Které nařízení EU řeší otázku zřízení separace
bioodpadu a kompostáren? Do jaké doby by ho obce měly naplnit?
Pro nakládání s odpady platí směrnice Rady 1999/31/ES, z 26. dubna 1999, o skládkách odpadů, a navazující novela našeho zákona o odpadovém hospodářství. Důraz je kladen na separaci využitelných a nebezpečných složek, ale také na úpravu, využívání a odstraňování zbytkových komunálních odpadů. Zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech, ukládá obcím povinnost do roku 2020 snížit množství biologicky rozložitelných komunálních odpadů (BRKO) ukládaných na skládky o 65 % proti roku 1995.
Z jakého důvodu se separace odpadu vlastně po obcích vyžaduje?
Biologicky rozložitelný komunální odpad činí 20–42 % ve směsném komunálním odpadu. Procentuální podíl se liší dle typu zástavby. Směrnice o skládkách odpadů vyžaduje snižování skládkování BRKO z důvodu redukce skleníkových plynů. Biologicky rozložitelné odpady se na skládkách rozkládají, a jelikož se tak děje v anaerobních podmínkách, vznikající skládkový plyn obsahuje vysoký podíl metanu, který ke skleníkovému efektu přispívá cca 21krát více než hlavní skleníkový plyn oxid uhličitý, vznikající při rozkladu aerobním. Evropská unie proto přijímá celou řadu opatření, jež vedou k přesměrování bioodpadu ze skládek do bioplynových stanic a kompostáren a k následnému uložení do půdy.
Cílem zákonodárců je snížit množství biologickým rozkladem uvolnitelného uhlíku ukládaného na skládky a tento materiál zčásti přeměnit na oxid uhličitý a zčásti vrátit zpět do půdy – nejlépe ve formě stabilního humusu, který je zárukou, že uhlík zůstane dlouhodobě uložen v půdě a nebude přispívat ke skleníkovému efektu.
S novým zákonem o odpadech, s nímž se počítá v roce 2011, bude stanovena povinnost obcí třídit BRKO. V praxi to znamená, že tento druh odpadu nebude možné ukládat na skládky spolu s ostatním odpadem.
Jaké jsou podle vás možnosti řešení pro obce do 3000 obyvatel a pro obce do 5000 obyvatel či z hlediska mikroregionu Dolní Berounka?
Likvidace biologického odpadu se může provádět třemi způsoby:
1. Občané obdrží (zakoupí) popelnice – odpadní nádoby, obec zajistí svozovou firmu, jež za úplatu odpad zlikviduje. Toto je v dlouhodobém horizontu ekonomicky náročná varianta.
2. Obec vybuduje vlastní kompostárnu a zabezpečí provoz. Občané odpad sami dovezou, nebo obec zajistí pravidelný odvoz od jednotlivých občanů, případně se po obci rozmístí větší sběrné nádoby – kontejnery. Tato varianta je nejjistější způsob likvidace tohoto odpadu.
3. Jednotlivé rodinné domy, bytové domy a objekty občanské vybavenosti si pořídí kompostéry. To je nejlevnější varianta, její nevýhodou však je, že vyžaduje aktivní účast občanů – obzvláště u bytových domů je zabezpečení funkčnosti často problém.
Výběr nejvhodnější varianty závisí i na velikosti obce, obecních ploch se zelení a na počtu obyvatel.
Pro menší obce s malými plochami veřejné zeleně bude nejvhodnější varianta třetí, pro obce kolem 3000 obyvatel asi již varianta druhá. Záleží ovšem na okolnostech – ne všechny obce mají k dispozici vhodné plochy na umístění kompostárny.
Jakou cestou, myslíte, je dobré působit na občany v rámci přesvědčování, že tráva, kuchyňský odpad apod. nepatří do směsného odpadu, ale do kompostéru či speciální nádoby pro svoz bioodpadu?
Zkušenosti ve sběru biologického odpadu jsou v České republice zatím mizivé.
Co se ale týče návyku likvidovat přiměřeným způsobem tento odpad, je zde analogie se separací skla, plastu a papíru. V této disciplíně si občané České republiky, jak známo, nevedou tak špatně.
Pro budoucí úspěch i na tomto poli musí být v souladu dvě věci.
Za prvé jasná legislativa, jež umožní sankce za neplnění likvidace, ale i odměnu (menší platby za svoz odpadu) v případě dodržování podmínek. A za druhé zvládnutá logistika celého procesu. Je známo, že občan sklo, papír, plast vyhodí do určeného kontejneru, musí ho ale mít poblíž. To znamená, že nelze vybudovat kompostárnu a neřešit, jak se k ní odpad dostane.
Další variantou je zajistit občanům kompostéry.
Otázky připravila
Barbora Tesařová