Téma: Jarní očista je návratem k přirozenosti

Foto: Petra Stehlíková

Foto: Petra Stehlíková

O jarní očistě jsme si povídali s lékařkou a moderátorkou Kateřinou Cajthamlovou. I když někteří z nás možná očekávají, že nám vyjmenuje, co a jak máme jíst, očistu popisuje hlavně jako duchovní téma.

Celek, který hovoří o tom, jak žijeme – co jíme, pijeme, s kým se přátelíme a jaký máme pohled na svět. Ono nejde o nic nového, vždyť i Světová zdravotnická organizace definuje pojem zdraví jako stav fyzické, psychické a sociální pohody. Čili každý z nás má být ve fyzické kondici, psychické pohodě a mít své místo ve společnosti, které mu vyhovuje.

Probuďme své smysly
„Duchovní očista spočívá v tom, že budeme méně chatovat, trávit méně času na internetu, vypneme televizi, přestaneme vést banální řeči a zbavíme se věcí, které nepotřebujeme. Vynecháme pamlsky a jiné pochutiny, nebudeme pít tolik kávy či alkoholu. Vzdáme se povrchních zábav a ušetřené peníze rozdáme těm, kdo je potřebují,“ vypočítává doktorka Kateřina.

Také potřebujeme vyjít ven – cítit jarní slunce, brouzdat se ve studeném potoce, bosky se projít rašící trávou a cítit vítr na své kůži… Možná to zní jako z nějaké jarní čítanky nebo to zavání banalitou, všichni to přece víme. Ale kdo z nás to pravidelně dělá? Jde o radosti, které jako lidské bytosti nutně potřebujeme. Ušetří nám peníze za masáže v salonech a pomohou nám docílit zdravě vypadající postavy i psychický soulad. Nepotřebujeme vědět, co všechno se dnes kolem nás událo, ale potřebujeme být co nejvíce v kontaktu s přírodou. Ta se probouzí na jaře, takže je ideální čas toho využít.

Pokud vás třeba napadá, že se doba nesmírně změnila, a tudíž i my potřebujeme úplně něco jiného, zkuste počítat s Kateřinou Cajthamlovou: „Když v rychlosti prolétneme historii lidstva, tak počítejme, že člověk je na Zemi zhruba milion let, což je nejkratší možná doba, tedy asi 50 tisíc generací, kdy ženy rodily jedno dítě za tři roky, všichni se stěhovali za potravou, bojovali o čisté přežití a měli málo majetku. Zhruba po 600 generací zde existuje zemědělství, kdy jsem se usadili a začali pěstovat plodiny. V 19. století přišla průmyslová revoluce, takže nějakých 200 let funguje automatizace. V 60. letech se objevila antikoncepce a ženy získaly absolutní kontrolu nad svou plodností. Mimochodem, od té doby jsou všude kolem nás ženské hormony a sami nevíme, co to s námi dělá. A až od roku 1997 existuje virtuální realita a my nemusíme udělat ani krok z domu, ani krok v bytě – na vše máme čudlíky. Takže lidstvo nabralo neuvěřitelný skok od přirozených podmínek, které jsou nám stále vlastní. Ať s tím souhlasíme, nebo ne.“

Lidí si potřebují věřit
Počet informací, které dnes musíme zpracovat za den, je jako před dvěma sty lety za měsíc. Všude na nás útočí. Jsme čím dál víc úzkostnější. Dřív jsme se dozvěděli, co se stalo v naší ulici. Dnes víme, co se stalo kdekoli na světě. Lidé na jednu stranu vědí o všem, na druhou otupěli. Přestávají věřit sobě, věcem okolo a nemají víru, že existuje „normální život“. Touží po něm, ale vlastně ani nevědí, jak by měl vypadat. Srovnávají se s lidmi v médiích i kolem sebe. Jsou ve stresu, závidí, pomlouvají či se litují. Bojí se být sami sebou, protože by museli vybočit za zajetých kolejí.

