Moderní český bluegrass a Robert Křesťan s Druhou trávou. Toto spojení se vybaví většině lidí, kteří se zajímají o českou folkovou hudbu. Návštěvníci letošní Porty si navíc budou moci vychutnat Křesťanovy písničky i s hudební skupinou Trapeři.
Kapela Druhá tráva vznikla v roce 1991 po odchodu známého zpěváka od legendárních Poutníků a od začátku si razila vlastní cestu na pomezí amerického folku, country, rocku i jazzu. Robert Křesťan umí vyprávět písně tak, že se z nich stávají malé příběhy. Spolu s virtuózními muzikanty Lubošem Malinou i Lubošem Novotným tvoří soubor, který obstojí na pódiích v Nashvillu stejně jako v Lesním divadle v Řevnicích.
Kapela má za více než třicet let na kontě desítky alb, ocenění doma i v zahraničí. Je několikanásobným držitelem cen Anděl v kategorii folku. Za album Díl první získala v roce 2021 Anděla v kategorii folk a Robert Křesťan vstoupil do Síně slávy. O dva roky později získala Anděla i za album Díl druhý.
Jako jedna z mála českých kapel každoročně absolvuje turné v Americe s velmi příznivým ohlasem. Ve výčtu významných zahraničních interpretů, s nimiž spolupracovala či spolupracuje, nechybí osobnosti jako Peter Rowan, Tony Trischka nebo Charlie McCoy.
Druhá tráva letos v listopadu oslaví 35 let na scéně koncertem v pražském O2 universu. Tady pokřtí i novou desku s názvem Memphis, která se natáčela přímo ve stejnojmenném americkém městě.
Letošní Porta bude jubilejní, šedesátá. Vystoupíte s Trapery a na závěr i s Druhou trávou. Chystáte něco speciálního?
Jenom naši muziku s mou upřímnou příchylností k tomuto festivalu.
Kdy jste byl na Portě poprvé a s jakou kapelou?
V roce 1972 na krajském předkole v Blansku s Trapery.
Vybavujete si ho?
Moc ne. Sál Metry Blansko, příšerná ozvěna silnější než odposlechy, pokud tam nějaké byly, umrtvující tréma. Ale nakonec, snad si dobře vzpomínám, docela dobrý pocit, i když žádné umístění.
V Řevnicích vystoupíte poněkolikáté. Jak se vám v lese hraje?
Určitě lépe než tehdy v odborářské ratejně v Blansku. (smích)
Během let jste získal interpretační i autorské Porty i Zlatou Portu v roce 1985 s kapelou Poutníci. Tou první ale byli už zmiňovaní Trapeři…
… ano, od roku 1971 do roku 1979, kdy jsem společně se svým spoluhráčem a souputníkem Pavlem Petrželou nastoupil u Poutníků.
Dočetla jsem se, že s Trapery jste začal zpívat už ve 12 letech.
S Pavlem Petrželou jsem se seznámil prostřednictvím společně zahrané Foggy Mt. Breakdown o hlavní přestávce ještě na základní škole. Byl jsem v sedmé třídě, on už deváťák. Pavel pak doporučil jako basistu Jiřího Bednáře ze stejné školy, ten dosud basu ještě nikdy nedržel v ruce, a já svého kamaráda ze Skautu Jiřího Kaplana. Pavlovi jsem ukázal pár akordů na mandolínu, do té doby hrál jen na kytaru, a vesele jsme společně začali hrát bluegrass.
Nejdéle ovšem působíte ve skupině Druhá tráva. Když se po revoluci hranice otevřely, mohl jste do Ameriky. Jaký byl první koncert?
Pocitově zřejmě podobný onomu výstupu v Metře Blansko. Bez ozvěny.
Bluegrass je americký hudební styl. Jak se vám zavrtal pod kůži?
Odmalička jsem tíhl k romantické muzice. Ve Skautu, kde jsem se naučil základní hře na banjo, se povinně hráli Rangers, já měl ale raději Greenhorny. Nejen proto, že mě mě fascinoval zvuk banja. Pak jsem dostal na Vánoce první Dvoranu slávy, vinylový komplet countryových hvězd. Obsahoval i nahrávky Flatta a Scruggse společně s dostatečně zasvěceným bookletem. Začali jsme o té hudbě zjišťovat více, v řídkých magnetofonových nahrávkách kamarádů a tak podobně. Postupně se zájem proměnil v posedlost, za níž se nestydím a které jsem se poměrně brzy zbavil, ale dosud se mi při jeho poslechu otevírá srdce.
Kdo skládá písně?
Primárně já, někdy přinese melodii Luboš Malina nebo Luboš Novotný. Na poslední zatím ještě nevydané desce, která se pravděpodobně bude jmenovat Memphis, je i písnička od Tomáše Lišky. Texty jsou kompletně moje.
Píšete v češtině nebo i v angličtině?
Výhradně v češtině. O dva tři anglické texty jsem se sice kdysi pokusil, ale slibuji, že už to nikdy nebudu opakovat.
Zmínil jste novou desku Memphis, nahrávky jsou už hotové. Pokřtíte ji letos 7. listopadu na koncertě, kde zároveň oslavíte i 35 let Druhé trávy. Čím bude speciální?
Hlavně prostorem. Koná se v hale O2 universum. Zatím jsme si na nic podobného netroufli.
Druhá tráva vydala více než 20 alb, za Díl první i Díl druhý získala Anděla ve folkové kategorii a vy jste vstoupil do Síně slávy. Splnil jste si svůj životní nebo hudební sen?
Nevím, nikdy jsem si své sny takhle konkrétně nedefinoval. Pravda je, že mám za sebou hodně, a to i díky Portě, která byla za našich formativních let jakýmsi průvodcem v naší cestě za muzikou. Ať žije. Mám ji v mysli spojenou s tím nejlepším.