Urbanizační a revitalizační plány obcí a měst pamatují na mnohé, občas ale zapomínají na vhodnou zeleň na veřejných prostranstvích.
A tak města a obce mívají nejen ulice, ale i centra bez ostrůvků zeleně, neboť podle mínění některých jen přidělávají práci a ubírají peníze z obecních pokladen. Navíc je s nimi spojeno velké množství nezbytných úředních úkonů.
Bývá to těžké
Jak na to šli třeba v malé vesnici Mořinka, kde si nedávno úspěšně poradili s výrazným ozeleněním obce, jsem se zeptala místostarostky Martiny Barchánkové. „Když spadáte do kategorie obcí pod 500 obyvatel, situovaných v oblasti CHKO Karlštejn, navíc s památkově chráněnou návsí, tak se ocitnete v nezáviděníhodné situaci mezi třemi kritickými posuzovateli – územními plánovači, památkáři a ochránci přírody,“ připomněla M. Barchánková.
„Takový projekt revitalizace zeleně musí splňovat podmínky územního plánu, obsahovat posudky pro NPÚ, dendrologický posudek a také řadu dalších důležitých dokumentů, pokud jde o větší obce nebo město. Teprve pak můžete žádat o státní příspěvek, dotaci nebo uplatňovat nárok v rámci grantu. A to už je další kolečko starostí a papírování, protože pro malou obec vodovod, kanalizace nebo údržba cest, které nejsou levné, mají obvykle přednost před revitalizací zeleně, což je rovněž finančně náročná akce.
U nás jsme však pochopili, že zásady pro udržení venkovského charakteru naší obce, z tohoto hlediska dnes již výjimečné, je nutné co nejrychleji zpracovat. Po jejich schválení jsme mohli přistoupit k ošetření starého lipového stromořadí a výsadbě několika desítek nových stromků stejného druhu. Sleduji, jak jinde vysazují místo tradičních lip, kaštanů či olší náročnější cizokrajné druhy, které by se lépe hodily třeba do středomořské oblasti. Ještě zvláštnější vztah máme ke stromům ovocným, vyžadujícím mnohem více péče nežli stromy běžné a okrasné. Známe ty problémy se zaschlými nebo s hnijícími plody nejen v alejích u silnic, ale i na soukromých zahradách, kde stále častěji vidíme nesklizená jablka, švestky, rybíz a další plodiny,“ uzavřela svůj pohled na revitalizaci zeleně M. Barchánková.
Pojďme navštívit i další obce našeho regionu, abychom získali přehled, jak si tam s veřejnou zelení poradili. Zajímá nás také, jak tento „problém“ vidí například spisovatel a významný přírodovědec RNDr. Václav Větvička, který má ke zdejšímu kraji velmi blízký vztah.
Zasaď strom, postav dům a zploď syna
„Už toto staré přísloví radí dobrému hospodáři velmi prozíravě,“ připomněl známý botanik Václav Větvička, „bývá to snazší, než bychom mysleli, až na ten strom!“
V roce 1968 se z jeho popudu téměř v každém městě vysazovaly takzvané Stromy republiky. Před několika lety stál u zrodu Dne stromů, který se slaví 20. října. Patřily sem i vyhlášené akce, zejména v poválečných letech, jako Sázej stromky pro potomky nebo Sázejte stromy, vaše děti porostou s nimi. V roce 2000 navrhl výsadbu Stromů milénia.
Nejlevnější klimatizace
Strom vždy býval důležitým orientačním bodem v krajině, hraničním stanovištěm, místem příjemného posezení obvykle v centru, kde poskytoval stín, i nejpřirozenějším průvodcem míst posvátných. Dnes je tak trochu pouhým „křovím“ – ozeleněním šedivých ulic, pustých míst, doplňkem, který postrádá historii i vztahy.
„Pro mne je strom především důležitým historickým, ale i estetickým fenoménem,“ navázal Václav Větvička. „Z hlediska praktického je, mimo jiné významné funkce, tím nejefektivnějším klimatizačním zařízením. To se prokázalo při zkoumání rozložení tepla pod stromem a pod slunečníkem. Na rozdíl od slunečníků stromy výparem z listů v horkých dnech vzduch zvlhčují a zároveň ochlazují, takže poskytují nejen stín, ale také úžasné mikroklima. Zejména ty staré, například osmdesátileté, dokážou takto nahradit několik desítek stromů ve stáří dvaceti let, “ upozornil závěrem.
Dědečkův sad a další zajímavé projekty
Jsou však obce, které podle vzoru RNDr. Václava Větvičky hledají nové přístupy k „doplňkové“ zeleni. Například v nedalekých Tachlovicích pojali vztah člověk – místo – strom zcela originálně. Jejich nedávno vybudovaný „Dědečkův sad“ za obcí, na levém břehu Radotínského potoka, láká hned z několika důvodů.