„Dnes již nemáme pravý stres. Dříve stresem bylo, že na nás bafl tygr. Takže jsme se lekli, vzali nohy na ramena a byli rádi, že jsme mu utekli. Stresem možná byla válka, ale na druhou stranu byla jasně definovaná – věděli jsme, že tam půjdou chlapi, které jsme poznali. Bojovalo se podle nějakých pravidel. Ale dnes? Své protivníky nepoznáme, ani se s nimi nemusíme potkat. Někdo odněkud něco hodí a vyvraždí spoustu lidí. Jsme dennodenně v kontaktu se smrtí, před níž se neumíme bránit. Útočí na nás ze všech stran,“ popisuje Cajthamlová.

Co s tím? Dělat rozhodnutí, s nimiž jsme v souladu a která nám dělají radost. Vybírat si zdroje informací a věčně „nebrblat“. Mít svůj etický kodex, který se mezi lidmi téměř vytratil. A chovat se co nejméně jako utlačovaná společnost, k níž najednou přišla všechna lákadla a ona se jimi dobrovolně nechává semlít, přestože jí neprospívají.

Jste to, co jíte
Výstižné heslo hovoří za vše. Sedm let jsme ho vídali v názvu premiérových pořadů na našich televizních obrazovkách. A jak „doktorka Kateřina“ vzpomíná, tak i třeba po šesti letech přišli lidé, kteří pořad pečlivě sledovali a stejně si mysleli, že u nich to bude jinak. Že přesně pro ně vymyslí něco jiného. Skutečně nepočítali s tím, že se budou muset hýbat, číst složení potravin a měnit svůj jídelníček. Přesto těchto lidí bylo jen malé procento. A velmi úspěšný seriál zanechal nesmazatelnou stopu.

„Za prvé se za tu dobu zpochybnila hranice spotřeby pěti tisíc kilojoulů, která se uváděla i pro lidi v domácích podmínkách. Pak se zvýšil zájem o sport. Dále Češi pochopili, že část lidí, kteří jsou obézní a vypadají, že se přejídají, naopak jedí méně a devastují se výkyvovým životním stylem brzda–plyn. Lidé se také začali zajímat o složení potravin. A rádi bychom si mysleli, že naše osvěta drápečkem pomohla i k zastavení růstu obezity u nás,“ vzpomíná Cajthamlová.

Pokud se budeme držet statistik, tak nárůst počtu obézních lidí v České republice se opravdu zastavil, byť se v Evropě zvyšuje. Ale neblahá čísla nám vycházejí v počtu onemocnění rakovinou tlustého střeva, zde jsme první v Evropě. Máme také vysoký počet kardiovaskulárních nemocí. K návodu na očistu našeho jídelníčku nám může pomoci několik největších českých strašáků – spolu s nedostatkem pohybu stojí za varovnými čísly.

Omezme maso
Zvláště vepřového masa jíme enormní množství. Přidejme ryby, které obsahují nenasycené mastné kyseliny, jež naše tělo nutně potřebuje, ale samo si je neumí vytvořit.

Pryč s cukrem
Možná se vám to zdá příliš kruté. Omyl. Věcí, které chutnají sladce, konzumujeme obrovský nadbytek. Cukr se přidává takřka do všeho, najdeme ho i v uzeninách či pečivu. Pijeme sladké nápoje, litry čerstvých šťáv z ovoce, které lisováním zbavíme dužniny, vitaminů a spousty dalších potřebných prvků a v tekuté formě konzumujeme jen sladkou tekutinu. Mnohem lepší je dát si celý pomeranč, pokud na něj mám chuť.

Při slazení je přitom jedno, zda použijeme bílý nebo tmavý cukr. Složení je velmi podobné. Lepší je používat med či sušené ovoce. Také sladí, ale sníme ho o mnoho méně.

Pečiva s mírou
Jíme příliš mnoho pečiva. Zejména toho pšeničného. V dřívější dobách tomu tak nebylo. „Pšenice byla vymazlená a vybíravá na černozem do chvíle, kdy jsme ji geneticky modifikovali a udělali ji velmi odolnou s obrovskými výnosy. Ale víme, co taková chemicky modifikovaná pšenice dělá? Má více lepku a je třeba možné, že ten šílený nárůst intolerance lepku je způsobený právě enormní spotřebou pšenice,“ upozorňuje paní doktorka.

