Sociální rehabilitace
Co je sociální rehabilitace? Je to komplexní péče o klienta – tedy o člověka s mentálním nebo duševním onemocněním, který pracuje pod vedením pracovního terapeuta.
V čem spočívá práce terapeuta?
Terapeut je v podstatě první kontaktní osobou klienta v nové práci, vytváří s ním individuální zakázku, tedy plán, co klient od práce očekává. Zakázkou je například přání: Chci se naučit vařit nebo uklízet. Terapeut vede klienta k logickým postupům, často podle obrázkových návodů, jak tohoto cíle dosáhnout. Přitom si odpovídají na otázky typu: Co k tomu potřebuji? Co udělám nejprve, co bude následovat?
Osobní plán se po třech měsících hodnotí. Při plnění individuální zakázky je vždy důležitá úzká spolupráce s rodinou klienta a s jeho psychiatrem. Druhou podstatnou součástí práce terapeuta je intervize na terapeutických poradách, kde sdílí pracovní problémy s ostatními kolegy a objektivizuje tak pohled na daný problém. Hodnocení klienta je pak skutečně objektivní.
Kdo takovou práci může vykonávat?
Člověk nad 25 let, který má minimálně rekvalifikační kurz pracovníka v sociálních službách nebo vyšší odbornou školu sociální práce, případně vystudoval psychologii na fakultě či absolvoval psychoterapeutický výcvik. Samozřejmě musí splňovat osobnostní předpoklady pro tuto práci. Především musí být empatický a trpělivý.
Jak vypadá běžný den pracovního terapeuta?
V 7.30 začíná příprava kavárny a zmapování nálady klientů, rozdělení jejich práce, příprava jídel, vyskladňování zboží.
Během celého dne má terapeut na starosti dva až čtyři klienty za směnu a ještě musí stíhat přepínat se do rolí číšníka, kuchaře, skladníka i pokladníka. Ani při velkém návalu zákazníků nesmí zapomínat podporovat klienty a nepřetěžovat je, aby nepracovali ve stresu. Bohužel se tak někdy do stresu dostává sám terapeut.
Škoda že v České republice neplatí zákon jako v Holandsku, že každý terapeut má po pěti letech práce v sociálních službách nárok na rok placené dovolené. Ohodnocení těchto lidí v ČR je minimální. Naše země má jako třetí v Evropě nejmenší rozpočet na sociální péči. Přitom statistiky dokazují, že tato práce má obrovský význam a šetří miliony. Zařazení postiženého klienta do pracovního procesu totiž zlepšuje kvalitu jeho života a umožňuje návrat do práce i jeho rodičům. Příkladem výrazného zlepšení psychického stavu díky práci a začlenění se do společnosti je i jedna z našich klientek. Jde se svou diagnózou proti odborným publikacím například v logickém uvažování, mluveném projevu a asertivitě. Její výrazné a neočekávané zlepšení si pochvalují především její rodiče.
Co vás vedlo k volbě tohoto zaměstnání?
Příjmová terapeutka Karin, která má za sebou 11 let práce v sociálních službách, odpovídá: „Ráda pracuji s lidmi a baví mě věci, které mají smysl.“
„Vystudovala jsem obchodní akademii a pak jsem hodně cestovala. Myšlenka pracovat s lidmi, a ne s čísly mě nadchla. Chtěla jsem vždy studovat psychologii nebo dělat nějaký humanitní směr a pak jsem zjistila, že existuje sociální práce. Prvotní na ní je filozofická nadstavba a přesvědčení, že má smysl,“ připojuje svůj názor sociální pracovnice Jana.
Přes všechen optimismus a nadšení těchto žen je jasné, že při jejich práci může často dojít k vyhoření. Proti němu pomáhají pracovnímu týmu společné supervize.
Smutné je i konstatování obou terapeutek, že česká společnost ještě nepřijala lidi s duševním onemocněním tak, jak by měla. Stále zde převládá strach a obava o tématu vůbec diskutovat a uznat tyto lidi jako sobě rovné. Jiné to není s lidmi s mentálním postižením. Doufáme, že díky tomu, že se jich mnoho stalo našimi kolegy a přáteli, jsme jako občanské sdružení Náruč pomohli alespoň částečně tato tabu zbourat.
Šárka Hašková, bt
