Se svým nadačním fondem organizuje festival Letorosty, finančně přispívá na kulturní a společenské akce v okolí, jako byl Pohádkový les z Letů do Mořinky, festival rockové hudby MořinkaFest. Podporuje vystoupení souboru Notičky z Řevnic i divadelní soubory v Poberouní. Dala by se vyjmenovat dlouhá řada. Sám je také nadšeným ochotníkem. Naše povídání začalo u Letorostů a skončilo pozvánkou do divadla.
17. září proběhne již šestý ročník berounského festivalu Letorosty. Jak se zrodila myšlenka festival organizovat?
Hledal jsem příležitost pro založení nějaké tradiční akce, která by byla spojena s mým jménem. Všiml jsem si, že na Berounsku, či spíše přímo v Berouně, chybí jedna velká open air akce pro širokou veřejnost. Zaměření na rockovou a folkovou hudbu mi přišlo nejvhodnější. Zbývalo jen najít pro festival nějaké vyšší poslání, a tím je charita. Jinak by ho mohl pořádat jakýkoli promotér.
I letos slibuje dramaturgie festivalu Letorosty velmi zajímavé obsazení kapel a interpretů – prozraďte nám prosím alespoň některé účastníky, kteří se v září na festivalu v Berouně objeví.
Budou to kapely takových jmen jako Black Hill, Gipsy.cz, Vypsaná fixa, PSH, Anna K, Wohnout, Visací zámek a možná ještě nějaké překvapení.
Většina festivalů se profiluje typem hudby, kterou nabízí svým návštěvníkům. Je nebo byl festival Letorosty zaměřen na konkrétní hudbu? Podle jakého klíče se protagonisté dostávají do programu?
Snažíme se držet v rozpětí folk–rock–etno, pokud možno v širokém proudu, aby byl festival přitažlivý pro co nejpočetnější publikum.
Od loňského léta je vstup na festival zdarma. Dříve se část výtěžku ze vstupného vždy použila na konkrétní charitativní akce ve středních Čechách. Od minulého roku se však vstupné nevybírá, ale vy stále zajímavé kulturní a sportovní akce v regionu podporujete i za pomoci stejnojmenného nadačního fondu. Jak se vám nadále daří shánět finanční prostředky?
Festival už dlouho na charitu nevydělával. Zrušením vstupného jsme museli reagovat na klesající návštěvnost. Předloni přišlo jen okolo dvou tisíc lidí. Vstupné pokrývalo už jen náklady na jeho výběr a s ním spojenou ostrahu. Loni naopak přišlo (zdarma) téměř sedm tisíc návštěvníků. Snažíme se vydělat na konzumaci a získávat prostředky od sponzorů. Je to ale rok od roku těžší. Letos je to úplný horor, tak nám držte palce.
Kromě Letorostů se aktivně zapojujete do ochotnického života v Poberouní. Několik let účinkujete v muzikálu Noc na Karlštejně nebo v Postřižinách. Se souborem tvořeným profesionálními i amatérskými herci objíždíte republiku. Účastníte se královského průvodu. Letos jste se zapojil do projektu vznikajícího profesionálního divadla ProDivadlo z Dobřichovic, s nímž jste nastudovali představení Ať žije Shakespeare! Námět k této hře jste Lence Loubalové, režisérce ProDivadla, přinesl vy. Čím vás hra podle Ephraima Kishona s původním názvem Byl to skřivan zaujala?
Je to zdramatizovaný Čapkův apokryf o tom, jaké by to bylo, kdyby Romeo a Julie přežili. Jejich manželství vykazuje po třiceti letech všechny vady a směšnosti, jaké si v běžných „unavených“ vztazích umíte představit. Je to krásná, nesmírně vtipná a velice inteligentní hra. Pro úplné porozumění vyžaduje, abyste znala ta největší Shakespearova dramata. Občas jsem v publiku cítil určité nepochopení, ale většinové ohlasy byly pozitivní. Toto představení bychom měli uvést ještě dvakrát v Lesním divadle na přelomu července a srpna. Ale pozor, pod názvem Ať žije Shakespeare!
Připravujete ještě letos s ProDivadlem nebo s ochotníky nějaký nový divadelní kus, na který byste naše čtenáře rád pozval?
Já mám letos pauzu. Petr Říha s Dobřichovickou divadelní společností chystá muzikál Zvonokosy (na začátek července) a Lenka Loubalová nějaký pohádkový projekt. Já chci zkusit režírovat jednu komedii od Raye Cooneyho. Text je skvělý, ještě hledáme jednoho dva herce k úplnému obsazení. Zkoušet začneme někdy na podzim a koncem února příštího roku bude premiéra. Tak se budu těšit na vaši návštěvu.
Děkuji za rozhovor a přeji krásné léto!
Barbora Tesařová