Pojďme se tentokrát podívat trochu dále, za humna nebo za blata, za příběhem téměř detektivním.Záhada vzpurného sedláka, spojeného s oblastí bájných blat, tedy luk na bývalých mokřinách, stále zamotává hlavu historikům. Přitom je tak aktuální právě v době nedávného výročí jeho popravy, kdy někteří odborníci tvrdili, že sedlák jménem Kubata vůbec neexistoval.
Právě námitky, že tak podrobně popsaný detail, jako je Kubatova přísaha při božím soudu v jámě vykopané jako hrob (v níž svědčil ve prospěch nároků místních obcí na pozemky blat proti vrchnosti), je zcela vymyšlený, ukazují podle novodobých bádání, že zcela a do detailu odpovídá tehdejšímu institutu „božího soudu“ (používanému zejména při pozemkových sporech).
Jak to začalo
Vše mělo proběhnout kolem roku 1580, jak dosvědčuje i korespondence mezi císařem Rudolfem II. a panem Adamem z Hradce, jenž si blata protiprávně nárokoval. Kubata jako mluvčí obce pravděpodobně byl přizván na blata, kde měla proběhnout „ordálie“ pod širým nebem a na sporném pozemku. V tradičním oděvu pro tyto příležitosti nezbytném, tedy dlouhé, hrubé, lněné košili, a ve vykopané jámě, rituálním přísežném hrobě, se zeleným drnem pozdviženým nad hlavou žádal boží znamení na dosvědčení své pravdy.
Slova, která dnes můžeme číst na kovové desce pomníku: „… ať mne zem pohltí, zda není pravdou, že odpradávna máme tyto pozemky ve svobodném užívání…“, svědčí o prastaré tradici tohoto rituálu božího soudu. Hned po přísaze byl přesto sťat objednaným a přivezeným katem, takže rozsudek byl věrolomně vynesen dopředu.
Podle pověsti se nebe náhle zatáhlo bouřkovými mračny a prudký déšť smyl do Soudného potoka nevinnou krev rychtáře. Dobrovolná oběť zastánce sedláků za jejich práva přesto nebyla zapomenuta, v roce 1904 byl v místech popravy vztyčen pomník. Hluboké, až nepřirozené ticho, které se klene nejen v těchto místech, ale nad celými blaty, jako by stvrzovalo, že emoce odhodlání a vědomí dobrovolné oběti ve prospěch celku je zde stále přítomna. Jak důležité právě v dnešní době…
Kudy tam
Kdo by se chtěl podívat na tato památná místa v jižních Čechách, může odbočit z hlavní českobudějovické silnice na Plástovice, což je malebná obec ve stylu selského baroka, a pak přes obec Zbudov, kde je obnoven Kubatův statek, dojet až k památníku a nedalekým „kamenům“, vlastně dávným menhirům, jak ukazuje i snímek.
Z připravované knihy Otomara Dvořáka a Marie Holečkové Tajemná a léčivá místa jižních Čech a Pošumaví zkráceně připravila
M. Holečková.