Podzim už se naplno ujal vlády, ubylo slunečných dní, den se zkrátil a my častěji vstáváme do tmavých mlhavých rán.
Pro někoho takové „zpomalení a zachmuření“ může být příjemnou změnou po aktivním a sluncem zalitém létě. Jsou ale lidé, kteří s příchodem podzimu pravidelně mluví o „podzimních depresích“. Většinou tímto termínem označují pocity smutku, nostalgie nebo jakousi melancholii, jež se s odchodem léta nepozorovaně vplíží mezi jejich emoce. Nejpozději s prvními jarními dny se podzimní deprese většinou odporoučí. Někdy se ale pocity smutku objeví bez ohledu na situaci či roční období. Postupně se přidá ztráta schopnosti radovat se z běžných věcí, nesoustředěnost, únava, která neodpovídá vynaloženému výkonu, poruchy spánku, pocity zmaru a beznaděje…
Pan T. M. se do našeho regionu přistěhoval kvůli přírodě, která je všude kolem. Utekl sem před hektickým tempem velkoměsta. Postavil si tady dům, kde už několik let bydlí se svou rodinou. Pracuje jako vysoce postavený manažer v nadnárodní firmě. V práci tráví i 14 hodin denně, někdy pracuje také o víkendu, takže času na sebe a na rodinu mu moc nezbývá. V posledních několika týdnech dokončoval s kolegy složitý projekt a vracel se domů pozdě večer, děti většinou viděl jen spící v postýlkách, s manželkou stihl prohodit sotva pár vět. Cítil čím dál větší únavu, začal špatně spát a trpět nevolnostmi. Ve chvíli, kdy se přidaly úporné bolesti hlavy, se rozhodl jít k lékaři. Absolvoval sérii lékařských vyšetření, ale ani jedno z nich neprokázalo žádné onemocnění. Jeho stav se však nelepšil, spíš naopak.
Paní P. H. vychovává jedenáctiletého syna a čtrnáctiletou dceru. Po rozvodu zůstala sama, bývalý manžel si bere děti maximálně jednou za měsíc na víkend a prarodiče bydlí daleko. Paní P. H. pracuje na směny, v době, kdy se děti vrací ze školy, je buď v práci, nebo po noční. Snaží se skloubit zaměstnání, domácnost, péči o děti a další povinnosti, čas na sebe nemá. Asi před měsícem jí volali ze školy, že její syn nepřišel na vyučování. Od té doby se to opakovalo ještě několikrát, doma se od syna důvody záškoláctví nedozvěděla, navíc se jí z peněženky začaly ztrácet peníze. Na otázky matky syn odpovídá mlčením, uzavřel se do sebe, nekomunikuje už ani se sestrou.
Paní L. K. je důchodkyně. Před rokem jí zemřel manžel a žije teď sama v rodinném domku. Dětem paní L. K. se zdálo, že smrt otce nesla jejich maminka docela statečně. Po pár týdnech velkého smutku to vypadalo, že začala znovu aktivně žít – chodila s kamarádkou na kávu, navštěvovala cvičení pro seniory a pořádala nedělní obědy pro syna, dceru a vnoučata. Už několikrát si však při pravidelné návštěvě synovi stěžovala, že ji nic netěší, většinu času jen proseděla u okna. V bytě dříve pořádkumilovné staré paní nebylo uklizeno, maminka působila smutně a podivně zamlkle.
Všechny tři zmiňované situace mají jedno společné. U lidí, kteří v nich figurují, se objevují příznaky, jež řadíme do kategorie „psychické nebo psychosomatické“ – tedy problémy, které nějakým způsobem souvisejí s naší psychikou – ovlivňují naše prožívání, myšlení, emoce… Takové potíže někdy zmizí stejně rychle, jako se objevily, ale mohou také výrazně ovlivnit celý náš život na dlouhou dobu. Jak ale poznat, co je běžný smutek, který brzy pomine, a kdy už jde o něco vážnějšího? Kdy ještě svoje těžkosti mohu zvládnout sám a v jaké chvíli už by bylo namístě vyhledat odborníka? A na koho se vlastně obrátit?
Době, kdy vyhledání pomoci psychologa nebo psychiatra bylo považováno za selhání a nikdo netoužil, aby to o něm věděli ostatní, snad naštěstí definitivně odzvonilo. Málokdo se rozhoduje, zda v případě angíny nebo vyrážky navštívit specialistu, ale obrátit se na psychologa či psychiatra ve chvílích dlouhotrvající či vážné duševní „nepohody“ nebylo v minulosti vůbec samozřejmostí. Dnes už je to naštěstí jinak. Pokud váháte s návštěvou specialisty, můžete se o svých psychických obtížích poradit s vaším praktickým lékařem a ten by vám pak měl doporučit další postup.