Před pěti lety se v předvečer tachlovického posvícení shromáždilo více než dvě stě lidí na slavnosti hromadné výsadby 155 ovocných stromků. Příprava celé akce započala na obecním úřadě již na jaře a idea, aby každý z místních občanů, jenž bude mít zájem, dostal ovocný stromek označený svým jménem, se začala uskutečňovat. Cílem bylo rozšíření relaxační či rekreační možnosti obyvatel. Navíc výběr místa sadu přivedl nejen místní, ale láká i zájemce, turisty a cyklisty. Je totiž situován k jedné z největších vrb v České republice, významnému památnému stromu, stařičké mohutné vrbě bělokoré, která je i ve svých více než 140 letech stále krásná a vitální. Akce zaujala i krajský orgán, který na tento pozoruhodný sad poskytl dotaci. A do třetice tu žáci zdejší základní školy založili arboretum keřů českého venkova, osazené nejběžnějšími druhy typickými pro středočeské vesnice, od šeříku obecného přes jasmín křovitý po zlatý déšť.
Podobný originální nápad realizují v Letech. Polní cesta k Větrnému údolí, chatové oblasti V Libří s pramenem kvalitní vody, je v současnosti osázená zhruba čtyřiceti ovocnými stromky, nesoucími tabulky se jmény Anička, Tomáš, František i dalších dětí a s datem jejich narození. Každý nový občánek Letů zde na památku získá jednu jabloňku. Obec také během posledních let dosazovala desítky mladých stromků tradičních druhů v okolí návsi.
V Berouně zase nedaleko památné Lípy svobody u středověkých hradeb má každá zdejší základní škola vysazenou svoji lipku. Ale i další obce využívají zajímavých míst k nové výsadbě, která podtrhne význam určité památky. Třeba na konci Mořiny u kamenných božích muk bylo vybudováno posezení a celá trojúhelníková plocha svahu u silnice na Bubovice byla nově osázena. Navazuje na dvě památkově chráněné lípy před původně gotickým kostelem sv. Stanislava, postaveným v roce 1353 na dávném slovanském pohřebišti.
V Králově Dvoře na Berounsku pojali veřejný prostor velkoryse. Nejen že upravili zdevastovaný zámecký park, proťatý tělesem dálnice, a zpřístupní jej veřejnosti, ale kolem zámecké zdi a před zámkem založili nová stromořadí kaštanů a lip. Ještě letos mají v plánu vysadit zhruba dvacet tisíc stromů ve vybraných lokalitách dříve tak zásadně průmyslem narušeného městečka.
Vraťme se ale k dolní Berounce. Dobřichovice se během několika let pustily do revitalizace zeleně v ulicích a na veřejných prostranstvích, zejména ve vazbě na významnou a oblíbenou cyklostezku kolem Berounky.
Cestou k Mořině míjíme nový vodojem, společnou realizaci obcí Mořinka, Mořina a Lety, který je dokola rovněž osázen mladými stromky. Mohli bychom takto projít další města a obce v okolí, všude se v posledních letech projevuje snaha o výměnu starých a nemocných stromů a výsadbu nových.
Nezapomeňme na zahrady
Jakási nová vlna zájmu, probuzená například velmi oblíbeným televizním seriálem PhDr. Marie Hruškové o stromech nebo popularizací jejich významu RNDr. Václavem Větvičkou či soutěžemi o nejkrásnější stromy krajů či republiky, už přináší své ovoce. Nejde však jen o veřejná prostranství. Také naše zahrady by měly nabrat nový vítr do plachet a přinášet nám nejen radost, ale přispět i k zachování tradičních druhů stromů a keřů středoevropské oblasti.
Na jednu z takových inspirativních zahrad nás upozornil právě RNDr. Václav Větvička, který více než patnáct let pracoval v Pokusné a klimatizační stanici Botanického ústavu ČSAV v Potocích u Černolic. Tato krásná šestihektarová zahrada, či spíše arboretum, v hlubokém údolí Všenorského potoka se před zhruba dvaceti lety stala vědeckým pracovištěm, záchrannou stanicí pro ohrožené druhy rostlin. Aklimatizovali tu mimo jiné cenné druhy skalniček a také záměrně vysazovali skupiny různých kultivarů vesměs vzácných dřevin, vhodně zapojených do původních porostů. Největší hodnota této zahrady spočívá nejen v rozmanitosti dřevin, ale právě v jejich stáří. O zachování tohoto unikátu se v současnosti snaží dnešní spolumajitelka Jitka Stivínová, matka známého flétnisty a skladatele Jiřího Stivína. Udržuje tak v povědomí veřejnosti slavnou tradici proslulé zahrady přezdívané Stivínka, kterou ve třicátých letech minulého století založila světoznámá pěstitelka alpinek paní Marie Stivínová.
Podobných krásných zahrad či parků bychom v regionu nalezli více, ale podstatné je, že podle slov Václava Větvičky „nás parky a zahrady vychovávají k estetice“. Jenom tak je budeme potřebovat a zároveň požadovat, aby se zahradní a parková pohoda a krása vrátily do našich obcí a měst v mnohem větší míře.
Marie Holečková