Solme přiměřeně
Rychle jsme si zvykli na výrazné chutě. Čím více solíme, tím více sladíme a obráceně. Uberme všechna dochucovadla a vychutnávejme si chuť samotných potravin. Bavme se vařením. Využívejme bylinky.

Pijme čistou vodu
Přitom nemusíme kupovat vodu balenou, ale stačí filtrovat pitnou z kohoutku. Je denně sledovaná a nezávadná. Omezme alkoholické, kofeinové a energetické nápoje. Opravdu je potřebujeme?

Pravidelnost a kvalita
Jezme pravidelně a vyváženě. Nikdy nám nebudou ku prospěchu žádná omezení v jídle či „zaručené“ diety.

Vybírejme si potraviny z co nejpřírodnějších zdrojů. Ovoce, zeleninu, mléko, maso… Protože ať už si na stůl ke svému jídlu dáme sebevíc vitaminů v tabletách, nikdy z nich nedostaneme tolik potřebného (leda při obrovských dávkách) jako z jedné celistvé kvalitní potraviny, kde jsou vitaminy a vše, co obsahuje, je na sebe navázané. Jediné, co bychom tělu měli dodávat v tabletách, je selen, jehož množství v intenzivně obdělávané půdě kleslo.

Odpočinek
Relaxace a zejména spánek mají spoustu důležitých regeneračních funkcí. Ve spánku se automaticky čistí zbytečnosti z naší hlavy, doplňuje se imunitní systém, tělo vylučuje, co má, a provádí jakousi kontrolu orgánů, uvolňuje se a prokrvuje svalstvo. Spánek musí být nerušený a ideálně ve tmě, v tichu a přiměřené teplotě. Doba je rozdílná – u dospělého člověka mezi šesti až osmi hodinami. Ale hlavně, aby byla pravidelná. Pokud někdy spíme čtyři hodiny a o víkendu dvanáct, nepomůže nám to.

Hladovka je duchovní záležitost, ne návod na hubnutí
Jsou lidé, kteří se vzdají jídla a hladovějí. Pijí vodu nebo třeba bylinné čaje. Kateřina Cajthamlová upozorňuje na to, že jde hlavně o duchovní tematiku. „Tělesnou očistu půstem dělají lidé, kteří se chtějí dostat do změněného stavu vědomí. Lidé, kteří hladovějí, vědí, že se cítí, jako by se načichali čikuli. Což nastává zhruba po čtyřech dnech hladovění. Mozek jede na jiné zdroje. Takový člověk zhubne, protože nejí a netvoří se mu tuková tkáň. Ale zároveň nemůže udržovat svalovou hmotu. Když se lidé pustili do takových hladovek, odešli do ústraní, kde seděli, nebo meditovali či cvičili nenáročné pravidelné cviky. Představa, že člověk bude fungovat normálně a bude držet hladovku, není vůbec správná, takový člověk může být mimořádně nebezpečný třeba za volantem. Hladovějící lidé nemají výkyvy a v době mimo půst se přejedí. Jsou duchovními celý život. Kopírovat duchovního člověka jen tím, že dělám to, co dělá on, bez duchovního rozměru, nám může uškodit. Mnohem lépe uděláme pravidelnou a vyváženou stravou.”

Je třeba vydržet
Při změně stravovacího režimu či zařazení nové činnosti do našeho života se nám může zdát, že to nejde. Že je nám nejdřív třeba i špatně. Nezapomeňme, že tělo má úžasnou adaptabilitu na vnější i vnitřní podmínky. Tomu, co ho učíme, se snaží přizpůsobit. A stejně si bude chvíli zvykat i na zdravější věci. Proto se nevracejme ke každodennímu dortíku, byť nám dělal tak dobře. Ale počkejme si, až se budeme těšit na salát, kterým jsme sladkou tečku nahradili. Budeme mít více energie a radosti ze života.

