Takto zní rada jejímu mladšímu já. V nedávné minulosti jedna z našich nejúspěšnějších biatlonistek, která dosud inspiruje ostatní, i bez lyží překonává sama sebe. Ať už na obrazovce, tanečním parketu, v knize, či dokumentu. Klid pak nachází doma, poblíž Berounky.
V jaké životní etapě právě jste? A máte ráda změny?
Ano. Baví mě učit se nové věci, posouvat se, vyvíjet. Mám pocit, že se právě skrze ně poznávám, uvědomuji si svoje silné a slabé stránky. Jsem ráda za každou takovou informaci. Ráda jdu ve věcech do hloubky. Momentálně si užívám další změnu a nový krok v životě. Stěhujeme do našeho nového domova. Těším se na další etapu a vše, co nás čeká.
Když se vrátím o osm let zpět, jak velkým obratem pro vás byl konec sportovní kariéry?
V počátku mi přišlo těžké navyknout si na úplně jiný režim, než jaký jsem dosud znala. Svět mimo prostředí sportu funguje úplné jinak. Nějakou dobu jsem ho sledovala, než jsem se odvážila hledat nové aktivity, které by mě naplňovaly. Možná se to někomu bude zdát jako banalita, ale každý sportovec, který takovou změnou prochází, potřebuje dávku odvahy. Ale také věřím, že mi sport dal do života po kariéře spoustu užitečných vlastností. Dnes jsem za to vděčná.
A s jakými pocity jste přijala nabídku z televize?
Chvíli jsem ji zvažovala, protože šlo o moderování společenské rubriky. Kdo mě zná, ví, že nejsem typ, který by sledoval showbyznys. Nakonec jsem ji vzala jako výzvu. Protože už od školních let jsem nerada mluvila před lidmi. Chtěla jsem se zbavit bloku. A z tohoto pohledu to bylo dobré rozhodnutí.
Přišlo mi, že jste se v moderování rychle našla. Pletu se? A stýská se vám?
Je milé to slyšet. Na obrazovce to vypadá hodně snadně. Realita ale byla jiná. Přenosy jsem trénovala snad více než kdysi na závody. Zpětně si myslím, že ta přemíra snahy byla až kontraproduktivní. Že jsem se vše snažila podat profesionálně a správně, až tam chyběla dávka lehkosti a autenticity. Kdybych se mohla vrátit v čase o pár let zpět, svému mladšímu já bych poradila: nesnaž se o dokonalost, buď to prostě ty.
Stýská se mi spíš po fajn lidech, které jsem v tehdy novém prostředí potkala. Občas nějaké akce moderuju i dnes, ale jinak tuto profesi nevyhledávám.
Jak poznáte, že před sebou máte výzvu, kterou chcete překonat?
Cítím takový zvláštní, trochu nedočkavý pocit v břiše a hlava mi nedovolí myslet skoro na nic jiného. Když mi tělo řekne, že je to výzva pro mě, většinou to poznám poměrně rychle.
Byla takovou i StarDance?
Na tuhle dobu opravdu ráda vzpomínám. Výzva to tehdy byla jako blázen! Do té doby jsem sledovala mnoho řad tohoto pořadu, bavily mě a doufala jsem, že jednou taková možnost přijde. Pro mě jakožto totální netanečnici to bylo obzvlášť náročné. Diváci vidí jen zlomek v rámci pořadu. Obdivuji každého, kdo tuhle výzvu přijal, a hlavně všechny páry, které došly až do finále. Můžu říct, že tak unavená jako po Stardance jsem nebyla, snad ani když jsem končila kariéru.
Tančíte dodnes?
Moc ne. Když někam jdu, vyhledávám spíš soukromí a popovídání s lidmi, které mám ráda.
Dají se dalšími výzvami nazvat i vaše kniha a film? Šla jste v nich „s kůží na trh“.
Ano. I když jsem si velikost té výzvy uvědomila až s odstupem času podle reakcí v článcích, které vycházely po vydání knihy. Nevěděla jsem tehdy ještě tak dobře jako dnes, jak některá média fungují. Informace, o kterých psala, byly z velké části vytržené z kontextu a v podstatě se jim tím podařilo totálně změnit nejen vyznění příběhu, ale taky zprávu, kterou kniha měla předat lidem.
Bylo to náročné období a těžká zkouška nejen pro mě, ale bohužel i pro mou rodinu a blízké, což mě mrzí ze všeho nejvíc. Do filmu jsem proto šla hodně opatrně. Producent Petr Větrovský mi po nějaké době natáčení řekl, že materiály, které jsme pořídili na začátku, jsou použitelné jen do podkresových záběrů, protože ze mě vyzařuje opatrnost a zdrženlivost. Nakonec pomohl čas, během kterého jsem si našla cestu a důvěru k týmu, co na dokumentu pracoval.
Co vám obojí přineslo či vzalo?
Kniha mi dala dobré povědomí o tom, jak fungují média, a ukázala mi pravé přátele, kteří při mně zůstali. Zároveň mi na pár let vzala odvahu být upřímná a autentická. Dokument mi naopak vrátil naději a utvrdil mě, že být upřímná a autentická je správné.
Jaká další výzva – kromě stěhování – je před vámi?
