Na počátku tragického příběhu stály sousedské rozpory.Rodina Jelínkova se prakticky s nikým ze svých sousedů nestýkala a s několika z nich měla dlouhodobé neshody. Ty v posledních měsících přerůstaly od slovních hádek a drobných naschválů ve fyzické napadání.
Proč…
K poslednímu incidentu, který měl na pozdější tragédii zásadní vliv, došlo 7. listopadu 1967. Dva sousedé při něm holemi způsobili zranění otci i synovi Jelínkovým. Stanislav Jelínek starší naopak nožem poranil oba muže, jednoho z nich těžce. Veřejná bezpečnost proto zahájila trestní stíhání jednoho ze sousedů a Stanislava Jelínka staršího. Trestní řízení působilo na Stanislava Jelínka velmi depresivně.
12. února 1968 odpoledne navštívil společně se synem svého obhájce v Praze. Na 13. února v 8 hodin byl předvolán k výslechu. Obhájce později vypověděl, že Stanislav Jelínek prohlásil, že se pro neodkladné záležitosti dostaví k výslechu o něco později a že by k němu nejraději vůbec nešel.
Osudová noc
Průběh rodinné tragédie zachytili filmaři velmi přesně. Podle pozdější výpovědi pracoval Stanislav Jelínek ve svém pokoji pozdě do večera. K vraždě matky mělo dojít kolem půl dvanácté. Syn poté v silném rozrušení podlehl vlivu svého otce. Z něj se vymanil až po pádu do studny.
Když se mu ze studny podařilo vylézt, požár domu už podle jeho slov vyrážel okenní tabulky. Hasiči k požáru vyjeli kolem čtvrté hodiny ráno. Roztavené sklo budíku v ložnici rodičů zastavilo ručičky v poloze 3:25.
I přes částečné ochrnutí jedné ruky a jedné nohy se Stanislavu mladšímu podařilo ze zahrady uniknout přes pozemek sousedů a dostat se do téměř dva kilometry vzdálených Černošic. Těžce zraněného a mokrého ho tam u domu na rohu dnešní Jiráskovy a Husovy ulice našli brzo ráno místní.
Vyšetřování
Vyšetřování velmi komplikovaly objektivní okolnosti. Nad ránem, před samotným počátkem vyšetřování, napadla slabá vrstva sněhu. Přestože okolnosti naznačovaly, že na rodinné tragédii nenese vinu nikdo jiný, definitivní potvrzení trvalo kriminalistům několik měsíců.
Stanislav Jelínek mladší komplikoval práci kriminalistů svými výpověďmi stejně jako v televizním zpracování. Ve snaze neočernit svého mrtvého otce naznačoval, že brutální čin mohl spáchat někdo ze sousedů. Teprve po konfrontaci své výpovědi s důkazy nalezenými na místě otcovu vinu uznal a uvedl některé rozpory na pravou míru.
Jak později vyšetřovatelé potvrdili, Stanislav starší byl neuropatická osobnost. Kvůli duševní poruše byl dokonce zbaven povinnosti vojenské služby. Jeho obhájce na něj naléhal už od začátku roku, aby navštívil psychiatra. To Jelínek opakovaně odmítl. S psychiatrickým vyšetřením měl být spojen i výslech, plánovaný na 13. února.
Další osud přeživšího
Měsíc po tragédii byl Stanislav mladší hospitalizován v psychiatrické léčebně, kde se pokusil o sebevraždu. Vystudovaný jaderný fyzik měl v léčebně údajně dožít. Tuto informaci se nedávno podařilo vyvrátit redaktorům deníku Blesk.
Podle jejich zjištění se z psychiatrické léčebny dostal velmi rychle a žil u rodiny své tety v Třebotově. Za pražského jara si jeho vědeckých kvalit všimli i v zahraničí a snad následovala nabídka na cestu do Spojených států. Potom ale přišla srpnová invaze. Přibližně tři roky poté působil v Moskvě. V roce 1971 se oženil. Následně pracoval v utajeném vojenském komplexu v Orlických horách. V roce 1972 se mu narodil syn.
Jeho manželka ho poté prý přesvědčila, aby se vzdal vědecké dráhy. Přestěhoval se do pražských Letňan a až do důchodu pracoval jako knihovník. Na sklonku života měl nedaleko Mělníka zahrádku a věnoval se včelaření. Zemřel v roce 2002 na záchvat mrtvice. Tolik zjistili redaktoři Blesku o dalším osudu aktéra jednoho z nejsilnějších příběhů z našeho okolí.
Místo činu
Pozemek ve Vonoklasech nyní vlastní vzdálený bratranec Jelínka staršího. Ruiny vyhořelého domu nechal odstranit stejně jako třímetrový plechový plot a studnu zasypal. Na místě stojí nový dům, který dodnes okukují zvědavci. Podle současného majitele se někteří z nich chovají velmi neurvale a bez dovolení vstupují na zahradu.
Příběh rodiny Jelínkových vyvolal v širokém okolí strach, především v době, než se kriminalistům podařilo vraha odhalit. Ve Vonoklasech samotných se dokonce po skončení vyšetřování konala veřejná beseda s kriminalisty, psychiatrem a s velitelem zasahujících hasičů. Dnes už místní na tragédii vzpomínají jen velmi neradi.
(jm)