Psycholog, nebo psychiatr?
Psycholog vám může pomoci v celé řadě náročných životních situací, jako je například tragická událost v rodině, nesnáze v manželství či partnerství, vývojové či výchovné problémy vašeho dítěte, obtíže způsobené stresovými vlivy a řada dalších. Návštěva psychologické ambulance ale může být i dobrou příležitostí, jak získat čas a prostor jen pro sebe, zastavit se a s pomocí psychologa hledat odpovědi na otázky, které jsou ve vašem životě aktuální. K první návštěvě nepotřebujete většinou nic víc než odvahu a ochotu mluvit o vašich starostech, případně patřičný finanční obnos. Každý kvalifikovaný psycholog by měl na základě úvodního rozhovoru dokázat zhodnotit povahu vašich obtíží a navrhnout vhodný postup – buď vám doporučí systematickou psychoterapii, tedy pravidelné docházení do jeho ambulance, nebo vás může odkázat na jiného specialistu, například na psychiatra. Takový postup je namístě v případě, že charakter vašich problémů vyžaduje posouzení, zda by nebylo vhodné předepsat léky – například u dlouhodobých a masivních úzkostných stavů, podezření na depresi či psychózu apod… Psychiatr je lékař, předepisování medikace je tedy jeho doménou. Dobrého psychiatra ale poznáte zejména podle toho, že návštěvy u něj se neomezuji pouze na získání receptu na další krabičku antidepresiv. Mělo by ho zajímat, jak se vám daří, co se s vámi děje a jak vaše obtíže, s nimiž jste přišli, ovlivňují váš život.
„Tělo jako důkaz“
Příběh pana T. M. z úvodu článku ukazuje ještě jeden důležitý rozměr celého tématu. Řešit jeho problémy tím, že mu lékař předepíše lék na spaní či na bolest, by bylo krátkozraké, bolest hlavy by možná ustoupila, ale zdroj obtíží by pravděpodobně zůstal. Tělo je totiž často jen prostředníkem, který k nám vysílá signály o tom, že něco není v pořádku, a podání léku na bolest bez dalších kroků je vlastně totéž jako vypnutí kontrolky, která v autě signalizuje nedostatek paliva. Signál, tedy například bolest, zmizí, ale podstata problému zůstává. K tomu, abychom se dostali k jádru věci, je třeba vnímat člověka jako celek, kde se vzájemně propojují a ovlivňují oblasti psychiky, těla a prostředí, v němž klient žije. Takový přístup se nazývá celostní, terapie neboli péče o klienta pak nese název psychosomatická.
Co můžeme pro sebe udělat sami?
Důležité je vědět, že nejvíc pro to, abychom služby výše uvedených odborníků nikdy nepotřebovali, můžeme udělat my sami. Do oblasti tzv. psychohygieny, tedy souboru preventivních zásad, jejichž dodržování přispívá k duševnímu i tělesnému zdraví člověka, patří dobrá životospráva, dostatek spánku, pravidelná strava, fyzický pohyb, ale i zdravé vztahy s druhými lidmi, dostatek prostoru pro seberealizaci, dobrá organizace času, přiměřené sebevědomí… Pravidelné provozování aktivit, které nám umožní „dobít baterky“, přispívá k dobré duševní kondici, zvyšuje naši odolnost vůči zátěži a má pozitivní vliv i na naše fyzické zdraví. Pro někoho může být takovým „zdrojem energie“ sport, pro jiného návštěva divadelního představení a další nejlépe relaxuje u dobré večeře s přáteli. Jestliže teď namítáte, že na koníčky a záliby vám nezbývá čas, měli byste vědět, že investice do relaxačních aktivit se většinou mnohonásobně vyplatí. Energetická rovnice je prostá: energie nemáme neomezené množství, a když ji vydáváme (například v zaměstnání, při řešení náročných situací, zvládání stresu…) je potřeba ji také doplňovat. Pokud své „energetické zdroje“ nevyužíváme a dlouhodobě zanedbáváme příjem energie, riskujeme, že poté, co vyčerpáme rezervy, bude pro nás obtížné zvládat věci, které jsme dřív dělali úplně samozřejmě a s lehkostí.
Přáním nás všech je, abychom situace, před něž nás život staví, dokázali řešit s klidem a bez následků. Pokud ve vás přesto sílí přesvědčení, že by vám „odborník přes duši“ mohl pomoci nebo třeba jen nechcete být na své problémy sami, neváhejte. Následující tipy vám mohou usnadnit rozhodování.
