Jeho hereckými vzory jsou Johny Depp a Ondřej Vetchý. Zatímco muzikálových rolí má Miloslav Frýdl junior ve svých jedenácti letech na kontě již sedm, na filmovém plátně bude mít premiéru.
Právě s Ondřejem Vetchým se sešel při natáčení snímku Alois Rašín. Má s ním ale společného mnohem víc: stejně jako on je vášnivý fotbalista, fanoušek Sparty a slušňák.
Jak ses k muzikálům vlastně dostal?
Všechno to vzniklo díky tátovi, který režíroval Postřižiny a muzikál Noc na Karlštejně. Tam jsem měl takovou malou roli. Hrál s námi herec a režisér Lumír Olšovský a ten si mě všiml. Prý se mu líbilo, že jsem přirozený. Tak se mě zeptal, zda bych si chtěl něco zahrát v muzikálu. Byl jsem z toho nadšený.
Takže ses ani nerozmýšlel?
Ani moc ne. Měl jsem obrovskou představu, že se potkám s herci, na které jsem do té doby koukal v televizi. Těšil jsem se, že je uvidím na vlastní oči. Neváhal jsem a odpověděl jsem, že ano. Vlastně jsem to ještě řešil s našima. Říkal jsem si, že by to mohlo být fajn a dobrá zkušenost.
Kolik ti bylo?
Myslím, že osm.
Řekl ti pan režisér, v čem budeš hrát?
Věděl jsem, že to bude muzikál Sněhová královna a já měl hrát malého Kaje.
Jak to dopadlo? Byl jsi spokojený?
Byl jsem nadšený. Byla to spíš jedna z těch menších rolí. Ještě jsem neměl vlastní písničku, zpíval jsem jen ve sboru, takže zkoušky nebyly tak často jako teď. Mohl jsem si zahrát s Dádou Patrasovou, Davidem Gránským, Honzou Kopečným, Ivankou Korolovou…
Měl jsi trému, když ses postavil před tolik lidí? Kolik jich bylo tři sta, čtyři sta?
No spíš kolem tisíce. A abych byl upřímný, trému jsem měl a velkou. Dokola jsem si říkal – dám to, nedám to…., pokazím to, nepokazím to…
Co bylo nejtěžší?
Chorošky. Tedy choreografie. Text byl v pohodě. Chorošky pro mě byly úplně nové, do té doby jsem hrál jenom fotbal a s tancem jsem neměl zkušenost.
Jaké přišly další role?
Dalším muzikálem byl Přízrak Londýna. Tam jsem hrál pouličního kluka bez domova, co přespává u přátel. A už jsem měl i jednu menší vlastní písničku. To mě bavilo víc, právě proto, že jsem byl hodně na scéně. Jak má herec pořád co dělat, je to dobrý.
Herci také občas mívají větší neplánovou pauzu, v divadelním slangu takzvanou palmu. Už se ti to stalo?
Musím říct, že jo.
Jak jsi z ní vybruslil?
Ne že bych úplně nevěděl, ale menší výpadky už byly. Někdy je to těžké.
Třeba když hraješ v jednom týdnu v různých představeních?
To se mi neplete. Učíme se text dva měsíce v kuse. V mozku mám pro to buňku, tak jenom obnovím buňku a pak zase jinou. Nevadí mi, když jdu hrát třeba po měsíci bez zkoušky.
Kde se učíš role?
Doma, v pokoji.
V kolika muzikálech jsi účinkoval nebo v nich ještě působíš?
Po Sněhové královně a Přízraku Londýna přišla Sibyla, královna ze Sáby, kde jsem hrál syna královny a Šalamouna. Tam jsem se potkal s Danem Hůlkou, Eliškou Ochmanovou nebo Peterem Strenáčikem. Ten je pro mě moc důležitý kamarád. Je neskutečný sympaťák, vždycky poradí, jak co dělat. Z každé role, i z té nejnudnější, udělá něco zajímavého. Dál jsem hrál v muzikálu Alenka v kraji zázraků a v Plzni v představení Bonnie a Clyde. To bylo tehdy hodně těžké, protože na veškeré učení jsem měl asi měsíc. Potom následovala Zahrada divů, můj asi nejúspěšnější muzikál. Mám v něm hlavní roli a velkou sólovou písničku. Je pro mě zatím největší díra do světa muzikálu.
Musel jsi pokaždé jít na konkurz?
No jasně. Bylo nás většinou kolem třiceti. Probíhá to tak, že se představím a zazpívám, co jsem si připravil. Často chtějí i choreografie. Někdy vyberou rovnou, nebo se postupuje do dalšího kola.
Jaké je zatím tvé skóre?
Nechci se přechvalovat, ale je to super, hlavně v divadle. Jsem moc rád, že to vychází. I když pár filmů nevyšlo. Ty jsou těžší, režiséři totiž mají většinou jasnou představu o konkrétní postavě, vzhledu.
