Příběh Řevničana Jakuba Kadeřábka (25) by se dal nazvat „Odvážnému štěstí přeje aneb nic není nemožné“. Ve světě uspěl s motorkami, které vlastnoručně postavil.
Jakub Kadeřábek vystudoval SPŠS a v současnosti je zaměstnán jako technický pracovník Střediska výchovné péče Dobřichovice. Mnoho z nás tohoto renesančního mladíka může znát i z pole hudebního, které ovšem opustil, aby se celou svou duší začal věnovat stavění motorek, v němž i přes svůj mladý věk dosahuje téměř neskutečných úspěchů. Jeho příběh vám nyní předkládáme třeba i jako motivační návod k uchopení vlastních tužeb a přání.
Jakube, byly motorky součástí tvého života vždycky, nebo jsi na ně přešel z nějakého jednoduššího vozítka?
Myslím, že zájem o techniku a různé samohyby jsem zdědil po svém tátovi Petrovi. Odmala jsem „zlepšoval“ všelijaká jízdní kola a malé motocykly, ale řekl bych, že moje úpravy jim na funkčnosti ani hodnotě nepřidaly. (smích) Začátky byly v biketrialu, posléze v BMX kolech a teď, když je čas, se rád projedu na jednokolce. Ale motocyklové začátky určitě pramenily od otce.
Kdy jsi přišel na to, že bys je chtěl stavět?
Tuším, že v roce 2007 jsem se byl poprvé podívat na jedné z prvních výstavních soutěží Bohemian Custom Bike v pražských Holešovicích. Do té doby jsem ani netušil, že se takové věci dějí, a už vůbec ne u nás. Atmosféra soutěže, lidé a hlavně stroje, které jsem nikdy neviděl, to všechno bylo tím zlomovým bodem, kdy jsem si řekl, že bych to mohl zkusit.
A je složité motorku postavit?
Určitě je to lehčí v podmínkách, na něž jsme zvyklí z přiblblých amerických seriálů o stavění motocyklů… Je těžké postavit zajímavou motorku.
Tak to se ti povedlo, teď máš motorku, která je super úspěšná, a vyhráváš s ní jedno úžasné ocenění za druhým. Kolikátý tvůj pekelný stroj to je?
Toto je v podstatě třetí stroj, ke dvěma předchozím bych se už asi nevracel, myslím, že nějakým způsobem byly také zajímavé, ale s funkčností si moc nerozuměly. (smích) S předchozím jsem se také zúčastnil soutěže v Praze, ale moc pochopení u odborné poroty nezískal, tehdy to skončilo posledním místem. S ohledem zpět to chápu. Na druhou stranu to asi byla silná motivace zkusit to udělat líp.
Jak se na takovou motorku shánějí díly, součástky a další věci?
V mém případě jsem zvolil asi trochu složitější cestu, a to kompletní stavbu motocyklu, takže jsem nebyl vázán konkrétními díly, ale devadesát procent motorky jsem vyráběl. Jediné, co jsem chtěl zanechat v takřka originálním stavu, byl motor Harley-Davidson 750WLA z roku 1942, ale ani ten se neubránil lehkým úpravám. Na tento agregát se u nás díly neshánějí úplně snadno, takže postupně jsem si nechal z USA posílat chybějící komponenty až do jeho kompletního stavu.
Máš představu, kolik lidí se podobným koníčkem v naší republice zabývá?
Konkrétní číslo se říct nedá, nadšenců, kteří si přestavují a předělávají své stroje, je určitě na stovky a lidí, živících se u nás přestavbami sériových strojů, jsou desítky. A ti, co získali evropské či světové jméno, by se dali spočítat na prstech jedné ruky.
Co je na této aktivitě vlastně nejtěžší? Získat peníze, být technicky zručný, nebo mít dostatek času?
Řekl bych, že nejtěžší je navrhnout a vymyslet motocykl, který by zaujal. V nejlepším případě, aby zaujal i nemotoristickou část diváků. Samozřejmě to jde ruku v ruce a vždycky je to něco za něco. Ale je to jako u každého velkého koníčku: peníze se dají vydělat, technickou zručnost po nějaké době získáš, a když to chceš dělat, tak si čas najdeš.
Kterého svého dosavadního úspěchu si ceníš nejvíc? A proč a jaká ocenění jsi vlastně získal?
Samozřejmě si cením všech. A každá soutěž či výstava byla v něčem jiná. Určitě mě hodně pozitivně poznamenala soutěž Bohemian Custom Bike, což je oficiální mistrovství ČR, kde je každoročně velká konkurence se zvučnými jmény a parádní atmosférou. Tam jsem získal první místo ve své kategorii, ocenění časopisu Easyrider jako Best of a hlavní výhru Best of Bohemian Custom Bike. Také mě potěšilo první místo v mé kategorii na mistrovství východní Evropy, ocenění jako hvězdy slavnosti na velké motoristické slavnosti Legendy v pražských Bohnicích.
Ale asi nejintenzivnější zážitek jsem zažil na akci Prague Custom Battle, kde jsem vyhrál první místo ve své kategorii a cenu Best of, kterou mi předávala Karen Davidson, vnučka zakladatele společnosti Harley-Davidson, spolu s Russellem Mitchellem, americkým stavitelem motorek. Což byla opravdu velká čest a zážitek.
To je opravdu hodně úspěchů… Podporuje tě v těchto aktivitách rodina, jezdí třeba fandit na soutěže?
Rodina a přátelé mě rozhodně podporují, myslím, že do letošního roku se mnou museli mít hodně trpělivosti. (smích) Když jsou soutěže v blízkosti, jezdíme jako velká rodina i s přáteli. Je fajn, když se nervózní podíváte před vyhlášením kolem sebe a vidíte blízké, které máte rádi…
Jistě jsi na všech soutěžích a akcích potkal zajímavé lidi z branže. Je mezi nimi někdo, koho si opravdu vážíš a kdo by třeba i mohl být tvým vzorem?
To je další věc, z níž mám velkou radost: seznámení s lidmi, o nichž jsem četl v časopisech a na internetu a kteří jsou špičkou nejen na naší scéně. Patří k nim (troufám si říct) přátelství se stavitelem a umělcem Tomášem Pytlíkem a také s Tomášem Turnerem, jehož si velmi vážím, jelikož jako první Čech získal první místo na světovém mistrovství. A je tam spousta dalších fajn lidí.
A co další motorkářské plány, jsou-li nějaké?
Plány samozřejmě jsou, letos jsem byl pozván na Czech Art Festival, kterého bych se rád zúčastnil. Příští rok se koná mistrovství Evropy a světa, tak uvidíme. A pak možná další projekt?!
(Helena Pelikánová, Lucie Hochmalová)
