Možná ho znáte od vidění z různých akcí. Třeba jste se s ním někdy setkali a poznali, jak skvělý je vypravěč. A nebo také víte, že má rád pivo a rád (a dobře) zpívá: novinář Jan Flemr z Řevnic.
Bydlí zde třináct let a za tu dobu se zapojil do nejrůznějšího místního dění.
Honza Flemr je v našem „kraji“ poměrně známou osobou. „V Řevnicích bydlíme od roku 2006. Pozemek jsme si koupili krátce před povodněmi 2002 (a dost jsme se pak divili). Tady jsem mohl naplno rozvinout svou ‚seznamovací mánii‘, jak tomu říká žena. Během roku jsme tu měli spoustu kamarádů,“ říká o svém životě v Řevnicích.
Kde jste bydleli předtím?
Vyrůstal jsem ve vilové čtvrti v Praze na Dobešce, kde se skoro všichni navzájem znají. Se ženou jsme pak bydleli devět let na sídlišti, což mě nebavilo, takže jsme se přesunuli sem a neměnili bychom.
Jak a kdy ses vlastně dostal ke spolupráci s řevnickou lidovou muzikou Notičky?
Notičky s tou seznamovací mánií dost souvisí, hodně našich dobrých kamarádů má nebo mělo v souboru děti. Já jsem naše děti Lucku s Jonášem do Notiček poprvé poslal ještě dřív, než jsme se nastěhovali do Řevnic. Mám pocit, že na začátku mého zapojení byl ples, který jsem moderoval, a pak velikonoční koledování v Řevnicích, při němž se tradičně velmi upevňují vztahy v rámci souboru. Potom jsem s Notičkami vyrazil na soustředění a začal se jim starat o webové stránky a píárko, jak se dneska říká. Letos jsem byl na soustředění po jedenácté…
Co nového Notičky připravují na letošní rok?
Vůbec netuším. Snažím se držet svého kopyta a do repertoáru nemluvit. A vedoucí jsou navíc trochu tajnůstkářky.
Notičky ale nejsou jediný soubor, kde působíš. Co tě přivedlo ke zpěvu ve sboru Canto Carso?
Řevnický sbor vznikl v září 2011 na troskách dvou sborů, z nichž jeden, příležitostný, zpíval každý rok pod vedením Lukáše Prchala Rybovu Českou mši vánoční. Mimochodem z toho vzešla populární Rybofka před Modrým domečkem, kterou jsme loni zpívali už po desáté. Hudba mě vždycky bavila a nikdy jsem ji nedělal nijak organizovaně. Takže krátce po čtyřicítce jsem usoudil, že už je čas. Poslal jsem jakýsi e-mail s organizačními pokyny, který mě katapultoval do funkce jednatele sboru. V současnosti máme stabilní sestavu skoro třiceti lidí, kteří tvoří velmi dobrou partu. Z toho mám velkou radost.
Před Vánoci jste měli s Canto Carso poměrně dost koncertů a ještě předtím jste byli na zájezdu ve Francii. Proč zrovna tam?
Do Paříže jsme jeli díky loni navázanému přátelství s místním sborem Atout Choeur, jemuž dělá jednatelku paní Déborah Tigrid, dcera bývalého disidenta a ministra kultury Pavla Tigrida. Atout Choeur přijel loni do Prahy, dvakrát jsme si s nimi zazpívali a letos byla řada na nás. Posíleni o dívky z černošického sboru Chorus puellaris jsme si zazpívali na Eiffelově věži, v Českém centru, v katedrále v Choisy-le-Roi, kde Atout Choeur sídlí. Taky jsme si samozřejmě důkladně prošli Paříž. Pěkné to bylo!
Co tě tam nejvíc nadchlo nebo potěšilo?
Všechna vystoupení byla prima. Ale protože se dívám dopředu, nejvíc mě těší skutečnost, že jsme se zase trochu stmelili. U nás to funguje tak, že ráno přijdete v hotelu na snídani a je vám úplně jedno, ke komu si sednete, protože si s každým máte co říct. Taky mám radost z toho, že dva studenti, kteří nám pro účely zájezdu vyztužili basovou sekci, pokračují ve sboru i po Francii. Odzpívali s námi většinu adventních akcí a těší se na příští rok. Asi jim je mezi námi „důchodci“ dobře!