„Ať už začneme dělat v rámci ozdravení cokoli, je to dobře. Nemělo by to být násilné, kruté, mělo by nás to bavit a měli bychom se s někým, kdo je moudřejší nebo kdo nás více zná, poradit. Ideální osobou je například lékař, který nám dá meze, nebo jiný odborník. Zda nám zvolená metoda pomáhá, poznáme jednoduše: pokud se po tom, co změny děláme, cítíme lépe a lidé, kteří nás znají, nám objektivně říkají: Jé, ty pěkně vypadáš, úplně záříš!, pak je to ta správná cesta,“ uzavírá Kateřina Cajthamlová.

 

DoktorKA je splněný sen
Kateřina Cajthamlová provází novým pořadem DoktorKA, který vysílá první program České televize každou středu od 21:05 hodin.

Co pro vás nový pořad znamená?
Můžu ho nazvat splněným snem. Je to licencovaný pořad, původní formát Doktor Oz jsem nějakou dobu sledovala a moc se mi líbil. Přišel mi jako jasně a svižně udělaný popularizační pořad o medicíně.

Z čeho se skládá?
Každý díl má v různém zastoupení sedm částí: první je největší téma, které hýbá společností, s odborníkem, jenž se jím zabývá, a ještě s dalším člověkem, který s tématem přichází do kontaktu. Další částí je hravá anatomická laboratoř, v níž jsou kromě různých pokusů a hříček i ukázky konkrétních vyšetření či zákroků, toho, co vidí lékař například při vyšetření oka či operatér při operaci srdce. Pak následuje emotivní část, příběh pacienta s diagnózou, nebo člověka zabývajícího se zajímavou oblastí medicíny, a poté okamžik pravdy pro pacienta, jehož máme vyšetřeného, ale on nezná výsledky. A my mu je až do kamery odkrýváme a radíme, co může udělat pro zlepšení. V pořadu je také prostor pro reálné otázky, které píší diváci. A vědomostní soutěž o ceny. Na konci je shrnutí každého dílu.

Baví vás zvolený formát?
Líbí se mi, dnešní doba je klipová. Jednotlivé části jsou natolik dlouhé a odborné, že diváka neunaví, ale pokryjí danou problematiku. Divák si v pořadu najde spoustu námětů k přemýšlení. A ty pak může konzultovat se svým lékařem.

Jaké jsou ohlasy ze stran lékařů?
Kolegové lékaři jsou za pořad rádi, usmívají se, že jim narostli pacienti. To je ale v pořádku. Cílem je, aby se lidé více zajímali o své zdraví, o prevenci a věděli, co reálně mohou udělat.

Před kamerou nestojíte poprvé, máte ještě trému?
Ano, a neopadá ani na chvíli, i když mi to nikdo nevěří. U mě se tréma projevuje tím, že se směji a poměrně o překot mluvím. Tak ji všichni poznají.

Co je pro vás důležitější, plánování budoucnosti, nebo žití v přítomném okamžiku?
Myslím si, že v tuto chvíli svého života, kdy děti jsou víceméně dospělé, mám splaceny všechny věci, které jsem chtěla, mám dost odpracováno, hodně nastudováno a vyrovnala jsem se s minulostí, nejvíc žiji přítomným okamžikem. Moc se mi to líbí. Co se budoucnosti týče, jsem člověk zvědavý a zajímá mě, co bude za příštím rohem. Plus se snažím udržovat ve stavu schopnosti reagovat na změnu. Považuji se také za člověka relativně skromného a vlastně nemám strach. Strach v rámci opatrnosti, je dobrá věc, ale strach ve smyslu paralyzování jsem snad ani nikdy neměla. Takže já se na budoucnost těším.

 

ANKETA: CO PRO VÁS ZNAMENÁ JARNÍ OČISTA?

Ilona, 45 let
Jarní očistu moc neřeším. Snažím se udržovat v kondici průběžně, i když po zimě cítím, že to chce „přitvrdit“. Nedržím žádnou dietu nebo kúru. Ale těším se třeba na využití kopřiv v jídle.

