Adéla Jůzková z Dobřichovic je v hokeji opravdu dobrá. Za dívky působí v HC Slavia Praha a v letošní sezoně hrála i společně s chlapci za HC Hvězda Praha, mladší dorost. Kromě toho je také součástí ženské reprezentace do 18 let.
Dívek, které se věnují hokeji, není mnoho. Adéla je na ledě na bruslích s hokejkou už odmalička, hraje v útoku na pravém křídle. Že je v něm opravdu dobrá, potvrzuje i to, že si ji vybrali do ženské reprezentace do 15 a pak i do 18 let. Naštěstí se jí dosud vyhýbají zranění. „Měla jsem jen jednou zlomenou klíční kost, jinak mám štěstí,“ říká nadějná česká hokejistka, která se chce tomuto sportu věnovat i v budoucnu, i když už sama nebude hrát.
Vezměme to ale od začátku. Není moc obvyklé, že holky hrají hokej. Jak jste se k němu dostala?
Přes tatínka, který měl hokej rád a vždycky chtěl chlapečka, který by ho hrál. Ale narodila se nejdřív sestra, pak já a nakonec ještě bratr. A všichni jsme šli na hokej.
Hrála jste tedy už jako malá holčička?
Ano, asi od pěti let v Černošicích. Tam teď táta dělá předsedu hokeje.
Bylo to náročné? Nutil vás tatínek moc?
Právě že ne, tehdy to bylo poměrně jednoduché, hodně jsem při hře vynikala. Mladší holky většinou hrají chytře, víc čtou hru, zatímco kluci do toho jdou po hlavě a silou. Až když jsem byla starší a bylo těžší kluky přeprat, musela jsem toho dělat víc než ostatní.
Jak vaše cesta pokračovala z Černošic dál?
Když mi bylo asi devět deset let, taťka zjistil, že existuje holčičí hokej. Přihlásil nás se sestrou na kemp, kde si mě ten první rok všimli. A pak mě vybrali do reprezentace do 15 let.
Je těžké dostat se do reprezentace? Nebo je to jednodušší, když už o vás vědí, že jste šikovná?
Hlavně je důležité dostat se na nějaký kemp, aby o vás věděli. A když jste lepší ,je to poměrně jasné – v republice nehraje hokej tolik holek jako kluků, myslím, že nás je tak kolem pěti set. To pak není takový problém do reprezentace se dostat. Těžší je poprat se o místo v A týmu, protože tam berou i hodně mladé holky.
Jak náročné je hrát hokej – jak často třeba trénujete?
Teď je suchá příprava, která je trochu jiná než v sezoně. Mám tři tréninky týdně, plus si sama chodím střílet na branku a ještě mám do toho in-line hokej. Ledové tréninky v sezoně máme šestkrát týdně, v neděli pak zápas, k tomu strečink, bazén.
Neměla jste někdy chuť se na to vykašlat?
Měla jsem takové chvíle, teď v zimě jsem si říkala, proč sem vůbec chodím… Ale nechci skončit, mám hokej moc ráda.
HOLKA MEZI KLUKY
Většina lidí sleduje mužský hokej. Existuje i ženská liga?
Ano, je top soutěž, kde jsou dva týmy, tedy my a Karviná, a pak je nižší soutěž, kde je asi pět týmů, a také moravská soutěž. Každý rok se vítězové z těchto tří skupin sejdou na turnaji, což je něco jako mistrovství ČR. Mému týmu už se podařilo získat dvakrát titul mistryň ČR.
Jaké to je, hrát jako dívka hokej? Máte mezi chlapci výhodu?
Asi jo, když někam jdu, je to docela dobré. Většinou mám ale kamarády, kteří všichni hrají hokej, jelikož veškerý volný čas trávím na hokeji.
Dá se nějak poměřovat klučičí a holčičí hokej, nebo je to něco úplně jiného?
Do určitého věku, třeba do páté třídy, je to podobné. Ale pak už jsou kluci silnější, mají tvrdší ránu a jdou víc do těla, takže už je těžké se jim vyrovnat. Dá se to, ale je to opravdu náročné.
Ale vy teď hrajete společně s chlapci za Hvězdu, takže to jde i v tomto věku?
Když jsem byla mladší, říkali, že s nimi můžu hrát do 15 let, ale hraji za ně pořád. Jedná se spíš o výjimky, které se dohadují na svazu ledního hokeje. Je fakt, že čím jsou holky starší, tím větší mají nevýhodu. Pak už je lepší jít hrát do zahraničí, kde je ženský hokej rozšířenější, je tam víc týmů a šance si zahrát je tam vyšší.
