Originální. Osvěžující. Plný smíchu i zamyšlení za hranicí běžné konverzace. Prostě jako ona sama. Takový byl rozhovor s herečkou a zpěvačkou Erikou Stárkovou. O čem? O životě.
Naposledy jste u nás měla krátký rozhovor před třemi lety. Dovolím si první otázku trochu zeširoka: co se za tu dobu u vás změnilo? První myšlenka?
Jako první mě napadá asi tohle: Ahoj a čau a pozitivní den, ty, čtenáři Dobnetu, zvedni zadek od netu a prociť svoje čakry, svoji barevnou paletu, a ukaž svoji pravou tvář světu a vyprdni třpytkovou konfetu…(smích).
Tak třeba jsem začala rapovat a svobodně improvizovat na volné téma. A je mi úplně jedno, jestli jsem pro někoho trapná, nebo ne. (smích)
Také mě napadá, kolik jsou tři roky v přepočtu na dny a hodiny. Moment, kalkulačka… Je to 1 095 dnů a 26 280 hodin. Ty jo, slušná suma. Ale v měřítku s vesmírem je to jen jedna milisetina sekundy a možná ještě míň.
A co se u mě změnilo? Asi to, že úplně všechny denní aktivity, které jsem předtím prováděla sama, jsou v doprovodu malého člověka. Úplně všechny! Spaní, praní, čištění zubů, vaření, záchod (smích), cestování, natáčení, zpívání, jeviště, plac a smích, radosti i starosti. Všude je se mnou. I tam, kde nechci, ale přesto chci, protože mi pak chybí ta naše malá divoká duše.
Stala jsem se matkou. Pro ženu zásadní přechodový rituál. Změnily se mi hodnoty… Úplně se přeskládaly, jako když fouknete do karet a rozletí se všude po místnosti. A přišla nikdy nekončící radost v podobě malé holčičky. A také boje samé se sebou. Hysterie. A to slušná. (smích) Mateřství je opravdu výzva!
Pokud tuto první otázku chceme vzít zeširoka, možná si vystačíme na celý rozhovor. (smích) Samotné téma mateřství je „nekonečný příběh“. A také partnerství a vztahy všeobecně.
Také jste točila, přestěhovala se…
Ano, natočila jsem několik filmů do kina a seriály. Přestěhovala jsem se na jiné místo, ale jsem stále u Berounky. Splnila jsem si sen a měla koncert v Jazzdocku. Pochovala jsem babičku. Poznala jsem nové přátele a ty staré jsem si ještě víc potvrdila jako skutečné. Slyšela jsem spoustu nové kvalitní hudby a nových žánrů.
Před oněmi třemi lety jste mluvila o tom, že jste díky partnerovi více napojená na svět. Jak se toto spojení prohloubilo či změnilo narozením dcerky?
Hm, to je hluboká otázka. Víte, ono je opravdu jiné žít s někým ze stejného kmene, teď mluvím o Evropě, o nás. A s někým, kdo má v krvi předky indiána a žije na druhé straně planety s úplně jinými zvyklostmi. Všeobecně mi toto setkání ukazuje téma respektu. Ano, cítím se být víc otevřená než předtím. Ale vlastně to vůbec nemusí znamenat, že jsem víc napojená na svět. Protože kdybych skutečně byla, nebojovala bych. Nemyslím zbraněmi. Ale sama se sebou. Když každý v nás najde balanc, bude mít balanc i na planetě a v celém širém vesmíru. Ale toho se nedožijeme a naše děti možná také ne, protože té naší planetě dáváme šíleně pokouřit. Každý si tady jedeme svůj vymazlený „selfie lajf“ a nezajímá nás, co se děje jinde.
My jsme sem na naši planetu přišli rozdávat lásku a světlo a úplně jsme na to zapomněli. Podívejte se, co se děje v Gaze! Kam jsme jako lidstvo dospěli, že považujeme za „normální“ házet bomby na školy, nemocnice a střílet do dětí!? To mně jako matce trhá srdce. Téma světa je o svobodě.
Co je tedy svoboda?
Myslet srdcem a nebýt za to okolím lynčován, hodnocen. Svoboda je absolutní láska. Svoboda ja ART! Tvoření beze strachu.
Od posledního rozhovoru se mi svoboda dost přetransformovala. Jako máma máte pocit, že jste navždycky přišla o svůj čas, a zároveň, že právě tento čas v přítomnosti s dítětem je ta největší svoboda, protože máte 24/7 před očima extrakt svobodné čisté duše. Děti ještě nejsou zašpiněny konvencemi. Přišly nás to naučit a prozkoumat, zda víme, kdo skutečně jsme.
Jak prožíváte první roky po boku malé velké bytosti?
Můžu vám teď dát monolog o tom, jak je to všechno „supíííš růžovoučký a krásný“, že dcerunka je boží, roste jako z vody a dělá nám jen radost. Ale to bych neříkala pravdu. (smích)
Za spoustu situací, které bych jako vědomá dospělá bytost měla zvládnout, se stydím. Že jsem je nedala s lehkostí, bez hysterie.
Úplně každý den se učím odpouštět si. Že selžu sama před sebou a malým člověkem. Ty první roky mi hodně zrcadlí mé dětství. A situace, které se mi vryly do podvědomí, že moje maminka nebo blízké okolí pro mě jako pro dítě byly třeba vyhrocené, sama teď dělám! Ale už vím, že je mohu zvládnout jinak a lépe… Odpouštět a zase odpouštět sobě a svým blízkým. Mateřství je o stínech. A když jimi projdete, na konci je vždy světlo. Jen na to světlo nezapomenout. (smích)
Překvapilo vás něco?
