ČERNOŠICE – “Tatínek jde na lvy!” Tak popsala svého tatínka, renomovaného filmového scénáristu a spisovatele Marka Epsteina, jeho devítiletá dcerka, když se ve svém domově v Černošicích oblékl do společenského obleku a vyrazil na letošní předání cen Českého lva.
Soutěžil film Šarlatán, ke kterému psal scénář. Bitva o lvy byla úspěšná. Marek Epstein přebral jako zástupce režisérky cenu za nejlepší film roku. Lvů získal Šarlatán celkem 5.
Čím tě oslovil osud léčitele Mikoláška?
Abych byl upřímný, Jana Mikoláška jsem před filmem neznal. Přeci jen zemřel v době, kdy jsem byl sotva dítě. Myslím ale, že by zaujal každého autora, který by dostal tu příležitost o něm psát. Na jednu stranu člověk nesmírně nadaný, až zázračný, na straně druhé kontroverzní osoba spolupracující s několika obskurními politickými systémy. Člověk milující a zároveň plný hněvu. Nakonec ale všem pomohl. A to byl důvod, proč jsem o něm chtěl psát já.
Jaká byla spolupráce se slavnou režisérkou Agnieszkou Holland?
Světová. Jaká jiná může být se světovou režisérkou. Paní Hollandová je neuvěřitelná dáma, která před rokem oslavila sedmdesát. V letech, kdy se většina jejích vrstevníků zaobírá svým stářím, Agniezska točí filmy, je politicky aktivní a má velké plány. Srší z ní takový proud energie, že lidé mnohem mladší si vedle ní připadají unavení a staří.
V řadě filmů, ke kterým jsi psal scénář, hraje Ivan Trojan (Šarlatán, Ve stínu, Anděl páně 2, Vrásky z lásky, Brainstorm, Osma, Václav). Proč?
Ani nevím. Je to jakýsi magnetismus, který neovládám ani já, ani Ivan. U filmu o hercích rozhoduje především režisér a producent. Mít ale ve filmu Ivana Trojana (a myslím, že to samé bude platit pro jeho syna Pepu) je radost a čest.
Ve tvých filmech se často objevují nelehké osudy lidí z doby před listopadem 1989, téma nemoci, stárnutí či komplikované rodinné vztahy. Kde nacházíš inspiraci pro psaní scénářů?
V mých textech se objevuje to, co mě zajímá, trápí nebo baví. Ale to asi není nic nového pod sluncem. O čem jiném taky může člověk psát. Kdyby se na moje scénáře podíval psycholog nebo psychiatr, s jistotou by došel k závěru, že jsou sebestředné, didaktické a mravokárné. Tedy kromě jiných diagnóz.
Jak se vlastně tvoří scénář?
Scénář se většinou odvíjí od námětu. To může být historka na tři řádky. Hospodská anekdota. Z ní se pokouším napsat filmovou povídku. To je poměrně zajímavý literární útvar, který by měl být psaný v přítomném čase a měl by pracovat s textem na půdorysu literárním a zároveň už i výtvarným. Neměl by obsahovat příliš metafor a jinotajů. Jednoduše – text, který si dokážete představit jako obraz. Nikdo by se neměl zasta-vovat a vzpomínat, co ucítil na stejném místě před šesti lety. To do filmu prostě nedáte. No, a když někdo o vaši povídku projeví zájem, tak se vrhnete na první verzi, pak na druhou, třetí-…a modlíte se, aby se už konečně točilo, protože jinak scénář není hotový nikdy.
Jak úzce spolupracuješ s režisérem, herci, štábem?
Práce scénáristy většinou končí s prvním natáčecím dnem. Může se pochopitelně stát, že okolnosti donutí ve filmu něco rychle přepsat, předělat, někdy se vynoří nečekaná logická chyba nebo kauzální lapsus. Některé omyly se zjeví jako zázrakem až ve chvíli, kdy se vysloví. Dřív jsem vnímal natáčení jako místo, kde bych mohl být k užitku, ale v posledních letech se snažím režisé-ry svojí přítomností příliš neznervózňovat. I bez toho je to nesnesitelně stresující zaměstnání.
Příběh Šarlatána odpovídá skutečnému životu pana Mikoláška?
Jednoduchá otázka, nelehká opověď. Naše snaha byla, aby příběh byl dramaticky pravdivý. To je termín, který asi právní svět nezná. Je to čistě umělecká formulace toho, co vzniká v divákovi, když se na film dívá. Film nemůže být nikdy pravda ve smyslu rekonstrukce nebo záznamu. Už proto, že je ohraničen, zůstává vždy jen výřezem obrazu a času. Je manipulací. Úhlem pohledu. To ale neznamená, že pravdu nevyvolává. Můžete si koupit kubistický obraz s názvem „Žena v koupeli“ a dostanete kupu kostiček. Přesto ve vás může pohled na obraz vyvolat emoci, o které pochybovat nebudete. Blbé filmy vás neuráží tím, že by obsahově selhávaly (nakonec, to můžete jen málokdy ověřit) vyvolávají ve vás ale emoce, kterým vy sami nevěříte, pokládáte je za naivní nebo hloupé. A to je místo, kde začíná scénárista prohrávat a film lhát. Naše snaha tedy byla natočit příběh o výjimečném člověku tak, jak jsme ho pochopili my, film, kterému by divák uvěřil a byl ochoten ho s námi prožít.
