Listopadové plískanice, Dušičky, mlhavá rána, tmavé podvečery, nostalgická nálada.To vše, často spojené s předvánočním úklidem, v mnohých z nás vyvolá vzpomínky na doby dávno minulé, na události, které odvál čas. Na půdách, ve sklepích, v kredencích a almarách pod nánosy prachu se někdy skrývají rodinné historické doklady ve formě listin, fotografií, ale i pohlednic. Prohlížíme si je s úctou k našim předkům i k minulosti. Je v nich uložen obraz myšlení předchozích generací, navíc tyto dokumenty mají i uměleckou hodnotu.
A právě pohlednice patří k těm nejzajímavějším svědectvím. V dnešní uspěchané době plné internetu, skypu, ICQ a mobilů jako by se na pohlednice zapomnělo. A přitom šlo o velmi hezký zvyk. Ještě z nedávné doby si pamatujeme předvánoční televizní reportáže o tom, jak pošta nestíhá odbavovat zásilky s vánočními pozdravy.
Dnes většina lidí posílá přání mobilem nebo e-mailem. Ale taková pohlednice pro pisatele znamenala nejprve její nákup, napsání adresy, formulaci textu a nakonec vlastní odeslání. Na straně adresáta pak radost z toho, že si na něj „někdo vzpomněl“. Naštěstí se zasílání pohlednic s vánočním nebo novoročním pozdravem dochovalo do současnosti. Mnozí na tuto formu nedají dopustit.
Před sto a více lety obnášelo zaslání pohledu to, co dnes cítíme při psaní běžné esemesky. Krátký pozdrav, připomenutí nebo i „výkřik do tmy“. Na stranách lístků se řešily běžné věci – nákupy, setkání, vztahy, zdraví, lásky, pozdravy i blahopřání. Byla to takzvaná zlatá éra vydávání pohlednic. Soukromí vydavatelé jich tiskli stovky, tisíce. Prostřednictvím litografií a kolorovaných fotografií lze dokumentovat postupný rozvoj výletních cílů Pražanů podél Berounky, vznik vilových čtvrtí, ale i trampských osad či vývoj dopravní infrastruktury.
Dnes jsou staré pohlednice nejen rodinnými památkami, ale i zajímavým sběratelským artiklem, dokladem doby a vývoje obcí v dolním Poberouní i předmětem zájmu regionálních historiků… a tématem listopadového čísla Dobnet zpravodaje, jehož články zveřejňujeme i na tomto webu.
Příjemné čtení přeje Tomáš Hromádka