Jo. Že nejsem dokonalá. (smich)
Jaké bylo natáčení na place s dcerkou poblíž? Navíc mi přišlo, že vám například role Markéty v úspěšném seriálu Jedna rodina skvěle sedla. Užila jste si ji?
Dcera zní zvláštně! Nikdy jsem ji tak nepojmenovala. Má ale sílu, to slovo. Je to naše Alma, duše na cestě jako každý z nás.
Almita je absolutní parťák. Točím od konce šestinedělí a neexistuje, že by někde se mnou nebyla. Všude v šátku i v nosítku. I na place! Do posledního momentu zkoušení, než padne klapka, je se mnou. Miluje, samozřejmě, maskérnu! Tam to vždy obrátí naruby. (smích)
Víte, já mám absolutní štěstí na místa, kde točím, hned vedle je vždycky dětské hřiště. A na něm děti dalších herců či maskérek nebo místních. Pak vůbec nemám pocit, že pracuju. Je to úžasná symbióza, dívat se z placu na své dítě, jak si hraje se svým tátou nebo s kamarádkou nebo s prarodiči. Navíc Jedna rodina se točila u Berounky v Radotíně. Takže jsem si v pauzách mohla odskočit nakoupit. (smích)
Hrála jste samu sebe, nebo jste si více brala inspiraci odjinud?
Ze sebe. Bylo to moc příjemné setkání a jsem za tu příležitost moc ráda. Roli Markétky jsem chtěla přinést něco svěžího a vtipného, protože miluju humor a ráda bavím lidi a hlavně samu sebe. Takových se nás tam sešlo víc. (smích)
Ještě se vás lidé ptají na domácí porod? Jak moc je toto téma v České republice tabu?
Ano, ptají. Třeba teď vy. (smích)
Jinak mně osobně toto téma přijde už dost prastaré. Je přinejmenším úplně trapné, že to někdo u nás řeší a dává do škatulky „tabuizované téma“. Co je tabu? Porodit dítě v klidu? A udělat si to po svém? Vnímat svoji intuici? Poslouchat své srdce?
Možná to chce udělat rozhovor jen o tom, co je v Česku stále tabu a všude ve světě normální. A přitom stačí vycestovat jen dvě hoďky za hranice a vnímání se otevře. Je to věc svobodného rozhodnutí a respektu! A v tom stále pokulháváme a selháváme. I já. Nemyslete si…
Jaké je mateřství u Berounky?
No, asi takovýto…
Kojila a kojila a kojilaaaa
Seděla u Berounky
Kojila u Berounky
Brečela u Berounky
Smála se u Berounky
Kojila
Pila vínko u Berounky a u toho kojila
Kojila kojila kojila (smich)
Mateřství u Berounky je sen! Jsou všude maminky s dětmi. Příroda, hřiště. Všechno, co potřebujete ke snovému životu tady. A hlavně mám kolem sebe své životní přítelkyně a přátele! Děkuju, holky. Vy víte.
Co vás dokáže rozesmutnit?
Hm, spousta věcí. Když to nezvládnu a plácnu své dítě po zadečku. Když vidím, jak jako lidstvo neustále někoho soudíme a dáváme do škatulek. Často mé vnitřní pochody a moc přemýšlení a konstruování něčeho, co neexistuje. Ten samotný fakt, že ničíme vlastní modrou planetu. Ničíme to, co nám bylo dáno darem. Jen si bereme a nevracíme zpět.
Že je v Gaze už přes půl roku genocida. Celý svět je v ulicích a ukazuje, že s tím nesouhlasí, a my jsme pozadu… Že nestojíme před hradem a nedáváme najevo prezidentovi naší vlasti, že se nám to nelíbí, že tu etnickou čistku podporuje…?! Nechápu to. Mrazí mě. Že česká média nešíří pravdu. Je to jen konstrukt, aby nás mohli ovládat jako stádo. Že jsme součástí EU, ale nejsme vůbec světoví. Jsme uzavřený národ.
Že stejnopohlavní páry u nás nemají stejná práva jako ostatní. Jak si to vůbec může někdo dovolit soudit, že tihle lidé mohou a tihle ne?! Když si nerozumíme jako lidé, když nejsme otevření, když se skutečně nevidíme. A také když si lidé neplní sny.
Vy máte sny? A plní se vám?
Ano! Bez snů není možné existovat! Sny nás drží, ukazují nám cestu. A to, že existuje život. Mám sny, které chci uskutečnit. Spousty. A spousta se mi jich splnila. A také naslouchám svým snům ve spánku. Často mě vedou jako mapa námořníka na širém moři.
Sny jsou často vize. Je to promluva z našeho nitra. S Bohem, s vesmírem. Promlouvá k nám naše duše.
Erika Stárková
- Česká televizní a filmová herečka a zpěvačka.
- Narodila se v roce 1984 v Novém Městě na Moravě.
- Vystudovala v Brně konzervatoř a JAMU.
- Věnuje se zpěvu, hlavně jazzu a soulu.
- Hrála v HaDivadle i Národním divadle Brno.
- Objevila se v mnoha televizních seriálech (např. Jedna rodina, Zalez do spacáku, Specialisté, Most! …).
- Velice úspěšná byla též v sedmé řadě televizní show Tvoje tvář má známý hlas.
- V prosinci 2021 se jí a jejímu partnerovi narodila dcera Alma.