Dřívější termíny zápisu do škol i přísnější podmínky pro odklad školní docházky. To jsou některé ze změn zákona, které nyní zaměstnávají rodiče, školy i mateřinky. O co vlastně jde? A jaké klady či zápory přinášejí?
Novelu školského zákona podepsal prezident republiky v polovině července letošního roku. Většinu nových opatření podpořili poslanci vládní koalice i opozice, kteří přehlasovali veto Senátu. Nakloněna jí byla i velká část odborné veřejnosti, což potvrdila mimo jiných Asociace ředitelů základních škol, která v květnu „v zájmu 170 tisíc učitelů a téměř dvou milionů dětí“ apelovala na vládu, aby novela byla schválena co nejdříve.
O nových termínech zápisů do škol mnozí rodiče donedávna neměli tušení. Posun má své pro a proti. Výhodou může být rychlejší uzavření výsledků a více času na jejich administrativní zapracování do školní dokumentace. Nevýhodou pak dřívější posuzování školní zralosti a připravenosti dětí na nástup do první třídy. Legislativa sice říká, že není nutné, aby se dítě fyzicky dostavilo k zápisu, ale u soukromých škol tomu tak nemusí být, proto může být pro dítě obtížnější obstát v zápisových kritériích.
Dětství, nebo lavice?
Podle Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy patří Česko mezi země s nejvyšší mírou odkladů školní docházky v Evropě. Ročně se týká asi 20 tisíc dětí. „Nadužívání této možnosti je třeba zamezit, aby bylo toto opatření zacíleno skutečně pouze na děti, které to vzhledem ke svému vývoji opravdu potřebují.“ Dosavadní praxe prý umožňovala udělit odklad i z důvodů, které nesouvisely s nedostatečnou zralostí nebo se zdravotním stavem dětí. Například proto, že rodiče chtěli dětem prodloužit dětství nebo si počkat na oblíbenou učitelku či jim přišlo, že by jejich ratolest mohla mít výhodu při přijímačkách na víceletá gymnázia.
Koho se týkají odklady
Nově se odklady týkají pouze závažných fyzických či psychických komplikací u dětí. Doporučení nebude možné získat získat u pediatra, ale u specializovaného lékaře nebo klinického psychologa, který bude spolupracovat se školskou poradnou. Rodiče navíc musí myslet na to, že si vše zařizují sami, nečekají na dotaz školy. Pokud nebudou mít doporučení včas v ruce, dítě nastoupí do školy. Tato pravidla se týkají dětí narozených do 31. 3. 2020. U chlapců a děvčat narozených nejdříve 1. 4. 2020 platí původní: jestliže stav dítěte dlouhodobě neumožňuje vyučování, musí mít doporučující posouzení školského zařízení a odborného lékaře, kterým může být pediatr, nebo klinického psychologa.
Souboj o čas
Připravenost žáka se standardně posuzuje ve školce, případně ve školském poradenském zařízení. To už se děje nyní. V tom změna není a nebude. Nová pravidla v odkladech docházky a dřívější zápisy však vytvářejí tlak na děti, rodiče i mateřinky. „Pokud školka zjistí, že dítě není dostatečně na školu připravené a potřebovalo by odklad, může být už nereálné do doby zápisu získat doporučení školského poradenského zařízení, protože čekací lhůty jsou dlouhé a zápis dříve. Toto přechodové období i další roky budou postupně směrovat k tomu, aby mateřské školy minimálně v předškolním roce fungovaly už více jako přípravné třídy a kontinuálně se věnovaly přípravě dítěte na školu v míře, na kterou dosud nebyly zvyklé. Školky tak ponesou větší zodpovědnost za přechod dítěte do základní školy a za jeho případnou školní úspěšnost či neúspěšnost,“ vysvětluje Alena Laláková, členka rady Asociace lesních mateřských škol.
Ministerstvo školství k opatřením přistoupilo také proto, aby se uvolnila kapacita v každoročně přeplněných mateřinkách, kam rodiče mají často problém umístit svoji tříleťačku či tříleťáka. V tomto směru to možná vyjde. Ale ze školek i ze škol zní také hlasy o negativních dopadech na první třídy, kde se otevřou nůžky ne kvůli věkovým, ale vědomostním rozdílům žáků. Děti s různými problémy budou brzdit ty talentované. V tomto směru se určitě ještě otevírá prostor k diskusi. Je ale jisté, že do budoucna bude potřeba, aby mateřské školy odborně a kontinuálně pracovaly s pedagogickou diagnostikou, s poradnami a uměly pro konkrétní děti vytvořit plán předškolní přípravy, který jim pomůže kompenzovat případné odchylky.
