O umírání a smrti je dobré mezi sebou mluvit. Pokud obavu, strach či stud nepřekonáme, můžeme se připravit o poslední hezké chvíle se svými blízkými. Dopřejme to jim i sobě, říká poradkyně pro pozůstalé Susan Apltová.
Už přes rok ji najdeme na řevnickém náměstí, kde má kancelář pohřební služby. Je pomocnou rukou při odchodu našich blízkých, ale zároveň ji navštěvují lidé napříč generacemi, i když se v jejich životě nic zvláštního neděje.
„Jsem ráda, že se čím dál častěji dokážou postavit ke smrti čelem a získávají odvahu o ní hovořit, dříve než jim někdo zemře,“ říká žena, která v oboru pracuje už 33 let, z toho 11 let je zmiňovanou poradkyní. „Je dobré mluvit o praktických věcech: sepsané závěti, nemovitém majetku či bankovních účtech. A to hlavně s nejbližšími, s nimiž paradoxně bývá jednání nejchoulostivější. Smrti je totiž úplně jedno, jestli z ní máte strach nebo ji úmyslně přehlížíte. Její chvíle nastane a pozůstalé pak staví do nezáviděhodných situací, jimž se dá předejít.“
Otázky jsou různé
Někdo se ptá, jak probíhá žeh, i když úmrtí zrovna neřeší. Nebo zda jeho tělo může být po smrti někomu užitečné. Jestli si popel babičky mohou doma rozdělit, protože část by chtěla teta Máňa odvézt na Moravu, odkud paní pocházela, a bratr by ji nejraději nechal uložit k dědovi do hrobu. Někdo chce vědět, zda jsou normální situace a pocity, které prožívá při truchlení. Každý má jiné potřeby a přání a všechny zůstávají za zdmi kanceláře.
Odchod v domácím prostředí
Umožnit lidem zemřít doma, s blízkými, je humánní krok, který se děje stále četněji. Má ale svá pravidla. „Existuje domácí hospicová péče. Postará se o pacienta, u nějž lékař potvrdil, že byly vyčerpány všechny možnosti vedoucí k uzdravení.
Ovšem ve spolupráci s někým, kdo o něj bude 24 hodin pečovat, provádět očistu, podávat stravu a hlídat pitný režim. Nejčastěji jde o někoho z rodiny, ale nebude na to sám. Zdravotníci vědí, co pacient v terminálním stadiu potřebuje. Podávají léky proti bolesti, dušnosti. Rodině zapůjčí veškeré pomůcky, například polohovací postel nebo přístroj pro podporu dýchání,“ popisuje Susan Apltová. Na péči o blízkého se rodina částečně podílí finančně, některé úkony zdravotní pojišťovny neproplácejí. Většina mobilních hospiců bojuje o každou korunu a často doslova přežívají z finančních darů a sbírek.
Pokud se rodina z jakýchkoliv důvodů nemůže o svého blízkého postarat doma, je možné nechat péči na zdravotníky v „kamenném“ hospici se stejně kvalitním přístupem. A co nejčastěji ho navštěvovat.
Síla podpory
Práce v pohřebnictví nepatří mezi nejvyhledávanější. „Bohužel je občas terčem slovních útoků. Bývají to informace zkreslené, mylné, nebo dokonce nepravdivé. V tu chvíli jsou špatní všichni z našeho oboru a je náročné se cejchu zbavit,“ popisuje Susan Apltová a dodává: „Pohřební služby se na trhu těžko prezentují. Jsme spojování se smutkem a s bolestí. Nemůžeme za to, že lidé umírají. Naopak k pozůstalým přicházíme s podporou v jejich zármutku a s pomocí zemřelého důstojně pohřbít. A pokud si rodina přeje, vypravíme smuteční rozloučení třeba na břehu Berounky nebo fotbalovém hřišti. Opravdu mě těší, když za mnou pozůstalí přijdou a za naše služby poděkují.“
Řevnická pohřební služba
náměstí Krále Jiřího z Poděbrad 43, Řevnice (vchod z Opletalovy ulice)
Otevřeno: úterý a čtvrtek 7:30–15:30
Tel.: 607 751 882, 212 248 352 (Susan Apltová je vám k dispozici i mimo otevírací dobu k projednání pohřbu či jiných záležitostí)
E-mail: susan.apltova@PAX.cz
Weby: PAX.CZ, pozustalym.cz
Nonstop převoz zesnulých při úmrtí doma, z domovů pro seniory, s pečovatelskou službou atd.: 603 551 034 a 603 551 032
