BEROUN – Tenisovému snu fandila celá republika. Třiadvacetiletý rodák z Berouna Tomáš Macháč nadchl celou republiku, když ve smíšené čtyřhře spolu s Kateřinou Siniakovou získal nejžádanější olympijskou trofej. Ale minimálně na západě Čech fandili nejvíce Daniela a Tomáš Macháčovi, rodiče berounského rodáka. Jaké pro ně bylo sledovat finále? Co nejvíce charakterizuje jejich syna? A jak ho přivítají, až přijede domů, aby mimo jiné s veřejností oslavil tak významný úspěch?
Ještě máte v čerstvé paměti fandění na olympiádě a vše, co se dělo poté?
Ano, byl to silný zážitek. Zápasy včetně finále jsme sice sledovali v televizi, protože bylo hodně složité dojet na místo, ale fandili jsme naplno! Na konci jsme měli obrovskou radost, protože olympijská medaile je prostě olympijská medaile. Bylo to pro nás neskutečné.
Mísily se emoce s něčím dalším?
Ano. Oba jsme měli neskutečnou radost, ale jsme také nohama na zemi. Víme, že může přijít období, které růžové nebude. Ale tak to má každý sportovec.
Patří k vašemu fandění nějaké rituály? Někdo roztáhne českou vlajku, jiní se oblékají do „šťastných“ triček…
Nemáme. Přiznáváme, že v některých vypjatých momentech na chvíli odcházíme od televize, abychom se vydýchali, a pak se k ní vrátíme. (smích) Někdy to jsou takové nervy, že se to prostě nedá vydržet. Většinou se snažíme ustát celý zápas!
Tomáš na otázku, čím chtěl být jako dítě, odpověděl: dítětem.
Asi máte pravdu. (smích) K tenisu přičichl díky dceři Kačce, která je o deset let starší. Hrála tenis a on za ní jezdil na turnaje. Přibližně v jeho pěti letech jsme ho přihlásili také. Brzy se ukázalo, že má talent. Ale že by se tenisem měl někdy živit, nás vůbec nenapadlo.
Kdy se ukázalo, že to nejspíš půjde?
V dorostu, v nějakých sedmnácti osmnácti letech. Zlepšoval se, vyhrál tři ATP turnaje tady v republice, tento moment vše nastartoval.
Po kom má tenisové vlohy?
Nevíme. My jsme tenis nikdy nehráli. Ale věnovali jsme se jiným sportům. Nicméně jeho babička hrála závodně ping-pong, a to opravdu dobře. Jestli po ní tam nějaké vlohy jsou…
Kde se vzal Tomášův cit pro módu?
Vykrystalizoval tak nějak sám. Dříve, když byl v zápřahu, chodil většinou v teplákách a šortkách, prostě ve sportovním. Později si začal kupovat i jiné oblečení. A máte pravdu. I my si myslíme, že má pro módu cit a umí si vybírat.
Jak často jezdí domů? A co zavoní na stole, až přijede na podzim?
Jezdí málo, protože je většinou na turnajích. Když se objeví, tak na dva tři dny a zase jede. Moc rád má vývar s nudlemi a řízek s kaší. Prostě domácí stravu.
Jaký Tomáš je?
Nechceme ho příliš chválit, ale je hodný a férový kluk. Co řekne, to platí. A nezkazí žádnou legraci.
Máte o něj někdy strach?
Určitě. Možná ne přímo strach, ale největší obavy máme, když létá. Což se děje často. Přejeme si, aby se v pořádku dostal na místo. O děti se svým způsobem bojíte pořád.
Co mu přejete?
Po sportovní stránce zdraví, aby mu zápal pro sport vydržel co nejdéle a hrál, dokud bude mít chuť a z tenisu radost. A v soukromí aby byl šťastný a vše mu vycházelo tak, jak si přeje.