Máš spočítáno, kolik už jsi odehrál představení?
Ne, to ne. Ale dají se spočítat. Máma má všechny programy.
Máma je tvoje manažerka?
Jo, ona ví, kdy a co hrajeme. Vždycky říká, že by mohla mít jeden celý diář jenom pro mě. Zabírám hodně místa.
Setkal ses již se spoustou herců. Kdo na tebe udělal největší dojem?
Asi Peter Strenáčik, je to fakt skvělý člověk, stejně jako Lumír Olšovský, kterému děkuji za „kariéru“. A doufám, že ještě není u konce.
Máš představu, jak by mohla pokračovat?
Zatím představu nemám. Jsem v šesté třídě. Možná konzervatoř, muzikály. Nevím. Pokud bych uspěl, chtěl bych se věnovat i filmu… Po několika reklamách jsem teď natáčel svůj první „opravdový“ film Alois Rašín. Tam hraju postavu, které se říká kluk. Teď už se dokončuje, premiéra bude 28. října.
V čem byl film jiný než představení na jevišti?
Když se něco zkazí, může se to zopakovat. Zajímavé bylo setkání s novými herci. Jednou z pro mě důležitých postav byl Ondra Vetchý. Je to super herec a člověk. Takový strašně vychovaný, slušný. Když jsme natáčeli vedle jednoho domu, jako jediný zdravil lidi, kteří tam bydleli, omlouval se jim a říkal, ať se nenechají rušit… On a Johny Depp jsou mé herecké vzory.
Navíc je taky Sparťan jako ty…
No to taky, já jsem až fanatik. Když to jde, jezdím na Spartu fandit. Teď ale trochu míň, nemám čas.
A stejně jako Vetchý jsi taky slušňák… Mluvíš vůbec někdy sprostě?
Snažím se to hodně omezit.
Ve třídě patříš spíš k bavičům, nebo právě těm slušňákům?
To je vtipný, že jsme na to narazili. Ještě v Třebani jsem byl dokonce zvolen šaškem třídy. Vyprávěl jsem vtipy, byl jsem hodně veselý. Co jsem v Řevnicích, už to tak není. Asi to už nepotřebuju. Teď se snažím být víc na učení.
Jak tvoji kariéru vnímají spolužáci?
Začátek, když jsem přešel z Třebaně do Řevnic, byl trochu těžký. Možná se báli, že budu nafrněný. Ale naštěstí tu byli i kluci z fotbalu, takže mě berou normálně.
V současnosti máš před další premiérou. Co zkoušíš?
Jde o muzikál Královna Kapeska. Je to zkratka Královna přírodních sil. Jde o pokračování prvního pohádkového příběhu Kapka medu pro Verunku. Premiéra má být 7. března v pražské Hybernii.
Budeš na premiéře vystupovat?
To se ještě neví, rozhoduje pan režisér.
Je premiéra v něčem lepší, nebo si chceš radši počkat?
Je super. Nehrál jsem moc premiér, protože jsem byl nováček. Ale v Zahradě divů jsem ji odehrál a bylo to úžasné. Nejen ta zkušenost, ale atmosféra, kamarádi, kteří přijedou, pokřiky před představením, přání režiséra v zákulisí…
Jak často zkoušíte?
Teď každý den. Někdy ráno, jindy odpoledne. Zkoušíme v Praze, kam už jezdím sám. Když se mi to ale sejde s představením v Plzni, je to dost hukot…
Zvládáš při tom školu?
Jsem rád, že i když hodně chybím, mám prospěch docela v pohodě. Snažíme se to s rodiči doma dohánět.
Ty máš ale ještě další koníčky, že?
Ještě hraju a zpívám v Notičkách, občas vystupuju s Třehuskem, s ním jsem byl třeba i v Chorvatsku a v Německu. Chodím na trumpetu k hornistovi České filharmonie Jindrovi Kolářovi, na zpěv a na divadelní studio do Plzně. Taky hraju fotbal.
Dá se vše vůbec stihnout?
Stíhat se to dá, i když jsem někdy večer hodně unavený. Takže jsem musel fotbal trochu omezit.
Miloslav Frýdl jr.
- Narodil se 27. 6. 2006.Poprvé stál na jevišti s kapelou svého otce, když mu byly 2 roky a 2 měsíce.
- S Třehuskem natočil několik sólových skladeb na CD Nikdy mně nezněly ty všeradský zvony a Když jsem přišel do Všeradic.
- V osmi letech hrál poprvé v muzikálu.
- V současnosti se věnuje kromě muzikálu také filmu a dabingu.
- Hraje fotbal za FK Lety, navštěvuje řevnickou základní školu.
Pavla Nováčková