Máš doma sošku Českého lva za scénář k filmu Ve stínu (2013)? Jak vznikal film, který získal celkem 11 Českých lvů?
Ve stínu vznikalo dlouho a bolestně. Do-pracovali jsme se k sedmnácté verzi textu a všichni asi byli rádi, že se konečně natočila. David Ondříček tenkrát kolem sebe soustředil neuvěřitelné množství velmi nadaných lidí, takže kromě toho zpropadeného scénáře šlo všechno ostatní celkem snadno. A akademici to ocenili.
Co pro tebe znamená ocenění Český lev?
Je to pět minut slávy uprostřed malého rybníčku. Ale krásných pět minut!
Jsi autorem mnoha knih. V roce 2018 se dostalo pozitivní kritiky tvé knize DRAVEC. V čem se liší psaní knihy a scénáře?
Liší se v tom nejzásadnějším. V zodpovědnosti. Zatímco scénář je pouhý předpis. Kuchařka, kde já napíšu slovy, co namíchat, aby to chutnalo, ale je to režisér, kdo doopravdy vaří z obrazů. U knížky se musím já zodpovídat za každé slovo, řádek a vykřičník. U scénáře se velmi rychle a snadno škrtá. Není čas. Nejsou peníze. Herec to nechce hrát. Z vydané knihy vám už nikdo nic nevystřihne. Na druhou stranu to nemusí být vždy jen pozitivum. Osobně se za žádného literáta nepovažuju, je to jen terapie.
Pohádky jsou jednou z tvých domén. Objevují se ve tvých knihách, ale také na filmovém plátně (Anděl Páně 2, Šťastný smolař, Svatojánský věneček, pozn. redakce) tvá poslední pohádková kniha se jmenuje Srabáček? To je hlavní postava?
Ano. Srabáček je taková autobiografie. Většina mých textů se nějakým způsobem točí kolem odvahy, slabosti, selhání a snahy to překonat. Je to asi moje téma. Nezvolil jsem si ho, ale pronásleduje mě. Zjistil jsem, že jsem se podle čínských horoskopů narodil v roce zajíce, ovšem v jeho nejodvážnější periodě. A to je asi to, co se mi do mých textů samovolně dostává, pocit vyděšeného ušáka, co usilovně přemýšlí, jak se ubránit té lákavé potřebě před vším brát do zaječí.
Jak jsi se vůbec dostal ke psaní scénářů? Čím jsi chtěl být jako malý?
Nevím, jestli můžu přiznat, že jsem nikdy žádnou velkou a přesnou představu o své budoucnosti neměl. K psaní mě dovedla spíš náhoda. Nebo snad potřeba něco říct, ale chyběl mi posluchač. Někdy mám pocit, že jsem stále na cestě, protože se mi cesta stala cílem. To se pak zase děsím, abych někam „nedejbože“ nedorazil.
Máš velkou rodinu, tři děti, pracuješ doma. Jak si udržuješ režim dne?
Těžko. Ale k dětem jsem si pořídil i mou milou, které jsem nesmírně vděčný, že zatím přistupuje na ten sobecký a městředný systém, že u nás já dělám, co mě baví a ona se stala matkou našich dětí, což je mnohonásobně těžší a záslužnější. Umím si představit, že s jinou milou nemilou bych už možná nepsal. Podepisuji, že ženy to mají těžší a v budování osobních kariér mnohonásobně klikatější.
Čím se dobíjíš?
Mám velmi rád kolo a kopce, které rostou ze dna Berounky. Už roky mě fascinuje, jak je místní krajina různorodá, divoká a malebná. Od doby, co jsme se přistěhovali, mám problém jezdit na dovolené. A tím pádem i problém doma. Jen málokdy se mi dostane většího zážitku než cestou-necestou do Berouna.
Filmy, které se zrodily v „dílně“ Marka Epsteina, získaly řadu ocenění doma i v zahraničí
- Šarlatán (2020) Český lev za nejlepší film roku, režii, herce v hlavní roli (Ivan Trojan), kameru i zvuk
- Ve stínu (2012) – Český lev za nejlepší film roku, režii, herce v hlavní roli (Ivan Trojan), scénář, kameru, střih, zvuk, hudbu, výtvarný počin, filmový plakát i cena filmových kritiků a teoretiků
- Vrásky z lásky (2012) – Český lev za divácky nejúspěšnější filmlVáclav (2007) – Český lev za hlavní mužský herecký výkon (Ivan Trojan) a vedlejší mužský herecký výkon
Největší úspěchy
- Český lev za filmový scénář Ve Stínu (2013).
- Cena za scénář k filmu Václav na MFF v Šanghaji.
- Nominace na Českého lva za scénář k filmu Václav (2008), Vrásky z lásky (2012), Šarlatán (2020).
Rozhovor byl převzat z informačního zpravodaje letovských občanů a chatařů Letovák
