Dobývání vápence je v našem regionu historicky doloženo už ve 14. století.Udělení takzvaného mílového práva Janem Lucemburským dokládá, že vápenec se tu pro stavební a sochařské práce těžil už před rokem 1320. Rozmach těžby přinesl nový technologický postup výroby železa a oceli. Thomasova metoda se u nás začala zavádět v poslední čtvrtině 19. století. Při ní se vápenec používal jako struskotvorné činidlo při výrobě surového železa a zásadité činidlo při produkci oceli.
V roce 1891 otevřela Pražská železářská společnost lom Čížovec u Trněného Újezda. Jeho mocnost ale nepostačovala, a tak se těžba rozšířila k obci Velká Mořina. V roce 1900 se otevřely lomy Amerika a Kozolupy, později spojené do jedné jámy – Velké Ameriky. Samotný název Amerika nevznikl zásluhou pozdější trampské romantiky, ale podle nedaleké usedlosti.
Zajímavostí je, že lomy se neotevíraly z povrchu, ale z podzemní chodby, z níž se postupovalo směrem vzhůru takzvanými komíny. Samotná jáma byla vytvořena až spojením komínů v okamžiku, kdy se těžaři dostali na povrch. Vytěžený vápenec se k překládce na železnici dopravoval právě podzemními chodbami. Tato metoda se nazývá nálevkování a při těžbě se tak maximálně využívala gravitace.
Díky výraznému horninovému zlomu se ve východní části dobývacího prostoru nakonec nepropojily všechny těžební jámy. Dnes proto známe dva oddělené celky – Velkou Ameriku a Mexiko (Trestanecký lom).
Těžba probíhala bez předchozího geologického průzkumu. V západní části to přineslo opakované komplikace, kdy se do nových oblastí budovaly nákladné podzemní chodby, takzvané překopy, ale samotná ložiska už otevřena nebyla.
Na konci druhé světové války se uvažovalo o umístění zbrojní výroby do podzemních chodeb. Tento záměr se ale neuskutečnil.
Smutnou kapitolou zdejší historie je dnešní Mexiko, dříve Trestanecký lom. Za války zde fungoval pracovní tábor pro zločince. V letech 1945 a 1946 tu pracovali zajatí Němci. Mezi lety 1949 a 1953 tady komunisté zřídili pracovní tábor pro politické vězně, pro nelidské podmínky a zacházení přezdívaný český Mauthausen či vápencové peklo Mořina.
Po válce se těžba soustředila na Velkou Ameriku. V roce 1963 se ale sesunula jižní stěna a roku 1964 zde byl přerušen provoz. Lom je v tuto chvíli v patové situaci – není možné ho znovu otevřít ani zpřístupnit veřejnosti.
Zásoby vápence v tomto místě nejsou dotěžené. Desítky milionů tun jsou stále v evidenci Ministerstva průmyslu a obchodu, které je nechce odepsat, a Velká Amerika tak zůstává důlním dílem, kam veřejnosti nelze umožnit přístup. Po přerušení provozu v místě v roce 1972 vznikla chráněná krajinná oblast, která znemožňuje dotěžení, stejně tak nejde drolící se stěny zajistit.
V osmdesátých letech jeden z lomů v západní části mořinského komplexu, stanoviště 12, zmizel. Během jediného roku ho energetici zavezli popílkem z tepelných elektráren. O stejném postupu se uvažovalo i u dalších jam, ale proti se postavili ochránci přírody. V současné době jsou v oblasti v provozu lomy Holý vrch u Trněného Újezda a Čeřinka u Mořiny. Bývalý lom Čížovec se zasypává zeminou a obec Trněný Újezd chce jeho území využít jako sportovní areál.
Jaroslav Mareš