Jakmile roztál sníh, obnažily se chodníky a s tím se ukázalo, jak se chováme k životnímu prostředí.Přitom je solení chodníků velmi sporné. Je dokázáno, že nadbytečným solením, nevhodně volenou technologií a nedodržováním postupů se ke kořenům stromů dostává takové množství soli, že způsobuje jejich otravu, jejíž příznaky vystupují zcela charakteristicky a samostatně:
– zasychání okrajové části listů – z důvodu jejich fyziologického poškození solí,
– usychání a předčasné shazování listů – ve “snaze” zbavit se toxických látek v nich,
– během léta opakované rašení listů , někdy též
– podzimní kvetení – oboje jsou obecné reakce stromu na ztrátu listové plochy, otravu solí nebo na prožitý stres,
– zasychání větviček, odumírání větví, celých částí korun a nakonec odumření celého stromu.
Jakmile sůl vstoupí do stromu a dosáhne kritické koncentrace, dochází na rostlině k nevratným poškozením kořenů, listů, větví atp. Chloridy jsou v rostlinném těle postupně transportovány a koncentrovány do listů s jejichž opadem ze stromu v převážné míře odchází.
Solí poškozené stromy se efektivně léčit nedají. Nebude-li přiváděna další sůl do kořenového prostoru stromů a poklesne-li zásoba soli v půdě potom je předpoklad, že příznaky otravy u lehce zasažených stromů během dalších let odeznějí a strom lehké (!) poškození překoná.
Regeneraci stromů lze podpořit vhodným hnojením a velmi vydatnou zálivkou, ale veškeré úsilí stromu i lidí je marné, zůstane-li sůl v půdě.
Tomáš Hromádka, převzato z řevnického Ruchu.
