LETY – Jedním z nejznámějších cyklistů v našem regionu je Jiří Hudeček mladší z Letů, který se svým otcem stejného jména pořádá cyklistické závody Trans Brdy. Před čtyřmi lety tento závod vyhrál, navíc se mu krátce po startu narodila dcerka.
Pane Hudečku, kdy jste začal s cyklistikou?
V našem regionu jsme s cyklistikou začínali společnými vyjížďkami na horských kolech v devadesátých letech a na přelomu století. Jezdilo se v sobotu nebo v neděli z řevnického náměstí na vyjížďky po kraji.
Jaké disciplíny jste od té doby na kole vyzkoušel?
Po horském kole jsme se s místními vrstevníky přeorientovali na gravity disciplíny, jako byl bikros, sjezd na horském kole, tehdy ještě dual slalom a fourcross, který přišel později. Ale v té době jsem se hlavně věnoval sjezdu.
Odkdy jezdíte závodně?
Zhruba ve třinácti čtrnácti letech jsem začal na kole závodit, asi v sedmnácti jsem přestoupil ze sjezdu na výkonnostní disciplíny, např. MTB maratony a následně olympijské XCO (cross-country) a chvilku jsem jezdil i cyklokros, ale velmi špatně. Jak se mi zvyšovala výkonnost, přešel jsem z horských kol na silnici. Tehdy jsem dostal nabídku naší nejlepší silniční stáje, PSK Whirlpool, která je nejlepší dodnes.
Spolu s otcem pořádáte závod Trans Brdy. Kdy tato tradice začala?
První závod, ještě jako Bike Brdy, se tuším konal v roce 2002, Trans Brdy se jezdí od roku 2004 jako součást seriálu České spořitelny. V různých variantách se koná dodnes. V roce 2005 jsme zařadili také zimní závod Winter Trans Brdy. První Bike Brdy měl trať dlouhou přes sto kilometrů, v té době to nebylo nic výjimečného, jezdily se spíše závody extrémních vzdáleností. Dnes tento trend pomalu mizí.
Vloni ale poprvé závod kvůli epidemii nebyl.
Ano, v loňském roce jsme závod kvůli pandemii zrušili bez náhrady.
Letošní rok vypadá lépe?
Závod se pojede, i když kvůli křížení trasy se silnicemi a komplikacím se zázemím jsme ho přesunuli do Dobříše, kde bude start. Zatím počítáme, že se uskuteční v řádném termínu 17. července.
K jakým změnám tedy dojde?
Jen k malým. Celý závod se pojede v lese v prostoru mezi Dobříší, Skalkou, Halouny a Stožcem, nepřejíždějí se žádné silnice. Nejdelší trasa je pak zařazena jako kategorie C3 do světové maratonské série UCI (Mezinárodní cyklistická unie, pozn. red.).
Chystáte se znovu na start?
Se závodní cyklistikou jsem skončil v roce 2018, i kvůli zdravotním problémům s nohou. Ani přes usilovný trénink jsem už nebyl schopen dostat se na potřebnou výkonnost. Takže se na start určitě nechystám, budu se patrně „motat“ někde na trati.
Na který ročník závodu nejraději vzpomínáte?
Na rok 2017. Byl to rok, kdy se mi konečně podařilo prolomit smůlu na domácím závodě a vyhrát. Předtím jsem jel snad třikrát na vítězství s náskokem a vždy jsem měl defekt nebo nějaký jiný technický problém. Ani jsem nevěděl, zda v ten den vůbec pojedu. Manželku jsem ráno vezl do porodnice v Hořovicích, ale protože to ještě na porod nevypadalo, vrátil jsem se a do závodu nastoupil. No, a dcera Františka se narodila půl hodiny po startu, to jsme byli již odjetí s Járou Kulhavým a Matoušem Ulmanem na prvním kopci. V cíli se mi Járu podařilo přespurtovat, takže jsem sice u porodu nebyl, ale alespoň jsem závod vyhrál pro dceru a manželku.
Kde nejčastěji trénujete a jak často?
Teď už moc netrénuji. Ale profesionální cyklisté mají trénink každý den. V týdnu si dají maximálně jeden volný nebo volnější den. Jinak musí trénovat každý den jak na kole, tak například zařazovat cvičení na zpevnění zbytku těla.
Jaké trasy v našem okolí máte rád?
Nejraději jsem jezdil na Křivoklátsku, pokud jsem potřeboval delší trasy v jednom okruhu. Moje oblíbená cesta byla Beroun, Nižbor, Sýkořice, Křivoklát, Zbiroh a přes Hostomice domů. To je nějakých 150 kilometrů. A když jsem musel trénovat speciální intervaly, využíval jsem nejčastěji kopec z Řevnic na Skalku. Je tady v místě nejdelší alespoň na deset a více minut.
Co si myslíte o cyklistice v našem regionu?
Je vidět, že cyklistika je tu velmi oblíbená, a to celkem logicky. Je zde mnoho cílů, kam na kole vyrazit. Nahrává tomu blízkost Prahy a současně pohodlné železniční spojení s hlavním městem, i když teď probíhá modernizace trati.
A největší potíž?
Problémy jsou v několika rovinách. Jedním je velká zástavba lokalit okolo Prahy a z toho plynoucí zhuštěná silniční doprava. Samozřejmě tím dochází ke kolizím mezi cyklisty a řidiči vozidel, když se bavíme o silnici. Další komplikací je dnes již nedostatečná kapacita cyklostezek na obou březích Berounky. Stávající stezky jsou výborné, ale vedou centry obcí, takže opět nastávají kolize, tentokrát mezi cyklisty a chodci, běžci nebo maminkami s kočárky. Je potřeba chovat se ohleduplně, což ne vždy platí. Navíc výstavba cyklostezek v okolí Prahy je zdlouhavá a poměrně problematická, kapacita je bohužel překročena. To je koneckonců vidět nejen u nás v údolí.
Kam Jiří Hudeček doporučuje vyrazit na kolo?
Pro mě je nejhezčí trasa starých Trans Brdů, 62 km dlouhá. Z Letů nahoru na hřeben a po něm až za Stožec, přes Kuchyňku na Babu, kolem Jeleních palouků dolů, pod hřebenem do Drahlovic, po Doupovské cestě nahoru na Rochotu a přes Babku do Řevnic a zpátky do Letů.
Pro fajnšmekry je trasa, kterou jsme jezdili s mými bývalými kolegy, černošickými výbornými závodníky Kristianem Hynkem a Matoušem Ulmanem. Tuhle trasu vymyslel náš společný kamarád Mirek Brabec z Černošic a nazval ji „13 kopců“. Vede zejména po Českém krasu. Je to opravdu krásná cesta, pořád nahoru dolů. Tuším, že to bylo přibližně 55 kilometrů a téměř dva tisíce metrů stoupání. Právě Kristián Hynek v době covidové pandemie spolupracoval s Českou televizí a Kolem pro život a tuto trasu projížděl a natáčel v rámci podpory a propagace cyklistiky a sportu obecně. Trasa je v mapové verzi ke stažení na stránkách Kola pro život, každý si ji mohl projet a zaslat výsledný čas. Jen je potřeba dávat pozor, některé sjezdy nejsou snadné a jede se v lesích kolem Karlštejna, Berouna, Svatého Jana a podobně, takže koncentrace lidí je zejména o víkendu značná.
Lucie Hochmalová