Před chvílí jsi zmínil Rybovu mši, která se zpívá na Štědrý den před Modrým domečkem. Teď jsi jedním ze čtyř sólistů. Bylo těžké se tuto skladbu naučit?
Učil jsem se ji průběžně. Poprvé jsem ji zpíval s Lukášem Prchalem někdy před dvanácti lety. Poslední tři roky zpívám Rybovku bez partitury. Vedla mě k tomu zkušenost z mého prvního sólového vystoupení před Domečkem. Byl jsem strašně nervózní, protože jsem se o své nové roli dozvěděl až těsně před vystoupením. K tomu dost pršelo, takže se mi totálně slepila partitura… Tehdy jsem si předsevzal, že se ji naučím nazpaměť. Je to nádherná skladba, určitě za to stála.
Pracuješ ve francouzské tiskové agentuře AFP. Můžeš nám prozradit, jak ses k této práci dostal? Francouzská agentura moc redaktorů v Čechách asi nemá…
Já jsem původním povoláním literární historik se zaměřením na moderní anglickou literaturu. Ale akademická kariéra mi nebyla souzena. Krátce před třicítkou jsem nastoupil do anglické redakce České tiskové kanceláře (ČTK, „Četka“, pozn. red.), kde jsem pracoval devět let. Pak jsem strávil rok v jedněch amerických internetových novinách. Tam jsem dostal nabídku z AFP přes bývalého kolegu z Četky. Byl to splněný sen. Třetí největší agentura na světě, zajímavá, pestrá práce plná adrenalinu, velká míra svobody, sem tam cestování za reportážemi… A pro upřesnění – pro Francouze píšu z Česka anglicky. Mám kolegu francouzštináře, pak máme ještě fotografa a sekretářku. Před dvěma lety mě naučili točit video, abych se nenudil.
A jaké zprávy z Česka nejčastěji dodáváš?
Kompletně pokrýváme dění v České republice, od politiky přes kulturu po sport. Velmi dobrodružným zážitkem bývá vysvětlování událostí na naší politické scéně, protože to musí být stručné a zároveň srozumitelné našemu průměrnému čtenáři, definovanému jako „singapurský rybář“. Takže se často dost zapotíme.
Vraťme se ale k tvému dalšímu koníčku. Je jím pivo, v květnu spolupořádáš v Řevnicích pivní slavnosti. Čí to byl nápad?
Myslím, že první to nahlas řekl Fanda Kotršal, který provozuje pivní klub Františkovy lázně u řevnického nádraží. Festival pořádáme ve čtyřech lidech s co nejnižším rozpočtem. Loni nám přišlo kolem patnácti set lidí, což bereme jako velký závazek. Letošní termín festivalu je 25. května. Chystáme pár nových pivovarů, chceme akci trochu rozšířit a nabídnout návštěvníkům třeba festivalové suvenýry. Samozřejmostí jsou naši domovarníci, kteří budou u vstupu do dvora zase nabízet „welcome drinky“, a stále doufáme, že konečně budeme moci představit pivo uvařené ve vznikajícím pivovaru v Řevnicích. Pořád platí, že klademe důraz na kvalitu, ne na kvantitu, a jsme rádi, že návštěvníci to respektují. Naším cílem je nabídnout co nejvíc zajímavých piv k ochutnání lidem, které pivo zajímá nikoli pouze jako prostředek k dosažení vratké chůze.
Co bys popřál čtenářům do nového roku 2019?
Aby dělali věci, které je baví, a dokázali si plnit své sny. A aby si uvědomovali a neustále připomínali, v jak krásném koutě naší skvělé země žijeme a jak se máme dobře.
Kdo je Jan Flemr?
- Pracuje jako redaktor francouzské agentury AFP.
- Zpívá ve sboru Canto Carso a každý rok 24. prosince také řevnickou Rybofku.
- Spolupracuje s dětskou lidovou muzikou Notičky z Řevnic.
- Spolupořádá Pivní festival Řevnice.
- Žije v Řevnicích s manželkou Věrou, má dvě děti.
Lucie Hochmalová
