Po padesáti letech platnosti „socialistického“ občanského zákoníku vstoupila v platnost zcela nová právní úprava.
Mění se takřka vše, v mnohém se občanský zákoník vrací k tomu, který u nás platil před rokem 1964. Samotní právní odborníci označují přechod na nový zákoník za živelnou událost. Co všechno jeho zavádění přinese, ukáže totiž především ve sporných případech až samotná praxe u soudů.
První zákoník vydržel 150 let
První jednotná právní norma, systematicky upravující hmotné soukromé právo, u nás začala platit v roce 1811. Takzvaný všeobecný zákoník občanský převzala do svého práva i Československá republika. Platil však jen v českých zemích. Na Slovensku a v Podkarpatské Rusi mělo platnost uherské zvykové právo. Občanský zákoník z doby monarchie u nás přetrval až do roku 1950, v oblasti pracovního práva až do roku 1965. Ještě déle platí v sousedním Rakousku, s minimálními úpravami dodnes.
V roce 1950 vstoupil v platnost střední zákoník občanský. Ten se původně začal chystat už ve třicátých letech a vzhledem k novým podmínkám po únorovém převratu už v počátku své existence tehdejší moci nevyhovoval, roku 1964 to potom byl zákoník socialistický. Soukromé právo bylo v té době rozděleno do několika norem, z nichž občanský zákoník zaujímal jen jednu část. Další oblasti upravovaly zejména hospodářský zákoník, zákoník práce a zákon o rodině.
Zákoník ze šedesátých let prošel podstatnými úpravami na začátku 90. let. Z původních devíti částí už tři neplatí. Jeho další novelizace ho ale znepřehledňovaly a vyvstala potřeba sepsat občanský zákoník zcela nový.
Současný zákoník vznikal 14 let
Nový občanský zákoník zcela rekodifikuje české soukromé právo. První pokusy o jeho nové sepsání proběhly už v 90. letech. Současná podoba začala vznikat pod vedením tehdejšího ministra spravedlnosti Otakara Motejla už na konci roku 1999.
První verze zákoníku spatřila světlo světa v roce 2005 a do roku 2008 se vypořádávaly připomínky. V květnu 2011 jeho schvalování zahájila vláda a v únoru 2012 ho završil prezident republiky. Účinnost zákoníku začala 1. ledna.
Jeden zákoník nahrazuje (skoro) vše
Zákoník má přes tři tisíce paragrafů a nahrazuje nejen dosavadní občanský zákoník, obchodní zákoník, zákon o rodině, ale celou řadu dalších zákonů, například zákon o sdružování občanů, zákon o nadacích, zákon o vlastnictví bytů nebo zákon o cenných papírech.
Zákoník se pro přehlednost dělí do pěti částí, a to na obecnou část, část upravující rodinné právo, absolutní majetková práva, relativní majetková práva a na ustanovení společná, přechodná a závěrečná.
Návrat do právní historie
V některých částech zní nový občanský zákoník až trochu archaicky. Vracejí se pojmy, jako je pacht, služebnost, svéprávnost, právo pastvy nebo výměnek. Částečně to souvisí s návratem k některým principům, které u nás dlouhodobě platily a narušila je až norma z roku 1964. Podle Ústavu pro jazyk český Akademie věd České republiky je ale zákoník „obecně dobře srozumitelný i pro běžného občana bez speciálního právního vzdělání, což je vlastnost, kterou je v kontextu (či dokonce kontrastu) jiných právních norem potřeba ocenit“.
Nový občanský zákoník je zde a na nás je naučit se podle něj žít. Aby toto sžívání bylo o něco jednodušší, připravili jsme pro vás stručný přehled základních změn. Shrnout do tří tiskových stran tři tisíce paragrafů je ale nemožné. Berte proto prosím následující výčet jako přehled pro základní orientaci, nikoli jako komplexní návod.
Jaroslav Mareš