Psychologické a psychiatrické ambulance
Bývají v každé větší obci. K návštěvě není většinou zapotřebí žádné doporučení, na první konzultaci se objednejte. Péči psychologa může hradit vaše zdravotní pojišťovna nebo ji zaplatíte v hotovosti. V případě psychiatra je péče většinou placena ze zdravotního pojištění. Je dobré zjistit si tyto informace ještě před první návštěvou. Kontakty na psychologické či psychiatrické pracoviště v místě vašeho bydliště najdete na internetu, v obecních adresářích nebo telefonních seznamech.
Pedagogicko-psychologické poradny
Najdete je v každém větším městě či pražském obvodu. Poskytují psychologickou a speciálně pedagogickou péči dětem a mladistvým, jejich rodičům a pedagogickým pracovníkům škol a školských zařízení. Jejich služby jsou většinou bezplatné. Obracet se na ně můžete například v situacích, kdy se vaše dítě potýká s výukovými problémy, pokud potřebujete pomoci s výběrem školy či volbou povolání a v mnoha dalších situacích.
Seznam poraden v Praze a celé ČR včetně interaktivní mapy najdete zde.
Centrum komplexní péče Dobřichovice
Toto nestátní zdravotnické pracoviště má jedenáctiletou tradici. Poskytuje ambulantní péči ve fyzioterapii, v rehabilitaci, rehabilitačním lékařství, psychologii, psychosomatické medicíně a v oboru ušní–nosní–krční, dále ojedinělá komplexní psychosomatická vyšetření a také speciální pohybové a relaxační programy. Organizuje odborné kurzy a semináře, stáže, školicí akce a konzultace. V péči o klienta se zaměřuje zejména na komplexní psychosomatickou péči – psychosomatika se zabývá souvislostmi mezi stavy těla (soma), duše (psýché) i vlivy životního prostředí.
Nestátní zdravotnické zařízení Řevnice
Kromě jiných zdravotnických služeb nabízí i psychoterapii, psychologické poradenství, pedagogickou psychologii.
Středisko výchovné péče (SVP) Dobřichovice
Středisko výchovné péče v Dobřichovicích poskytuje speciálně pedagogickou a psychologickou pomoc a poradenství dětem, rodičům, osobám zodpovědným za výchovu i profesionálům v oblasti výchovy a vzdělávání.
Služby střediska jsou určeny:
- dětem od 3 let a mladistvým do ukončení jejich profesní přípravy (max. do 26 let)
- rodičům či osobám odpovědným za výchovu
- pedagogům, školám a třídním kolektivům
- dalším subjektům
SVP nabízí:
- ambulantní konzultace
- 8týdenní preventivní pobyty pro chlapce i dívky
- práci v terénu (případové konzultace ve školách atd.)
- celodenní programy
Clinterap
Zajišťuje psychiatrickou a psychologickou pomoc v Praze a ve středních Čechách Jeho služby jsou určenyzejména:
- lidem trpícím úzkostí, depresí, poruchami paměti, závažnými duševními poruchami či závislostmi
- rodinným příslušníkům a blízkým lidí s psychickými potížemi
- lidem ve složité životní situaci
- těm, kdo mají vztahové problémy nebo obtížná soužití
Spolek DODO – Dobřichovický Domek
Nově otevřené centrum pro setkávání občanů Dobřichovic a okolních obcí. Organizuje pestrou škálu kurzů, workshopů, cvičení a jiných akcí. Mimo jiné také psychologické poradenství, kurzy a programy pro předškoláky a děti s odkladem školní docházky, dotované kurzy pro seniory a další aktivity.
Barevný strom v Dobřichovicích
Klub pro seniory, jehož cílem je umožnit klientům co nejdéle žít doma, se svou rodinou. Barevný strom nabízí celou řadu programů a akcí, které přispívají k aktivizaci (nejen) seniorů.
Krizové kontakty
Pro případ akutních stavů (sebevražedné tendence, psychózy, zdraví a život ohrožující stavy, krizové situace)
Linka první pomoci: 155
Centrum krizové intervence Bohnice – linka důvěry: nonstop 284 016 666
Pražská linka důvěry: nonstop 222 580 697
Linka psychopomoci: po–pá 9:00–21:00 224 214 214, 777 783 146
Dětské krizové centrum – linka důvěry: nonstop 241 484 149
Linka bezpečí pro děti a mládež v krizových situacích: nonstop 116 111
Krizové centrum RIAPS: adresa: Chelčického 39, 130 00 Praha 3-Žižkov, tel. + fax: 8:00–16:00 222 586 768, 222 585 350, tel. + fax: 16:00–8:00 222 582 151 (lůžkové oddělení)
- krátkodobá podpůrná psychoterapie
- krátkodobý pobyt na lůžkovém oddělení
(Lenka Papáčová)
