Na začátku roku se vydáme cestou od hrádku k menhiru. Krajina nad údolím Berounky totiž skrývá mnohem víc než jen slavný královský hrad Karlštejn. Pár kilometrů od něj se totiž v lesích a na stráních nad Berounkou klikatí cesty, které spojují historii s moderním uměním a mystikou. Jedním z tipů pro zimní odpoledne je výlet od tajuplných zbytků hrádku Karlík k majestátnímu menhiru u obce Mořinka.
Trasu dlouhou zhruba tři kilometry zvládnou i malé děti, rodiče s kočárky nebo cyklisté. Vybrat si můžete ze dvou cest. Obě začínají u pozůstatků hrádku Karlík a vedou z větší či menší části po červené turistické trase, konkrétně po Svatojakubské cestě a kouskem Karlického údolí. Z něj z hlavní silnice odbočíte na červenou do lesa, odkud se dostanete až na Mořinku – k menhiru jsou to celkem 3,2 kilometru. Trasu si můžete ještě zhruba o 700 metrů zkrátit, když po 300 metrech lesní cesty uhnete doprava na neznačenou lesní cestu. Vyjdete rovněž pod kopcem na Mořince, odkud už v dálce uvidíte menhir.
Pokud máte rádi delší túry, prodlužte si výlet například z Vonoklas až na Karlštejn a nebo ještě dál na obě strany.
Začátek cesty: hrádek Karlík
Je slavný minimálně u milovníků muzikálů. Říká se o něm sice mnoho pověstí, ale i ve skutečnosti skrývá tento vrcholek v lese nad Karlickým údolím mnohá tajemství, dnes už asi těžko rozluštitelná. A to včetně data vzniku. Dříve tu nad Stříbrným potokem snad stávala tvrz, ale písemná zmínka pochází z období až kolem roku 1400. Možná ho postavil sám Karel IV. jako jakýsi předsunutý hrad, malý Karlštejn – Karlík… Kdo ví. Jisté ale je, že už v 15. století byl hrádek pobořený a od té doby se o něj nikdo nestaral.
Když ve zdejších lesích stojíte dnes, jen stěží uhodnete, co tu dříve stálo. Na kopci zbylo pouze pár kamenů, prohlubně v půdě, zbytky valů a stěží patrné základy jakési stavby. Původně prý měla půdorys lichoběžníku, přístup k ní byl ze severu, kde stál i příkop s valem. Prohlídka tak netrvá dlouho a červená vedoucí z kopce dolů vás dovede k silnici vedoucí Karlickým údolím. A, jak jsme už zmínili, po necelých třech kilometrech dojdete pod kopec na Mořinku.
Konec cesty s vyhlídkou
Podívejte se nahoru a v dálce spatříte majestátní třímetrový vápencový menhir. Vyšlapanou cestičkou v poli vyjdete posledních 250 metrů a ohromí vás nejen krása kamene a vedle stojícího betonového křesla, ale také výhled do okolní krajiny na malebnou vesnici, pole i lesy. Úžasná odměna za vynaloženou námahu.
Kde se vzal menhir nad Mořinkou?
Je to vlastně silvestrovská recese. Skupina nadšenců v čele s akademickým sochařem Petrem Váňou z Karlíku ho sem dotáhla 31. prosince 1999. Uměle opracovaný kámen skupinka přepravila pomocí lan a kladek a pod něj dokonce přidala vzkazy pro budoucí generace.
A to není vše. Asi patnáct metrů vedle menhiru stojí od roku 2003 originální betonové křeslo (takzvaný ušák) sochaře Zdeňka Ruffera. Váží 700 kilogramů a tyčí se 130 centimetrů nad zemí. Když se do něj posadíte, připadáte si jako králové na trůnu, kteří shlížejí na své poddané. Stojí to za to!