Třiadvacetiletý rodák z Berouna Tomáš Macháč nadchl celou republiku, když ve smíšené čtyřhře spolu s Kateřinou Siniakovou získal nejžádanější olympijskou trofej. Mimochodem nyní, na začátku září, se v průběhu amerického US Open probojoval do TOP 40 žebříčku ATP a je českou jedničkou. Alespoň na dálku jsme se poohlédli za vítězným tažením v Paříži.
Tomáši, dodatečně moc gratulujeme k triumfu. Máte v sobě ještě dozvuky olympiády?
Moc děkuji! Ano, dozvuky stále ještě jsou. I když jdu turnaj od turnaje…
Jak jste si užíval vítězství a gratulace?
Výhra byla neskutečná. Splněný sen.
Co myslíte, kolik nervů stála olympiáda vaše rodiče?
Podle mě v závěru opravdu hodně. (smích)
Jaké to bylo stát pod olympijskými kruhy na stupních vítězů, po boku k slzám dojaté Kateřiny Siniakové?
Ono to ani nejde popsat. Nádherné to bylo.
Co se vám z olympijské „jízdy“ zapsalo do paměti?
Určitě náročnost programu.
Proč jste vyhráli zrovna vy dva?
Prostě se nám to skvěle sešlo. Hráli jsme výborně.
Máte rituály, které před zápasem nevynecháte? Co vám pomáhá k zisku nejvyšší mety?
Nějaký rituál samozřejmě mám. Ale jinak člověk musí každý den makat a doufat, že se úspěch dostaví.
Zahýbaly olympijské výsledky s kamarádstvím s Číňanem Čangem Č‘-čenem, s nímž jste v deblu vyhráli například turnaj v Marseille, ale na olympiádě jste stáli proti sobě?
Vůbec ne. Je nepříjemné hrát proti sobě, ale vztah máme stále skvělý. Vtipkujeme stejně jako během olympiády.
Stihl jste fandit dalším českým sportovcům?
Bohužel vůbec ne. Jen u televize.
Vítězíte v singlu i v deblu. Budete nadále kombinovat obě hry? Proč?
Pomáhá mi to. Je dobré hrát obě kategorie.
Co byste poradil, řekněme, desetiletému tenistovi, který chce vítězit jako vy?
Makat a dělat to, co ho baví.
Na co se právě v tomto momentu nejvíce těšíte?
Žiji přítomností a snažím se užít každý moment.
Pro mnohé jste i módní ikonou. Nepřemýšlíte do budoucna nad vlastní kolekcí?
S tou ikonou ani nevím. Ale myslím, že kolekce je dobrý nápad. (smích)
Měl jste cit pro oblékání už v dětství?
Netuším, myslím si, že ne.
Čím jste vlastně chtěl být?
Jako dítě jsem nad tím nepřemýšlel. Chtěl jsem být: prostě dítě.
V rodném Berouně se chystají, že vás uvítají v plné parádě. Těšíte se?
Těším se moc. Ovšem kdy to bude, ještě nevím.
Jak moc tíhnete ke královskému městu a kraji kolem Berounky?
Je tam nádherně, krásná příroda.
Jaké jsou vaše plány do konce roku?
Tenis, tenis, tenis.
Co si do budoucna nejvíce přejete?
Hlavně zdraví.