LETY – Čerstvý juniorský vicemistr Evropy Oliver Král (17) se připravuje na zářijové Olympijské naděje. Pojede pětisetmetrovou trať, i když jeho doménou je rychlejší dvoustovka. Právě na ní získal evropské stříbro i šesté místo na mistrovství světa. Nicméně půlkilometrový úsek se mu dostává pod kůži, což dokázal na republikovém šampionátu, kdy v rozjížďce přepsal juniorský rekord.
Před zhruba třemi lety jsi zlomil „prokleté“ druhé místo a začal jsi vyhrávat. Víš, čím to bylo?
Asi tomu hodně napomohla změna klubu a větší odhodlanost dát sportu sto procent a jít za svým snem být jedním z nejlepších kanonistů v republice.
Máš letošní rok hodně nabitý?
Ano. Nejen soutěžemi, ale i soustředěními. Mám za sebou závody Českého poháru, které byly nominací na mistrovství Evropy, pak samotný šampionát, mistrovství republiky i světa a teď mě ještě čekají Olympijské naděje 18. až 21. září v Labe aréně v Račicích. Uvidíme, jak mi to půjde.
V Evropě jsi nyní druhý. Parádní výsledek, ale co ti v Rumunsku chybělo ke zlatu?
To je dobrá otázka, sám na ni nemám odpověď. Nejspíš lehké zaspání na startu. A správný dokop, který jsem také lehce pokazil. Ale není to nic, co by se nedalo vypilovat do příští sezony.
A na mistrovství světa v Portugalsku?
Tam byla daleko horší situace, foukalo zprava, což je pro lidi, kteří jezdí nalevo jako já, strašně velká nevýhoda a naopak pro praváky obrovská výhoda. Byl jsem jeden z mála „leváků“, myslím, že na mistrovství světa jsme se dostali jen dva. Může to působit jako výmluva, ale podmínky mě hodně ovlivnily. V rozjížďce jsem totiž předjel Itala, který byl přede mnou na mistrovství Evropy.
Právě podmínky tě nejčastěji připravují o cenný kov?
Ano. V kanoistice jsou hodně důležité a nevyzpytatelné.
Ze soupeřů ti nejvíce „zatápí“ kdo?
Každou sezonu se to mění. Ale zatím starší závodníci, kteří spadají do naší kategorie.
Která trať ti opravdu sedí?
Určitě 200 metrů, nejkratší, co se dá jezdit. Jsem rozený sprinter, jako jeden z mála mám extrémní výbušnost a velký VO2max (maximální množství kyslíku, které tělo je schopno dodat svalům při fyzické zátěži, pozn. red.). Teď jsem se pro Olympijské naděje nominoval na 500 metrů. Hodně na ně trénuji a už mi přijde, že mi sedí. Jestli mi bude sedět i kilometr, uvidíme příští sezonu.
Z toho asi plyne, že nejvíce ztrácíš na delších vzdálenostech?
Musím přiznat, že moje výdrž na dlouhé trati není nic moc. Tak od kilometru výš. Ale na těch kratších zvládnu vytáhnout frekvenci a udržet ji na celkem vysokých tempech.
Dodržuješ před závodem nějaký rituál?
Nevím, jestli se tomu tak dá říkat, ale před každým startem mám přes dvě hodiny sluchátka na hlavě, a když se jdu rozcvičovat, pustím do nich povely „ready, set, go“ a zkouším ten nejlepší možný start. Pořád dokola. V hlavě si promítám, jaká je trať, jak mít v ruce pádlo…
Řešíš v hlavě ještě něco dalšího?
Snažím se nepředstavovat, jak to bude bolet. Případně se pak snažím bolest neřešit a vypnout ji a říkám si, že prostě zajedu, co jsem se naučil, nejlépe, jak můžu.
Největší sen? Olympiáda?
Určitě. Ale vzhledem k tomu, že se na ní jezdí kilometrová trať, ještě uvidíme. Mým vysněným cílem je vyhrát zlato na mistrovství světa na 200 a 500 metrů.
Čím to je, že se českým kanoistům ve světě tak daří?
Osobně si myslím, že se tak nějak sešlo, že teď máme takové ikony, jako jsou Martin Fuksa a Josef Dostál. Češi a voda prostě patří k sobě.
Kdo tě k vodě přivedl?
Máma. Její táta dělal rychlostní kanoistiku v Nymburce. Jednou nás přivedla do klubu vodního sportu a od té doby jsem se od vody nehnul.
Co jiného tě ještě zaměstnává?
Mimo kanoistiku určitě škola. A moc rád chodím do fitka. Je to moje oblíbená aktivita, souzní trochu s kanoistikou, což je výhoda.
A plány na příští rok?
Stejné jako letos, jen zajet ještě lépe a ukázat i na mistrovství světa, že šesté místo opravdu není moje a že stupně vítězů více ladí k mému jménu. (smích)
