Koncertovala v mnoha zemích světa – ve Francii, v Itálii, Německu, Rakousku, Rusku či USA. Má za sebou účinkování v opeře Bohuslava Martinů Čím lidé žijí, nominované na mezinárodního hudebního Oscara.
Před rokem jako jediná Češka zpívala v pražském Rudolfinu na festivalu italské opery. A před měsícem zapěla v řevnickém Lesním divadle. „Byla to úžasná atmosféra, přívětivé publikum. Věřím, že to nebylo naposledy,“ svěřila se novopečená maminka syna Filipa a obyvatelka Řevnic mezzosopranistka Ester Pavlů.
Zdá se, že letošní rok je pro vás v mnohém významný. Oslavila jste kulaté narozeniny, narodil se vám syn, přestěhovali jste se do Řevnic…
Ano, je to docela zlomový rok. A zvláštní je, že po narození syna nabídek na práci ještě přibylo. Zpívala jsem samozřejmě i před tím. V Národním divadle, ve Státní opeře Praha, v Ústí nad Labem i ve Francii… Ale teď se s nabídkami doslova roztrhl pytel.
Jak si to vysvětlujete?
Cítím se po porodu lépe než kdy jindy, hlas získal ještě plnější zvuk a barvu, psychicky jsem díky štěstí, které zažívám, v absolutní pohodě. To je pak poznat nejen okem, ale i uchem.
Letos jste oslavila 30. narozeniny. Je věk pro operní pěvkyni důležitý?
Já myslím, že není, v každém věku se najde role, kterou můžete zpívat. Ale samozřejmě některé hlasy dozrávají později a jiné dřív…
Jak to mají mezzosopranistky?
Také jak které. Jsou různé typy hlasů: koloraturní mezzo, dramatický, lyrický. Každému sedí něco jiného. Ale většinou se začíná „lehčím“ repertoárem (árie antique, Händel, Mozart, Rossini atd….) Je to velmi dobré pro techniku zpěvu, když zvládnete dobře zazpívat Mozarta, potom je jednodušší zpívat dramatičtější obor. Samozřejmě k tomu musíte mít dispozice. Nyní účinkuji v plzeňském divadle jako Olga v opeře Evžen Oněgin. To je pro mne spíš lehčí repertoár se střední polohou hlasu, nic vypjatého. Po porodu ideální. Ovšem už na jaře budu v Plzni alternovat Evu Urbanovou v roli Cizí kněžny v Dvořákově Rusalce. Na to se moc těším.
Je poloha hlasu to jediné, co operní pěvec při výběru role řeší?
Každá opera má hlasové obory a podle toho se role rozdělují. Jsou prostě party, které pro mne nejsou. Dnes už se ale při obsazování hledí i na to, jak člověk vypadá, a samozřejmě jak zpívá
Jakou postavu byste si tedy ze všeho nejvíc chtěla zazpívat?
Je to role Eboli z opery Don Carlo od Verdiho, úžasná postava a velmi těžká. Ráda bych si ji někdy zazpívala. Právě známou árii Eboli O don fatale budu zpívat zanedlouho v Obecním domě s Orchestrem hlavního města Prahy FOK na koncertě s Josém Curou. Vybral si mě na pěveckých kurzech, které vedl tady v Praze. Velmi se na tento večer těším, i proto, že si s ním zazpívám duet Azuceny a Manrica Madre non dormi? z opery Il trovatore také od Verdiho.
Vystupovala jste již v mnoha zemích… Které z vystoupení považujete za nejzásadnější?
Všechny koncerty, na kterých jsem byla, byly krásné. Všude, kde jsem účinkovala, jsem byla šťastná, že právě tam mohu být. Žádný koncert nebyl ani méně, ani víc. V tu danou chvíli byl ten jediný ten pravý a vždy měl pro mne velkou hodnotu.
Tak jinak: kde jste účinkovala zatím nejdál?
Bylo to asi v San Francisku, v karaoke baru. (smích) To už je dávno. Ale možná ještě dál to bylo v divadle v Kazani v Rusku. A na jaře mě čekají další koncerty ve čtyřech městech v USA.
Jaké vystoupení bylo zásadní pro vaši další kariéru?
Jsou vystoupení, která vás posouvají dál třeba tím, s kým zrovna spolupracujete. V tomto ohledu bylo pro mne zlomové setkání s Jiřím Bělohlávkem. Sešla jsem se s ním při uvedení opery Bohuslava Martinů Čím lidé žijí. Byla úžasná zkušenost se s ním potkat. Je obrovská osobnost. A také již zmíněný José Cura.
V roce 2009 jste se poprvé objevila v Řevnicích. V Lesním divadle jste s ochotníky nastudovala hru Někdo to rád horké, kde jste si střihla hlavní postavu Sugar. Jak jste se do Řevnic vlastně dostala?
Byla to náhoda. Moje teta je asistentka režie činohry v Národním divadle a zná se s Alicí Čermákovou, která tuto hru režírovala a hledala představitelku Sugar, tak jí navrhla mě. A ono se to povedlo… Ohromně mě to bavilo, lidé tady jsou velice příjemní a jsou to nadšenci. Byla to legrace a také zkušenost zahrát si činohru.