Co má umět budoucí prvňák
Je několik oblastí, které školky zajímají a které by mělo dítě zvládnout. „Mezi klíčové patří jemná a hrubá motorika, schopnost koordinovat ruku a oko, držet správným způsobem tužku. Zajímají nás poznávací funkce dítěte, jeho schopnost komunikovat, vývoj řeči, sluchové a zrakové vnímání, paměť, časoprostorová orientace a základní matematické představy. Velmi důležité je, aby se dítě umělo koncentrovat, mělo smysl pro povinnost, schopnost dokončit práci, být samostatné adekvátně věku, sebeobslužné,“ popisuje Alena Laláková a dodává, že připravené dítě je také emočně stabilní, odolné vůči nezdaru, adaptabilní, zvládající střednědobé odloučení od rodiny, respektující cizí autoritu, schopné říct si o své potřeby. Mělo by porozumět vlastním emocím a schopné číst emoce druhých. „V dnešní době se klade důraz na rozumové schopnosti dítěte, ale velmi často se zapomíná na to, že pro vstup do základní školy je nutná určitá míra odolnosti, emoční stability a smyslové zrání, které je důležité především v prvních ročnících školy v rámci učení čtení a psaní.“
Jsou školky na změnu připravené?
Překážkou mohou být počet dětí ve třídách, nedostatek kvalifikovaného personálu, nedostatek financí a personálních kapacit vůbec. Nicméně Alena Laláková si myslí, že by školky měly být připravené. „Pedagogická diagnostika, sledování vývoje dítěte a stanovování doporučení a metod pro kompenzaci oslabených oblastí v jeho vývoji jsou základním pilířem práce v mateřské škole. Otázkou je, zda všechny školky mají stejné podmínky na to se odborně a kontinuálně diagnostice věnovat. Pokud máte přeplněnou třídu, ve které jste většinu dne sama, obtížně můžete požadavky například na individuální práci s předškoláky zvládat.“
Alena Laláková doplnila, že ve školách Jednoho stromu, které založila a vede, doporučují odklad školní docházky na základě pečlivé diagnostiky. A na rozdíl od republikové statistiky o přehršli opožděného nástupu do 1. třídy, nikdy nečelili tlaku rodičů na odklad pro jejich dítě. Naopak u některých dětí sami přesvědčovali rodiče, aby dítěti odklad dali a tím ho ušetřili před případným školním neúspěchem. Vždy se to pro dítě vyplatilo, získalo čas na dozrání.
Inkluze ano, nebo ne?
Třaskavým tématem nejen posledních dnů, které zasahuje do chodu škol, je také inkluze. Mluvilo se o zrušení, nyní ji chce možná budoucí vláda zrevidovat. Jak nyní probíhá zařazování všech dětí do běžné školy, tedy i těch se speciálními potřebami? „Jsem zastáncem inkluze už mnoho let, ale také mnoho let říkám, že ve stávajících podmínkách se těžko naplňuje. V rámci daného tématu vždy skončíme u financí. Inkluze by ve stávající podobě dávala smysl, pokud by se snížily počty dětí ve třídách, zvýšil se počet odborných pracovníků a systémově se nastavila asistenční a poradenská podpora ve školách. To ale stojí peníze, které v resortu školství chybí,“ upozorňuje nejen ředitelka školy Laláková.
Podle kritiků mnoho učitelů „potí krev“, aby se o děti se speciálními vzdělávacími potřebami postarali. Takové nastavení ale považují za chybné. Ministerstvo školství se dle jejich názoru snaží různými nekoncepčními vpády do systému vytvářet zdánlivě lepší podmínky. Jenže výsledkem je často jen přelévání peněz uvnitř resortu, na což vždy někdo doplatí. „V ideálním světě bych inkluzi zachovala, ale změnila systém jejího financování a parametry podpory školám. To se ale zatím ukazuje jako nereálné. Například zrušením odkladů školní docházky narostou školám problémy v oblasti duševního zdraví dětí. Dá se zcela jistě předpokládat, že pokud do třídy vstoupí dítě nezralé, dříve nebo později za stávajících podmínek pocítí svůj školní neúspěch, což s sebou přinese jeho emoční nestabilitu a psychické problémy. Děti nejsou slepé a necitlivé, umí rozpoznat, když jim něco nejde, vnímají, když patří ve třídě k těm slabším. Mnohé se pak trápí, srovnávají. Psychických obtíží dětí ve společnosti přibývá a trend se ještě mění k horšímu. Školy nemají vytvořené podmínky pro práci s dětmi s podobnými obtížemi a přechodové období prvního ročníku tak, jak ho vytvořilo MŠMT, jim obtíže nezmírní, protože školám chybí systémová podpora a dostatek odborníků. A jsme v uzavřeném kruhu,“ uzavírá Alena Laláková.
