Patnáct let provozuje Jan Cherubín čajový klub v Domě dětí a mládeže Ve věži blízko Letné. Před třemi lety se odstěhoval z Prahy do Dobřichovic.O prázdninách si vybudoval čajovnu v Řevnicích, jejímž dominantním stavebním i dekoračním prvkem je bambus. Jedním z důvodů je víra, že všude tam, kde se vyskytuje bambusová tyč, se kumuluje pozitivní energie.
Kdo jsou návštěvníci čajoven?
Určitě nejsou agresivní nebo vyloženě negativní. V prostoru čajovny jsou jiné vibrace, tento prostor z ezoterického hlediska lidi opačného naladění nepustí. Mám pocit, že čajovny a místa jim podobná mají za úkol vyvažovat českou pivní kulturu, která je u nás rozšířená a někdy dost destruktivní.
Jaký úkol má podle vás čajovna plnit?
Já čajovnu vnímám jako prastarou lékárnu založenou na přírodním léčení. V tradiční čínské medicíně je čaj lékem. My Češi jsme známí a ve srovnání s ostatní Evropou celkem výjimeční v „babkobylinkářství“. I já si nechávám míchat speciální směsi bylin od svého známého bylinkáře z Poličky. V této době mohou být prospěšné čaje na nachlazení a proti zánětu.
Čaj je nápoj, který s sebou nese mnoho zajímavých informací o národních zvyklostech, kultuře, umění, přístupu k životu a k sobě samým. Jak se určitý druh čaje dostává do nabídky čajoven, respektive do té vaší?
Za patnáct let, co se čajovnictví věnuji, jsem potkal mnoho lidí, kteří se zabývají obchodem s čajem. Jak se svět globalizuje a obchodníci cestují z plantáže na plantáž, často přivezou nápad, jak ještě rozšířit rodinu čajů. Tak podobně se ke mně dostal bílý čaj z Nepálu, jenž se tam donedávna vůbec nevyráběl.
„S miskou čaje lze obejít celý svět a vychutnat si jeho rozmanitost,“ četla jsem kdesi.
Samozřejmě, pokud se podíváte do nabídky dobré čajovny, pak procestujete svět. Najdete tam čaje z Číny, Japonska, Indie, Vietnamu, u mne i z Nepálu, Barmy, , Afriky, Brazílie, ze Súdánu i z Čech…
Češi sami jsou fenoménem, protože u nás po revoluci vyrostlo jako houby po dešti přes tři sta čajoven. Nikde v Evropě se s tak hustou sítí čajoven nesetkáte. Na tomto základě vznikl i festival s názvem Čajomír Fest, jehož třetí ročník letos v létě proběhl na Kampě.
Mnoho let se věnujete čaji. Jaký je vaším nejoblíbenějším?
Vždy záleží na období, na náladě, na počasí… Měl jsem období Pu-erhu, tento čaj mi dělal moc dobře. Je totiž příznivý pro trávení. Pokud má člověk těžší období, třeba i vyšší hladinu cholesterolu, Pu-erh pomáhá pročistit organizmus, čistí krev, játra. Je to obrovský lék. V létě rád piji bílý čaj, je osvěžující, lehký, ochlazuje. Darjeeling je chuťovka ke snídani. Obecně lze říci, že černé, tmavé čaje se lépe pijí v zimě, protože zahřívají, zelené v létě, protože ochlazují.
Pokud přijde zákazník a nemůže si z dlouhé nabídky čajů vybrat, co mu poradíte?
V prvé řadě se pokusím zjistit, v jaké je náladě, zda preferuje černý nebo zelený čaj… Řada lidí objeví Dátá másalu, což je černý indický léčivý čaj z ájurvédy, favorit všech čajoven. Pije se s mlékem, medem a pěti druhy koření (skořice, hřebíček, kardamom, zázvor a bílý pepř) namíchanými v příznivém poměru. Je výtečný při nachlazení, rozproudí energii, uvolňuje. Marocký Le Touareg je zelený čaj, který obsahuje marockou mátu, hodně se sladí. Je zajímavé, že se podává horký v marocké poušti při 50°C. Pijí ho lidé zahalení do černých hábitů, kde si udržují vnitřní mikroklima.
Trochu rozdíl proti zvykům Evropanů oděných do nátělníku a osvěžujících se v horku půllitrem chladivého piva, že? Už jsem zmínil Pu-erh, který má zvláštní pach připomínající sklep nebo starou knihovnu. Má také černý olejovitý nálev. Zvláštností je, že se nikdy nepřelouhuje. Kromě všech vyjmenovaných čisticích schopností také upravuje střevní mikroflóru při průjmech. Jasmínový čaj je vhodný na chrapot, při chřipce bych doporučil másalu či zázvorový čaj… Jak jsem už říkal, čajovna je lékárna (usmívá se).
A málem bych zapomněl na ženšen, to je lék snad na vše.
Děkuji za rozhovor!
Barbora Tesařová