Těžbu břidlicového plynu jsme loni téměř jednomyslně odmítli. Ale nešlo spíše o strach z neznámého než o racionální argumenty?V těchto dnech se v Berouně scházejí odpůrci hydraulického štěpení a snaží se o definitivní zákaz tohoto druhu těžby. Proto vám chceme předmět jednání trochu více přiblížit.
Klasická těžba ropy a plynu
Ropu a zemní plyn těžíme už stovky let. Na našem území, především na jižní Moravě, od roku 1919. Ložiska ropy a zemního plynu dělíme na konvenční a nekonvenční. Konvenční ložiska mají ropu a zemní plyn uloženy v prostupné hornině. Jakmile se takové ložisko navrtá, ropa nebo zemní plyn může volně unikat, a to buď přirozeným přetlakem, anebo se úniku „pomáhá“. To jsou potom známá kyvadlová čerpadla, přezdívaná kozlíky. Vídat je můžete uprostřed jihomoravských vinic.
Hydraulické štěpení
Jakmile se ropa nebo zemní plyn nacházejí v neprostupných horninách, je potřeba pevné vrstvy rozrušit a učinit je prostupnými. Jednou z metod je právě hydraulické štěpení. Zjednodušeně řečeno jde o napuštění vody nebo jiné tekutiny do ložiska. Pevné vrstvy nerozrušují chemikálie, jak by se mohlo zdát, ale tlak vody. Jakmile hornina popraská, ropa nebo plyn se uvolní.
Frakturování na Moravě
Frakturování se používá desítky let jako doplňková metoda při těžbě z konvenčních ložisek. Zvyšuje se tak těžba. V minulosti se používalo i na našem území. Na jižní Moravě se frakturovalo překvapivě naftou. V Moravských naftových dolech mi Štěpán Buchta, expert na geologický průzkum, na dotaz o nebezpečí této metody odpověděl: „Rozumné užívání nemůže škodit a nikdy neškodilo. Aby došlo k poškození přírody, musel by někdo úmyslně porušit veškeré předpisy.“
Nekonvenční těžba
Metoda hydraulického štěpení je známá desítky let. Přesto se ropa a plyn z břidlic těží v posledních přibližně pěti letech. Je tomu tak především proto, že nekonvenční ložiska jsou obvykle ve větších hloubkách a těžba je finančně náročnější. Ekonomicky zajímavou ji učinilo neustálé zdražování ropy a zemního plynu. Rostoucí ceny surovin učinily těžbu ziskovou.
Těžba plynu z břidlic
Těžba z břidlic spočívá v tom, že se vyvrtá nejprve svislý vrt, který se po dosažení dostatečné hloubky narovná do vodorovného směru. Jakmile je vrt hotový, vrtná věž zmizí a nastává druhá fáze, frakturování. Při něm se do podzemí tlakem vhání voda, která způsobí popraskání břidlic. Třetí fází je samotná těžba. Na povrchu zůstává asi metr a půl vysoká hlavice jímající plyny, od níž vede potrubí odvádějící plyn k dalšímu zpracování. Ony hlučné fáze jsou první dvě. První trvá přibližně měsíc, druhá přibližně týden. Vrtání a frakturování je možné provádět buď klasickými motory, nebo elektromotory, které jsou výrazně tišší.
Možné ohrožení spodních vod
Jedním z hlavních argumentů odpůrců těžby je riziko ohrožení spodních vod. Co se ale příliš neuvádí, je fakt, že celá svislá část vrtu je od okolní horniny hermeticky oddělena kovovou trubkou obklopenou cementem. Je to z toho důvodu, že jakýkoli únik „po cestě“ do pracovní hlubiny by hydraulické štěpení prakticky znemožnil.
Dalším častým argumentem jsou chemické látky, přidávané do frakturovací vody. Ty jsou ale ve vodě přítomny jen ve zlomkovém množství a mají například za úkol zajistit, aby nerezavěly trubky ve vertikální části vrtu. Vzhledem k tomu, že těžba tímto způsobem probíhá ve velkém měřítku teprve pět let, se používané složení frakturovací kapaliny velmi rychle mění a množství chemikálií rychle ubývá. Bylo by namístě ptát se těžařů, jaké příměsi do vody by chtěli používat a zda je používaná voda opravdu čistší než ta přirozeně obsažená v hornině.
Zkušenosti ze světa
Prvním státem, který dal těžbě plynu z břidlic zelenou, jsou USA. Ročně se na jejich území otevře asi 10 000 nových vrtů. Zatímco před pěti lety byly Spojené státy závislé na dovozu zemního plynu, nyní vytěží více, než spotřebují. Cena zemního plynu na trhu v USA klesla za tu dobu na pětinu. Na evropských trzích cena plynu stále stoupá, a tak američtí těžaři zemní plyn zkapalňují a dovážejí do Evropy.
Neekologická těžba?
Těžba břidlicových plynů má i zcela nečekaný dopad na oblast životního prostředí. Americké domácnosti, a především elektrárny masově přecházejí na vytápění zemním plynem. Díky tomu USA s přehledem plní závazky z Kjótského protokolu o snižování emisí skleníkových plynů, přestože se k jeho dodržování nezavázaly. Americké energetické společnosti zastavily plány na výstavbu nových atomových elektráren a uzavírají ty dosavadní. Neobstály v konkurenci paroplynových cyklů.
Cesta i pro nás?
Těžbu plynu i průzkum můžeme předem odmítnout, anebo se o věc blíže zajímat. Objektivně zhodnotit rizika a možné přínosy a podle toho zaujmout stanovisko k průzkumu a poté i k těžbě. Je pro nás zásadní jednoduše nevrtat, nesledovat v našem okolí stěhující se věže a nic neriskovat? Nebo nás láká možnost zbavit se čoudících komínů, když zemní plyn bude levnější než jiné druhy vytápění a věděli bychom, kam investovat pět procent z celkové ceny vytěžené suroviny. Posuďte sami.
Jaroslav Mareš