Jana, 30 let
Podpořena čerstvým nekuřáctvím jsem se tradičně novoročně rozhodla pro důkladnější očistu. Nutno dodat, že zdolání mety rozhodnutí a ustátí nekouření přikládám výrazně větší úsilí než třeba vystudování VŠ. Z toho jsem tedy vydedukovala, že ta „zbylá“ očista, která mě čeká, půjde levou zadní. Nečtu návody, rady ani zaručené postupy, jak očistit své tělo. A jediné, co jsem pochopila, je, že očista by se neměla dělat násilně. Nechala jsem k sobě přijít možnosti a dala tělu šanci říct: „Mně stačí tohle.“ Když jsem si po očistě třeba vzala paralen, zapůsobil na mě, jako bych strávila předešlý den na opiovém poli. Díky tomu jsem našla chuť ubrat svému tělu ještě něco z té neustálé invaze psychických i fyzických zatěžovatelů.

Sandra, 28 let
Vzhledem k tomu, že se snažím naši stravu připravovat vždy ze sezonních potravin, působí na mě jarní období jako zdroj energie už samo o sobě. Všude spousta slunce, barev a čerstvých surovin, na které se po zimě těším. Po období plném „těžkého jídla“ není vůbec od věci zařadit na první příčku čerstvé suroviny jako čerstvé šťávy nebo saláty a omezit konzumaci masa a tuků všeobecně. Podle mého názoru není na škodu ani lehká detoxikační kúra, ačkoli při dodržování zásad zdravého životního stylu není zase tolik zapotřebí. Ale sáhněme si do duše, kdo by se celou dobu vydržel vyhnout všemu tomu voňavému pokušení?

Andrea, 38 let
Jarní očistu jako takovou nedržím, klidně si ji udělám třeba v jiném období.

Vladimír, 61 let
Jarní očista? Představuji si úklid. (Smích.) Ale vážně. Na jaře mě vytáhne teplé počasí na kolo, a to je očista těla i duše. Mám rád jídlo, a tak se klidně těším na vaječné hody o Velikonocích.

 

Tipy pro zdravý život v regionu

  • Pokud sami nezvládáte vylepšit svůj jídelníček, můžete se obrátit na nutriční specialisty, v našem regionu například na Svět zdraví Verona v Berouně, kde na základě vyšetření určí váš metabolický typ . Potom s vámi poradce projde, jak díky konkrétním krokům zlepšit svou kondici a dojít k ideální váze. Informace na: www.svet-zdravi.cz/pobocky/verona

  • Někdy nemusí být potíž jen v jídelníčku, ale je dobré „sáhnout až do duše“, abyste si nastavili správné návyky nebo přišli na kloub tomu, co vám brání být fit a v pohodě. Pak můžete kontaktovat třeba kouče, psychologa či terapeuta. Psychology najdete například v Řevnicích, Černošicích nebo Dobřichovicích.

  • S hubnutím mohou pomoci i alternativní směry, které pracují s komplexním propojením těla i duše. Cestou může být například homeopatie, akupunktura, reiki a další. Akupunkturu nabízí například Centrum komplexní péče v Dobřichovicích. Informace: www.ckp-dobrichovice.cz

  • Pro čerstvou nebo bio stravu můžete vyrazit už od 18. dubna na farmářské trhy v Černošicích a 9. května i do Dobřichovic. Dobré reference máme i na „bedýnkový“ systém www.bedynky.cz.

    • Sportovních aktivit je v našem kraji nepřeberné množství. Na své si přijdou příznivci procházek, cvičení,     tance, tenisu, jógy, cyklistiky nebo běhání. Pohyb nemusejí     vynechávat ani maminky s dětmi. Pokud chtějí cvičit ve společnosti svých dětí, pak mohou využít lekce FITMAMI, speciální fitness program pro maminky. Nabízí ho třeba Alice     Veselá v Radotíně, a to každou středu od 10 hodin. Nyní se svičí v tělocvičně, od dubna budou lekce venku. Informace najdete na: www.fitmami.cz/cviceni/416-vesela-alice-radotin.

(lib, lh)