Na jejich taneční show se v řevnickém liďáku vybralo na podporu rodiny Pokorných vybralo přesně 6 830 korun.
O Taneční šou skupiny Proměny jsem se dozvěděla náhodou. Protože je ale její členkou moje sestřenice, přidala jsem se k dalším obyvatelům Řevnic, z velké části hrdým rodičům tanečníků, a vyrazila směr Liďák.
Příjemná atmosféra, smích pobíhajících dětí a přátelskost organizátorů u mě automaticky vyvolává úsměv na tváři a čím dál větší zvědavost, co bude dál. Hlavní vedoucí Proměn je už pět let charismatická Iva Zrostlíková. Skupina se člení do tří podskupin, rozdělených podle věku: malí, střední a velcí. Dále by se tato parta určitě neobešla bez Lenky Zrostlíkové (choreografie tanců), Honzy Martínka (choreografie a hudba), Dagmar Renertové (baletní choreografie) a »babičky« Věry Hrubé, která se stará o pomoc a hlavně o nejrůznější dobroty. Všichni jsme konečně usazeni a Taneční šou začíná. Hned na začátku je nám oznámeno, že vybrané peníze poputují k paní Pokorné, mamince tanečnice Lucinky. Jejich rodina byla postižena letošními povodněmi. I když paní Pokornou neznám, když propukla v pláč, chtělo se mi brečet taky. Jsem ráda, že lidé jako Iva Zrostlíková ještě nevymizeli. Vzájemná podpora sousedů a kamarádů v situacích jako je tato, je velice důležitá. Celá chvíle je emotivní a asi je dobře, že nejmenší děti vzápětí zahajují program vystoupením Mažoretek. Následuje možná příliš nesmělý tanec středních Proměn s názvem Danze. Další vystoupení bylo baletní – Labutě. Baletem jsem mile překvapena a tleskám, co nejhlasitěji to jde. To, že mé dětství pravděpodobně nebylo kompletní, je potvrzeno tancem malých Proměn Šíleně smutná princezna (aneb Ruku nahoru, kdo chtěl být v dětství princeznou). Sál zaplní kupou malých princezen a princů. Skladba s názvem Fat boy slim plná stepu a poté i ukázka irského stepu mě zaujala nejvíce. To nejlepší je však stále ještě přede mnou, nastupuje totiž banda malých šmoulů. Při tanci na šmoulí písničku si to vyloženě užívají. Dojatá, rozněžněná a ohromená opravdu nečekám už nic, co by mě překvapilo. V takto bezbranném rozpoložení mě však již podruhé za tento den ohromila Iva Zrostlíková převlečená za batole. Na závěr si ještě u písničky od Sinatry zavzpomínám, jaké to bylo chodit do tanečních a být nervózní z toho kluka, který se mnou tančil a vždycky se tak pěkně usmíval.
Domů jsem šla – se závistí
Najednou je Taneční šou u konce, a já kráčím domů se závistí. Závidím, a to hlavně těm nejstarším, co pořád ještě tančí a sdílí spolu spoustu zážitků a přátelství. Zároveň jsem ohromená, co všechno se mohou děti v takové malé skupině naučit. V neposlední řadě mě velice potěšila zpráva od paní Pokorné, která po Taneční šou zavolala a s radostí oznámila, že bylo vybráno 6830 Kč. Doufám, že vzájemná solidarita neodteče tak rychle jako voda, která potíže způsobila. Rodiny, jako je ta Lucinky Pokorné, čeká spousta práce při rekonstrukci a opětovném budování jejich domovů. Děkuji skupině za krásný zážitek a přeji mnoho štěstí do budoucna.
Michala Weingartová, převzato z Našich novin.
