Otázku, jak vnímá biovýrobky, jsem položila také MVDr. Markétě Janochové, inspektorce Krajské veterinární správy v Karlových Varech.Živočišná výroba
V případě živočišné biovýroby (maso, mléko, vejce, med) se preventivně nepoužívají krmná antibiotika, což jsou chemicky jiná antibiotika než ta, která jsou určena pro léčbu zvířat. Léčebná antibiotika se používat mohou, ale VŽDY musí být dodržena ochranná lhůta, během níž by antibiotika kontaminovala produkty. Preventivně se nepoužívají ani nutriční doplňky – například vitaminy, minerály nebo omega kyseliny atd. Například vejce nemohou omega kyseliny obsahovat ve zvýšené míře.
Trochu mi na tom vadí, že zvířata mohou trpět nedostatkem vitaminů atd., ale dokud se to laboratorně neprokáže jako onemocnění nebo nedostatek v prostředí, prakticky se jim vitaminy uměle dodávat nemohou.
Na druhou stranu zvířata v biochovech musí žít za určitých kvalitních životních podmínek, což snižuje jejich stres a zvyšuje pohodu a je přijatelnější pro jejich růst – produkty z těchto zvířat mohou být tudíž „kvalitnější“. Hormony se nesmí užívat u žádných zvířat určených pro porážku. Co se týče masa, je podle mě stres na biojatkách úplně stejný jako na jatkách konvenčních. Stejně zvíře ví, že jde na porážku, bojí se a ovlivňuje to i maso, ale tomu se nedá předejít.
Ale jinak maso moc nekupuji, ať je jakékoli. Biomaso bych nekupovala vzhledem k ceně a relativní nedostupnosti.
U mléka je mi jedno, zda je od biokrávy, či nikoli, podle mě jde o základní mlékárenské ošetření, tedy o to, zda je pasterace prováděna šetrně (při nízké teplotě a relativně delší době, asi 20 minut při 65° C), nebo ne (UHT záhřev se provádí při 130° C po dobu jedné sekundy). Dále si mléko vybírám podle obsahu tuku.
Mimochodem, mléčné krávy mají jídelníček vyváženější a propracovanější než leckterý sportovec…
Dalším otazníkem jsou „chovatelé“, kteří zvířata mají jen kvůli dotacím a pro ně jsou ochotni udělat všechno – i to, že je jim jedno, jak vypadají tvorové jim svěření. Prevence je pro ně jen vyhazováním peněz – takže dokud celý chov, tedy ne pouze jedno zvíře, nemá opravdu problémy, neřeší to. Ale takových snad moc není…
Jsem v tomto pohledu zatížená skutečností, že jsem veterinář a pracuji v hygieně potravin, takže vím, jak je situace nastavená, a asi jako jeden z mála občanů této země veterinárnímu dozoru věřím. Možná 99 procent populace vůbec neví, že nějaký veterinární dozor nad potravinami a zvířaty existuje, zbylé jedno procento jsou lidé pracující ve veterinárním dozoru…
Rostlinná výroba
Pokud budu pokračovat rostlinnou výrobou, tedy produkcí ovoce a zeleniny, napadá mě vtip: „Víte, jaký je rozdíl mezi normálním a biozemědělcem?“ Normální hnojí ve dne, bio v noci…„
Do rostlinné prvovýroby kromě pěstování zeleniny a ovoce patří i pěstování sena, obilí, kukuřice atd. pro vlastní biodobytek. Většina odrůd bioovoce a biozeleniny podle mě těží z toho, že byly vyšlechtěny pomocí genového inženýrství k určité rezistenci vůči škůdcům. Otázkou je, jak dlouho si tuto rezistenci udrží, když na ně bude vyvíjen tlak ze strany škůdců a ony nebudou ošetřovány pesticidy. Navíc půda, aby byla uznána za biopůdu, musí být bez hnojení umělými hnojivy a bez použití pesticidů asi tři roky (nebo takovou podle mě směšně krátkou dobu), takže rezidua v ní určitě po dlouhé době socialistického zemědělství přece jen zůstávají. Kde je rovnováha, kdy se půda z té hnojivové a pesticidové dávky zmátořila a ještě má dost sil něco vyplodit, nikdo neví.
V krátkodobém horizontu možná bioovoce a biozelenina zdravější být mohou, ale nevěřím, že je to trvale udržitelné – opět hlavně z ekonomického hlediska. Lidstvo spíš znovu pochopí, že co si samo nevypěstuje na své zahradě, bude hodně drahé.
Biochleba, biomüsli, … biouzeniny
V případě složených potravin (chleba, müsli, sušenky, biouzeniny atd.) je podle mě bio jen v názvu. Vždy se do nich přidává něco, co není přírodní, aby měly chuť, vůni, tvar.
Celkově jsem tedy skeptik, který biopotraviny nekupuje.
Na vesnici máme oproti velkoměšťákům velkou výhodu – máme zahrádky a pěstujeme si jahody, rajčata, brambory a jablka sami. Navíc naši rodiče nás rádi zásobí opravdu vlastním mlékem, vejci a masem ze svého hospodářství. A protože jejich zvířata jako veterinář znám, jsem si jista, že kvalita produktů od nich se vyrovná bioproduktům definovaným ze zákona.
Barbora Tesařová