Ráda bych během nadcházejícího roku udělala další sochu, kterou bych chtěla vydražit na dobročinné účely, konkrétně na Doniu na příběh malého Willíka, který onemocněl svalovou dystrofií a jeho léčba je extrémně nákladná. Taky bych si moc přála, abychom s naší malou našli co nejvíc aktivit, které ji budou bavit a naučí ji spoustu nového.
S vaší dcerkou a partnerem jste často v pohybu. Ale například podle Sdružení sportovních svazů ČR za poslední čtyři roky přestalo sportovat 270 tisíc lidí, čili jich nesportuje už 45,1 procenta. Není to už přes čáru?
Nejsem v tomto směru odborník. Ale jako bývalé vrcholové sportovkyni se mi na takovou statistiku nedívá snadno. Jestli si fakt něco přeju předat svojí dcerce, tak je to láska k pohybu. Chtěla bych, aby ho brala jako nedílnou součást života. Doufám, že se nám to podaří.
Odhadnete, kdo nebo co za to může?
Myslím, že na to má vliv více faktorů. Dnešní děti vyrůstají v době, kdy mají mnohem víc digitálních lákadel, jako jsou mobily, počítače, tablety a podobně. Tráví více času uvnitř a méně venku. Taky se změnily podmínky – někde třeba ubylo bezpečných hřišť nebo je pro rodiče složitější děti k pohybu motivovat. Sami možná nemají tolik času a sil vedle náročné práce ještě pravidelně sportovat. Myslím, že i životní styl se celkově proměnil. Je to nejspíš kombinace různých vlivů.
Nechystáte se v tomto směru pomoci začínajícím sportovcům v roli trenérky?
Možná to bude znít až neuvěřitelně, ale donedávna mě to ani nenapadlo. Moji rodiče byli trenéři. Vím, že součástí té práce u starších dětí, dorostu a juniorů je poměrně velká absence domova. Uvědomuju si, že to nejcennější je můj čas a ten chci dávat své dcerce, rodině a nejbližším.
Jezdíte ve volném čase v bližším či širším okolí Berounky na běžkách? Umožňuje to místní zima?
Při soudobých sněhových podmínkách jen výjimečně. Ale pár dní v roce jdu lyžovat třeba po cestě na vrchol Tok v Brdech. Občas jezdím na běžkách okolo Berounky v létě, samozřejmě na těch kolečkových. (smích)
Jak se vám u „líné řeky“ žije v dalších částech roku?
Našla jsem tu druhý domov. Okamžitě jsem se zamilovala do místní krajiny, přírody. Je samozřejmě trochu jiná než ta okolo mého rodiště na severu Čech, ale od první chvíle se tu cítím tak, jako bych tu snad už v nějakém minulém životě žila. Kolikrát se někde na cestách v lesích zastavím, nadechnu se, tělem mi projede příjemný pocit, vděk za to, že máme dar žít na tak krásném místě.
S čím vstupujete do roku 2026?
To jediné, na co v posledních letech myslím každý den, je zdraví pro mou rodinu, kamarády a pro mě. Totéž bych chtěla popřát i všem čtenářům. Ať nový rok prožijí v co největším klidu, zdraví a bez spěchu, s láskou i pozorností směřovanou sobě i blízkým lidem. Ať se nám všem daří být každý den k sobě i ostatním laskaví.
Tipy Gabriely Soukalové, jak motivovat malé dítě k pohybu
(Vše s úspěchem vyzkoušeno na dcerce Izabelce:)
- Děláme z každé aktivity hru, ne povinnost
Místo „Musíš jít sportovat!“ raději řeknu: „Pojďme si dát závod“ nebo „Schválně, jestli chytneš desetkrát po sobě míč a hodíš mi ho zpět?“
Myslím, že když sport působí jako zábava, dítě spíš přidá. - Zkoušíme společně různé sporty a hledáme, které aktivity by naši malou mohly bavit.
- Možná nejdůležitější: buďte vzorem
Děti přirozeně napodobují své rodiče. Nemusíte být vrcholoví sportovci, stačí, když dítě uvidí, že i vy rádi chodíte na procházky, pravidelně se hýbete nebo doma cvičíte. - Chválíme pokrok, nikoliv výkon
Místo: „Musíš vyhrát!“ říkáme třeba: „Všimla jsem si, že dnes jsi běžela rychleji než minule. Super!“
Věřím, že chvála za snahu u dětí podporuje vnitřní motivaci. - S kamarády je sport pro děti zábavnější
Pokud může chodit s někým ze školky či školy, šance na nadšení je podle mě vyšší. - Sportovat pravidelně v kratších intervalech
Ne výjimečně a dlouze. - Dáváme na výběr
Ve dnech, kdy malá nemá kroužky a jsme spolu, nabídneme jí možnosti: „Chceš dnes radši na kolo, tančit, nebo si zahrajeme s míčem?“
Vysvětluji si to tak, že má pocit kontroly a menší odpor. - Oceňujeme, že to zkouší
I když všechny činnosti nejdou hned od začátku dokonale, oceňujeme její odvahu a snahu. Myslím, že když má pocit úspěchu, příště chce zase pokračovat.
Gabriela Soukalová (36)
- bývalá reprezentantka v biatlonu a televizní moderátorka
- z úspěchů: 2x mistryně světa, 3x olympijská medailistka, celková vítězka Světového poháru 2015/2016
- narodila se v Jablonci nad Nisou, nyní žije poblíž Berounky
- s partnerem Milošem Kadeřábkem vychovává dcerku Izabelku