Chtěla byste jít někam do zahraničí?
Právě v letošní sezoně pojedu studovat do Ameriky, do Minnesoty.
To je pěkné, tak ať se vám tam daří. Říkala jste, že v Americe je ženský hokej rozšířenější – je tam obdobná ženská soutěž jako mužská NHL?
Myslím, že ji minulý rok založili, ale jsou tam jen čtyři týmy, není to ještě tak obvyklé, navíc Američané se snaží vychovávat svoje hráčky a moc k sobě nepouštějí cizí holky. I když pár jich tam samozřejmě je, ale je malá šance se mezi ně dostat. Je to poměrně těžké.
Ale z Minnesoty je to asi lehčí než z Čech?
To ano. (smích)
MŮJ SEN JE A TÝM
Kolik států v Evropě hraje ženský hokej?
Prakticky všechny, ale jsou tam značné rozdíly v kvalitě. My jsme v Evropě nejlepší, pereme se s Ruskem, to je náš velký soupeř. Ale Amerika a Kanada jsou někde jinde.
Hodně cestujete. Máte na cestách čas se jít někam podívat?
Moc často ne, většinou celou dobu trávíme na zimních stadionech. Ale letos na mistrovství v Kanadě jsme se byli v Calgary podívat ve městě.
Dá se stíhat studium, když vrcholově sportujete a cestujete?
Chodím do sportovní třídy na gymnáziu, kde máme privilegia, dávají nám individuální plán. Budu čekat, jak se to tenhle rok vyvine v Americe, a doufat, že se mi tam bude dařit. Kdybych dostala stipendium, pokusím se udržet se tam co nejdéle.
Kolik máte medailí?
Hodně, ale většina z nich je z turnajů v dětství. Nejcennější medaile jsou z mistrovství ČR, mám dvě zlaté a jednu stříbrnou, a pak mám jednu medaili z turnaje v Calgary, který jsme letos vyhrály, což bylo úplně super, protože jsme hrály proti americkým týmům. Je to zajímavé i proto, že s reprezentací jsem byla dvakrát na mistrovství světa, jednou v Americe a jednou v Kanadě, kde jsme moc úspěšné nebyly. Ale byl to zase krásný zážitek a zkušenosti.
Proč jsou Američanky a Kanaďanky tak dobré? Protože jich je hodně?
Asi taky, ale ony jsou hlavně víc motivované, jdou do všeho na sto procent, nikdy neskončí, jedou pořád jako mašiny, podobně to mají i Rusky. Hlavně hrají jiný styl hokeje. My se snažíme hodně kombinovat, ony nahodí puk a jedou za ním, pak je těžké proti nim hrát. Navíc jsou silné dopředu i dozadu, všechny lajny mají velice kvalitní. U nás je rozdíl mezi kvalitami lajn, první lajna je jiná než třetí, u nich jsou všechny lajny stejně dobré. V tom se asi projevuje výhoda jejich počtu.
Náš reprezentační A tým je ale také dobrý, ne?
Ano, náš A tým loni postoupil do top divize, kde se bojuje o účast na olympiádě v roce 2018, letos se tam udržel, což je super. Kdyby se jelo na olympiádu, byl by to pro ženský hokej velký úspěch. A mým cílem je se do tohoto A týmu. To mi bude devatenáct let, takže nějakou šanci mám.
Tak vám přeji, ať se to podaří! Co ještě ráda děláte, tedy jestli stíháte kromě hokeje i něco jiného?
Mám ráda hudbu, hrála jsem na kytaru a zpívala, ale na to teď není moc času, nic jiného než hokej skoro nestíhám.
Žijete v Dobřichovicích. Máte tady oblíbené místo?
Většinou sem chodím kvůli kamarádům, často jdeme do parku.
Co byste si přála dělat za deset let?
Samozřejmě se chci motat kolem hokeje. Kdyby to hezky vyšlo, chtěla bych pokračovat ve studiu v Americe a potom být fyzioterapeutkou.
Tou dobou ale pořád můžete hrát, budete mladá.
To ano, ale chtěla bych mít brzo děti, abych na ně měla energii. (smích)
Kdo je Adéla Jůzková?
- Sedmnáctiletá studentka gymnázia.
- Hokejistka, hraje za reprezentaci ČR do 18 let.
- Žije v Dobřichovicích.
(Lucie Hochmalová)
