řešili jsme, zda jsme schopni všechna nařízení splnit.
Co pro vás bylo nejhůře splnitelné?
Největší problém byla asi pravidla kolem kuchyně. Děti například vůbec nesmějí přijít k přípravě jídla. Přesněji mohou připravit jen potraviny, které budou následně tepelně zpracovány.
Doteď jste to měli jinak?
Normálně by děti pomáhaly v rámci služby s přípravou jídla, mazaly by chleby, loupaly brambory. Brambory, které se budou vařit, loupat můžou. Nemůžou ale třeba krájet zeleninu na salát. Nemohou ani vydávat jídlo, což dřív dělaly. Pracovníci v kuchyni musí mít své vlastní sociální zázemí, takže musíme postavit jednu latrínu navíc. Řešili jsme, jak to udělat, když mají povinné gumové rukavice, ale současně musí přikládat do kamen. Nakonec přibude další člověk s potravinářským průkazem pro práci v kuchyni, bude ale pouze přikládat. Výdej jídla proběhne výhradně v jednorázových rouškách.
V instrukcích na tábor uvádíte, aby rodiče přibalili dítěti 5 kusů jednorázových roušek…
Ano. Nesmějí to být látkové roušky, protože ty nedokážeme v našich podmínkách ošetřovat. Roušky musí mít, když třeba budou v kuchyni chystat suroviny před tepelnou úpravou. Nesmíme sice dělat výlety do civilizace, ale po lese nebo k řece jít můžeme. Roušky potřebujeme na přesun.
Je toho tolik… Jak jste všechny informace a podmínky dohledávali?
Hodně nám pomohlo ústředí Junáka. Všechny potřebné informace vytřídilo a zveřejnilo na webu. Navíc vyjednávalo společně s Českou radou dětí a mládeže, dotazovali se hlavní hygieničky na to, co bylo specifické a nebylo zcela jasné. V našem případě šlo třeba o používání dezinfekce, neboť jsme u potoka, kde jsou i pstruzi.
Takže týden před odjezdem už znáte odpovědi na všechny otázky?
Těžko říci, vše se neustále mění. Myslíme si, že dokážeme tábor udělat, jak nejlépe to půjde. Ostatní se musí řešit za pochodu. Budeme se snažit, aby děti pociťovaly přítomnost zpřísněných hygienických nařízení co nejméně. Jsme v kontaktu s hygienickou stanicí, kam jsme museli tábor nahlásit jako zotavovací akci. Očekáváme kontrolu, chodí pokaždé. Letos možná přijde i vícekrát.
Ještě nějaké další změny koronavirus přinesl?
Nově vyžadujeme od rodičů kontakt pro jejich okamžitou dostupnost, aby mohli hned zareagovat a případně přijet. Alespoň jeden z rodičů nebo příbuzných musí být dostupný v ČR. Kromě bezinfekčnosti musí doložit i čestná prohlášení.
Jiný bude i odjezd na tábor. Poprvé nebude společný…
Ano. Tentokrát všechny děti přivezou rodiče sami. Jedno z opatření totiž je, že nemáme využívat hromadné prostředky. Pokud to nejde jinak, musíme jet v rouškách a nemělo by se cestou jíst. Tuhle změnu by děti velmi pocítily. Rodiče je proto přivezou k táboru, kde jim změříme teplotu a převezmeme je. Rodiče do tábora vůbec nevstoupí. Zakázány jsou i jakékoliv návštěvy.
Tábor máte na Rokycansku u Radnického potoka, mimo civilizaci. Jak bude zajištěn přísun aktuálních informací?
Máme mobily. Dáváme pravidelně fotky na web, takže jsme i na internetu. Navíc všechny složky mají naše čísla. Když se něco bude dít, předpokládám, že nás kontaktují.
Neodradilo tohle všechno někoho od účasti na táboře?
Rodiče jednoznačně chtěli, aby děti jely. Naprostá většina z nich minulým měsícům neříkala karanténa, ale haranténa. Nechci to nijak zlehčovat, ale pravda je, že děti se těšily, zájem byl velký. Dokonce bych řekl, že větší, než kdyby covid-19 nebyl.
Objevily se někdy v minulosti podobné nástrahy, jaké nyní přinesl koronavirus?
Zažili jsme třeba povodně, popadané stromy. Někdy bývají zdravotní potíže, jindy dojde ke zranění. Třeba loni se jeden klučina sekl, ale nebylo to naštěstí nic vážného. Říkáme mu teď Paleček.
U vás má téměř každý přezdívku. Proč ty jsi Zip?
Když jsem začal chodit do oddílu, měl jsem takovou zelenou maskáčovou bundu s výrazným černým zipem. Snažíme se, aby dítě přezdívku dostalo, ale aby to bylo nenucené, spontánní. Tak třeba máme Puntíka díky puntíkované mikině, Skokana, který pořád skáče, Věšáka…
Jedeš opět jako hlavní vedoucí?
Ne, tentokrát jako zástupce. Na skautské tábory jezdím nepřetržitě od roku 1990. Kdysi jsem spočítal, kolik už jsem na nich strávil dní. Bylo to neuvěřitelné číslo. Něco kolem 490 dní.
Jaký je zájem o skauting?
Obrovský. Kromě Bobrů a Bobříků máme nyní díky dvěma maminkám ještě oddíl Benjamínků pro předškolní děti. Od září začne fungovat oddíl Vodníků, abychom trochu uspokojili poptávku. V pořadníku máme asi čtyřicet dětí. Je nás asi nejvíc za celou historii oddílu.
- Oddíl Bobři založili v září 1979 Jirka Ptáček a Jiří Valenta. Letos slaví 40 let.
- Nyní má oddíl Bobři Řevnice 67 členů.
- Petr Novák je jeho vedoucím od roku 1996.
- V září Bobři oslaví 40 let fungování.
Pavla Nováčková