Nejen mezi ochotníky, ale i mezi lidmi v Poberouní je známou postavou Karel Král z Dobřichovic.Na pódiu už se objevuje hodně dlouho… A jak je vidět, v divadle ho to pořád baví.
Karel jde v podstatě z role do role. Nebylo lehké ho zastihnout, a tak ho vyzpovídal jeho kolega ochotník Ondra Nováček, když jeli po divadelním představení z Karlových Varů. Tam sehrál dobřichovický soubor úspěšnou komedii Světáci.
Karle, kdy jsi hrál poprvé divadlo? A co to bylo?
Poprvé jsem hrál asi před čtyřiceti lety, byla to hra Benátská vdovička, režíroval Jiří Valšuba. Hrál jsem tam páže.
A kdo tě tehdy k divadlu přivedl?
Přivedl mne Vitucha, tedy Jirka Vitouš, s tím, že bychom mohli dělat osvětlovače. Stáli jsme při každém představení na lávce a svítili. Byli jsme k ruce Jirkovi Fridrichovi. Postupně jsem se od techniky dostal k hraní a vystřídal jsem režiséry, jako byli Marie Křivánková, Ludmila Vaňková, Richard Klouček, Jiřina Cvancingerová, Alena Šarounová, Míla Šmejkal, samozřejmě i Milda Frýdl. V poslední době nejvíc spolupracuji s Petrem Říhou.
Býváš před představením nervózní?
Dřív jsem býval, ale teď je to spíš velký pocit zodpovědnosti, který ze mě spadne po pár minutách hraní.
Na jakou roli vzpomínáš nejradši?
Dostával jsem samé zajímavé role, ale kdybych měl přece jen něco vyzdvihnout, i když je to strašně těžké, zmínil bych asi hry z poslední doby, které režíruje Petr Říha, Světáky a novinku Bordel na ministerstvu. V nich dostávám hlavní role. Nelze opomenout ani purkrabího v Noci na Karlštejně či Pepina v Postřižinách. Hodně mě baví konverzační komedie, které mají spád a můžu se v nich vyřádit.
Co ti divadlo přináší?
Vždycky vnitřní uspokojení, když se divadlo lidem líbí. A pocit, že naše práce měla smysl.
Lucie Paličková