Rozhovor s ředitelkou Modrého domečku Zuzanou Dudákovou.
„Máte chviličku?“ zeptala jsem se. „Teď se mi to bohužel nehodí, čekám zrovna na státnici,“ ozvalo se. Tak jsem se seznámila se ženou, která zvládla téměř z nuly vybudovat Modrý domeček. Příjemnou a poklidnou kavárnu, kde svou návštěvou také pomůžete. Domeček funguje jako takzvaná sociální firma. O všem kolem Domečku i o aktivitách Náruče jsme si povídaly se Zuzanou Dudákovou, ředitelkou Modrého domečku.
V občanském sdružení Náruč působíte už od roku 2001, jakými jste za tu dobu prošli změnami?
V neziskovce máte jedinou jistotu – stálou nejistotu. My, když slyšíme, že je teď krize a nejistota, říkáme, že žijeme v krizi a nejistotě pořád. Stále musíme reagovat na sociální trh a jeho změny. Začali jsme pracovat s postiženými dětmi, které jsou dnes zařazované v rámci inkluzivního vzdělání do normálních škol, což je bezvadné. Nyní máme denní stacionář pro dospělé. V Dobřichovicích jsme třídu nahradili tréninkovou pekárnou.
Jak funguje tréninková pekárna a proč vznikla?
V kavárně nabízíme celkem normální pracovní místa. Zaměstnanci musí mít určité schopnosti, které každý nemá. Přijde třeba hodně zákazníků a je nutné zrychlit. My nemůžeme lidi s postižením kritizovat za to, že nestíhají. Chceme je udržet v práci a umožnit jim seberealizaci. Vidíme, že se tak rozvíjejí a rostou. Přemýšleli jsme tedy, kde by se v rámci Domečku mohli uplatnit a nebyli pod tlakem. Co si budeme povídat, lidé jsou tu i kvůli tomu, aby měli kamarády a byli pyšní, když je někdo pochválí. Tak jsme v bývalé třídě stacionáře vybudovali malou pekárnu. Tam jsme přesunuli některé kolegy, jimž zůstala smysluplná jednodušší práce s konkrétním výsledkem. Mimo to mohli zůstat v kolektivu. Zároveň nám pekárna rozšířila sortiment kavárny.
Jaká další pracovní místa svým zaměstnancům nabízíte?
Máme výtvarnou dílnu, kde se vyrábějí věci na prodej, například přání nebo látkové předměty. Těch ale nevyrábíme moc, protože všechny musí být skutečně kvalitní a účelové. Jak říkám, zvoneček, který nezvoní, prodávat nemůžeme. Naší specializací a tím, v čem jsme dobří, jsou aktivity postavené na jídle a jeho kvalitě. Začali jsme vyrábět a prodávat domácí těstoviny Pasta fidli. Nabízíme je lokálně v Modrém domečku, v Dobřichovicích U Sousedů nebo v Praze v Country Life. Dodáváme je také například do sítě restaurací Potrefená husa.
Všimla jsem si, že nabízíte službu sociálního poradenství. Jak funguje?
Poradenství je pro lidi v nepříznivé sociální situaci, například pokud je někdo zadlužený, nezaměstnaný, náhle onemocní a řeší třeba invalidní důchod a podobně. Těmto lidem pomáháme hledat řešení a poskytujeme jim potřebné informace a kontakty nebo i pomoc s vyplněním formulářů.
Jak se vám jako sociální firmě daří ekonomicky?
Žádáme o granty, snažíme se o zlepšování ekonomické soběstačnosti v souladu s principy sociální firmy. Málokdo si ale uvědomuje, že zaměstnávat lidi s postižením znamená, že v kavárně musíme mít také sociální pracovníky, kteří po celou dobu na vše dohlížejí. Proto jsou naše náklady vyšší. Naštěstí máme i sponzory. Čím dál tím víc lidí podporuje organizaci, kterou znají a vědí tak, na co konkrétně přispívají. Nemusí to být horentní sumy. Stokoruna měsíčně je velkou pomocí.
Co vás na vaší práci nejvíc těší?
Cítím obrovské naplnění, když vidím, jak jsou naši zaměstnanci spokojení, jak se radují, rozvíjejí, navazují vztahy, setkávají se i mimo pracovní dobu. Jezdí třeba na výlety. Jsou schopni dojet sami do zaměstnání. Vidím, že to má smysl, že rostou. Nejen oni, ale i já se těším do práce.
Jaké akce v nejbližší době plánujete?
Určitě bych všechny ráda pozvala na jarní maškarní ples s tematikou sci-fi, který se koná 5. dubna. Maškarní bál je pro nás příležitostí, jak díky maskám stírat rozdíly mezi lidmi. Všichni se pobaví a nikdo nesleduje, kdo je za maskou. První týden v březnu se návštěvníci kavárny mohou pokochat prodejní expozicí dadaistických a také secesně laděných obrazů malířky Aleny Melton Písařové. Na jaře se bude opakovat úspěšná ornitologická beseda Zdenka Valeše nebo nás můžete potkat u našeho stánku na velikonočních trzích v Dobřichovicích.
Lucie Hejbalová
