Carrarský mramor byl pro Emu Kissovou na letošní Cestě mramorem splněným snem. Vytvořila z něj dílo vznikající mezi připraveným modelem a intuicí. Jmenuje se Ochránce.
Měla jste od začátku jasno, jak bude výsledná socha vypadat?
Byl to výsledek dlouhodobého skicování, a hlavně přemýšlení, v posledních měsících snad neustále. Začalo to samozřejmě výběrem kamene ještě během zimy. Potom jsem průběžně pracovala na sérii modelů, až jsem se dostala k finálnímu, jím jsem se při sekání sochy inspirovala.
Model mi sloužil spíše jako vodítko než přesný plán. Ráda pracuji i intuitivně, a pokud nemusím, nedělám přesnou kopii. Poslouchám kámen a nechávám se vést, co mi materiál ještě dovolí a co naopak už ne.
Proč ochránce?
O tomto by se dalo mluvit hodiny, ale pokusím se odpovědět velmi stručně.
Kámen vnímám jako živý materiál. Mým záměrem při sekání této sochy bylo, aby působila na kolemjdoucí uklidňujícím dojmem. Aby se na chvíli zastavili, dotkli se jí a zkrátka se ztišili. Neočekávám a ani nutně nechci, aby jí divák porozuměl. Chci, aby skrze dotyk cítil. Pokud tam k něčemu takovému dojde, pak to považuji za úspěch.
A proč název Ochránce? Ta socha je tu pro lidi. Vnímám to jako symbol ochrany před temnotou. Souvisí to i s pocitem bezpečí, který bych si přála v divákovi navodit.
Bylo zajímavé vidět sochu, jak se otáčí.
Vybavila se mi teď slavná hláška Galilea Galileiho: „A přece se točí!“
Bohužel v případě mojí sochy se to tvrdit nedá, ve skutečnosti se netočí. Otáčela se jen během vernisáže. Stála na kovové točně, kterou jsem používala během sympozia. Díky ní jsem při práci mohla mít větší odstup a lépe pracovat se světlem.
A jdou pohyb a sochy dohromady?
Ano, právě pohyb je něco, co bych do svých děl chtěla dostat.
Jak jste si zvykala, že vám při práci lidé doslova koukají pod ruce?
Nevadilo mi to. Právě naopak, jsem velmi vděčná za každou příjemnou interakci. Louka byla bezpochyby nejkrásnější místo, na jakém jsem kdy pracovala.
Ve vašich pracích se vracejí tělo, příroda, zrození, proměna nebo koloběh života a smrti. Kde se jako témata berou?
Odpovím jednoduše: těmito tématy se denně zabývám a přirozeně se pak přepisují i do mojí tvorby.
Z Dobřichovic jste si ale neodvezla jen zkušenost s tvorbou. Opravdu vás zdejší kraj láká k bydlení?
Velmi bych si to přála, protože jsem si ho za ten měsíc zamilovala. Uvidím, kdyby se něco naskytlo za půl roku, přímo po mém návratu z Indonésie, neváhala bych.
Tedy se tu s vaší tvorbou ještě potkáme?
Věřím a doufám, že ano. Bylo by mi velkým potěšením a ctí tvořit ve vašem okolí.