Tentokrát pojedeme na výlet do Osova. Malá obec s necelými čtyřmi stovkami obyvatel leží v podhůří Brd nedaleko Hostomic. V údolí mezi kopci skrývá vzácný barokní kostel a zámek, který jako by vstal z popela.
Osov je stará ves, o níž je poprvé psáno v listině ze 17. prosince 1225 nalezené v archivu žďárského kláštera. Jde o závěť s podpisy „Petra a syna jeho Pomněna z Osova“. Vesnice původně patřila k duchovní správě v sousední Skřipli, a to až do 18. století. Teprve tehdy se vlastník zdejšího zámku hrabě Jan Adolf Kounic rozhodl postavit v Osově kostel, jehož vybudování sám financoval.
Opravený kostel láká k prohlídce
A udělal dobře, protože kostel Narození sv. Jana Křtitele z let 1734–1738 je dílem vrcholného baroka, díky tomu tedy dnešní významnou osovskou památkou. Po hradu Karlštejně je kostel nejvýznamnějším a nejcennějším dokladem své doby v berounském okrese. Plány vypracoval vlašský architekt Bartolomeo Scotti, po jeho smrti stavbu dokončil slavný stavitel Anselmo Martino Lurago, jehož dílem je Kounický palác na Staroměstském náměstí v Praze.
Kostel stojí mezi stromy u silnice v blízkosti zámku a vypadá mnohem lépe než nedávno, kdy pomalu chátral. A tak dnes můžete uvnitř obdivovat práci českého sochaře a řezbáře Františka Ignáce Weisse, jehož pražská dílna byla v 18. století nejvýznamnější svého druhu, díla místního truhláře Josefa Pinsingera, fresky na stropě od vlašského mistra v původních barvách nebo oltářní obraz od Jana Heslera z Prahy. Uprostřed svatostánku stojí hrobka s ostatky dvanácti lidí, mezi nimi je první zdejší farář Josef Vavřinec Herman.
V minulosti proběhlo několik rekonstrukcí kostela, jedna z nich v roce 1944 a poslední zásadnější pak roku 1963. Od té doby kostel upadal a na konci 80. let minulého století byl dokonce v havarijním stavu. Naštěstí po roce 1990 postupně začaly rozsáhlé opravy, které skončily teprve před pár lety. Přispěl na ně stát i lidé v rámci sbírky.
I zámku se vrátila jeho krása
Zámek v Osově rovněž pochází z doby barokní v 18. století, předtím na jeho místě stávala od 15. století tvrz. Do barokní podoby ji v letech 1728–1737 nechal přestavět již známý Jan Adolf Kounic. Bohužel se nedochovalo jméno stavitele, ale vzhledem k tomu, že je podobný dalším stavbám Anselma Luraga, který zde tehdy dostavoval kostel, vypadá to, že zámek je jeho dílem.
Zámek mnoho majitelů nevystřídal. Po Kounicích (a rokokové úpravě) byli vlastníky Schwarzenbergové, kteří ho v roce 1930 prodali komerčnímu radovi Václavu Palivcovi. Ten ho zmodernizoval, zavedl sem ústřední topení, vodovod i elektřinu. V té době byl zámek kulturním centrem, kam jezdili významní hosté, například spisovatel Karel Čapek, novinář Ferdinand Peroutka nebo režisér Vladimír Slavínský, jenž tu dokonce točil film Uličnice s Jindřichem Plachtou či Oldřichem Novým.
Stejně jako mnoho jiných budov byl zámek v roce 1948 znárodněn a Václav Palivec se musel přesunout do tzv. fořtantu, kde tehdy nebyla ani elektřina. V zámku poté fungovala rukavičkářská škola a internát pro učně a od roku 1960 ještě domov důchodců, kteří žili po mnoha lidech na pokojích v nevyhovujících podmínkách. V roce 2000 byla vybydlená a zničená stavba vrácena v restituci Emilu Palivcovi, nyní ji vlastní soukromá majitelka z Roztok. Zajistila její opravy, takže je na ni znovu pěkný pohled.
Nevysoká trojkřídlá zámecká budova stojí u silnice směrem na Skřipel a není přístupná veřejnosti. Můžeme ji obdivovat pouze za plotem, ale i tak stojí za to. Okolí zatím nevypadá příliš upraveně, ale se to určitě ještě změní. Dříve tu býval krásný francouzský a poté anglický park.
Jak se do Osova dostat?
Autobus 632 jede z Řevnic přes Osov až do Hostomic, lze také jet lokální tratí ze Zadní Třebaně, zastávka Osov je kousek za obcí směrem na Velký Chlumec. Dá se také dojít na zastávku do Vižiny. A pokud si chcete udělat ještě pěší túru, z Vižiny je to jen kousek k brdským lesům, podél nichž dojdete až do Řevnic nebo Dobřichovic.