Farmářka Soňa Špidlová vykoupila koně ze zuboženého všenorského stáda.Reportáž o všenorské farmě, kde zanedbávají a týrají velká zvířata, hlavně koně, odvysílala před pár dny v hlavních zprávách jedna z televizních stanic.
Těžko říci, komu právě nyní povolily nervy a případ uveřejnil – situace, jak jsem se dozvěděla, trvá několik let, mnoho lidí o ní ví. A zřejmě i příslušných úřadů, které mohou zasáhnout a zvířatům pomoci jejich úděl zvrátit. Naštěstí jsou mezi námi tací, kterým osudy jiných – i když se jedná »jen« o zvířata – nejsou lhostejné.
„Nedokázala jsem to nechat tak, věděla jsem, že musím alespoň nějakému zvířeti pomoci,” říká chovatelka koní Soňa Špidlová, jež s rodinou hospodaří mezi Zadní Třebaní a Bílým Kamenem. S kamarádkou se vypravily do Všenor a to, co na zmíněné farmě viděly, jim vyrazilo dech. Rozhodly se koně ze zuboženého stáda vykoupit. Přes potíže s jednáním majitele se úřady do situace konečně vložily. Dobré dílo se podařilo a skupinka lidí vedoucí polodivoká, vyhladovělá zvířata se vydala pěšky ze Všenor k Bílému Kameni.
„Cestou nás oslovovali lidé: To jsou koně ze Všenor, že? My o nich víme. Víte? A co jste pro ně udělali!?” říká rozhořčeně Soňa.
Příběh, který trvá několik let a jistě stál život či zdraví nejedno zvíře, má tedy štastný konec.
„Přátelé se začali zajímat, volali a kupovali další koně,” dodává Soňa a láskyplně hledí na své nové stádečko, které se od balíku se senem téměř nehne. Jen jedno hříbátko ještě leží a odpočívá. Snad přežije i ono…
P. S.: Lhostejnost je jedna z nejhorších vlastností. Umírá se na ni jako na rakovinu – dlouho a bolestivě. Tak jako všenorské koně… Vše souvisí se vším, všichni jsme součástí všeho. Je to jednoduché, jen to přijmout a žít to.