Zvažovali jste dlouho přesun z Prahy do Řevnic?
Vůbec ne, můj manžel sem jezdil jako kluk a vyrostl u Berounky, miluje rybaření, nebylo o čem přemýšlet. Navíc cesta do centra Prahy trvá z Řevnic vlakem půl hodinu, to je super…
Nezměnil se tedy nějak výrazně váš život po přestěhování k Berounce? Nic vám tu nechybí?
Je tu překrásné prostředí, krásné Lesní divadlo, příjemní lidé, kulturně to tu žije…
Mnozí by s vámi asi nesouhlasili…
Ne, opravdu, jsem tu nadšená.
Letos jste v Lesním divadle vystupovala hned dvakrát. Ještě těhotná jste účinkovala na hlavních oslavách 100. výročí Lesního divadla, pak při zářijovém koncertě. A teď studujete další hru zase s Alicí Čermákovou.
Je to tak. I když chystanou hru budu muset asi vzdát. Rýsuje se zajímavá nabídka, ale nechci to zakřiknout.
Herci, nejen ti ochotničtí, mívají někdy problém s textem, který občas vypadne. Stává se to i pěvcům?
Stává, proto i u nás bývá k dispozici nápověda. Některým zpěvákům není bohužel rozumět, i když zpívají česky. A tak se někdy ani nepozná, že jim text vypadl.
Jaký jazyk je pro vás nejhorší?
Francouzština. Člověk to musí dát jakoby do nosu… Když to tak nezní, je to špatné. Ani angličtina nepatří k nejlehčím.
Pocházíte z rockové rodiny, původně jste i vy chtěla studovat popový zpěv. Nelitovala jste někdy, že jste se dala na operní dráhu?
Je pravda, že k opeře jsem se dostala náhodou. Mamka mě tam dostrkala. Ale tehdy při přijímačkách mě opera ohromně zaujala. Okamžitě jsem se o 180 stupňů přeorientovala. Oddala jsem se jí.
Krize občas přijdou. Ty moje ovšem trvají maximálně minutu. Je to těžké asi jako v každé práci. Pořád musíte něco dokazovat, navíc se hudební talent nedá přesně změřit. Třeba jako balet, gymnastika nebo jiný sport. Ale člověk musí vytrvat. Takže nelituji.
Na rockovou scénu byste se už nevrátila?
Dlouho jsem myslela, že to půjde skloubit, a lavírovala jsem mezi operou a rockem. Nechtěla jsem ho opustit. Ještě na konzervatoři jsem hrála v naší funkyjazzové skupině Sly rabbits čili Mazaní králíci. Jenže pak přibývalo operních vystoupení a já stále častěji musela klukům z kapely rušit koncerty. Dávala jsem hlasivkám zabrat, chraptěla…nešlo to dohromady.
Na co si musí operní pěvec dávat pozor? Co je nutné omezit?
Nepiji třeba vodu s ledem. Nerada také chodím do zakouřeného prostředí. Občas piji vincentku. Člověk by měl chodit brzy spát, což je nyní dost složité.
Jak to vše jde dohromady s tím, že teď máte tříměsíčního syna Filípka?
Třeba to spaní jsem předtím hodně řešila. Na to teď nemám čas. Pozornost jsem soustředila jinam. Dřív jsem tím byla asi moc zaujatá.
Dá se s miminkem vše stíhat? Koncerty, zkoušky?
Sama bych to asi nezvládla. Mám chůvu, která mi pomáhá. Ale na zkoušky už se mnou Filípek chodí a zdá se, že se mu zpěv líbí. Hudbu vnímá dobře.
Na jaké nejbližší vystoupení byste své nové sousedy pozvala?
Určitě budou stát za to koncerty se Symfonickým orchestrem hlavního města Prahy FOK s Josém Curou, kde, jak už jsem zmínila, budu vystupovat. Konají se 19. a 20. října v Obecním domě. Srdečně všechny zvu.
Ester Pavlů
- Narodila se v roce 1986 v Praze,
- Pochází z rockové rodiny, rodiče hráli v kapele Krásné nové stroje.
- V roce 2009 absolvovala Pražskou konzervatoř, následně studovala Hudební a taneční fakultu Akademie múzických umění v Praze.
- Pěvecké vzdělání si rozšiřovala i během studií po celém světě.
- Vystupovala v opeře Bohuslava Martinů Čím lidé žijí, nominované na hudebního Oscara.
- Je laureátkou řady soutěží a přehlídek, například Mezinárodní pěvecké soutěže Antonína Dvořáka v Karlových Varech, kde je nositelkou 3. ceny a Ceny Beno Blachuta. Také postoupila do finálových kol v mezinárodní pěvecké soutěži Hans Gabor Belvedere competition, která se konala v holandském Amsterdamu.
- S manželem má syna Filipa, žije v Řevnicích.
Pavla Nováčková
