Svinaře za deset let? Třeba tu všechno bude

DZ_08_2013.inddStarostou ve Svinařích je už patnáct let. A zatím neví, jestli bude chtít příští rok pokračovat. „Uvidíme,“ řekl svinařský starosta Vladimír Roztočil. A pak se rozpovídal o svých radostech a strastech.

Láďo, do zastupitelstva obce Svinaře jsi byl zvolen už v roce 1994. To je docela dlouhá doba…

To je fakt. Ale tou dobou jsem ještě nebyl starosta, jen zastupitel. Starostou jsem od roku 1998, letos to tedy bude už patnáct let. Tehdy jsem se nechal, lidově řečeno, ukecat, vzal jsem to, protože se domnívám, že každý, kdo kandiduje, musí být připravený na to, že by mohl být starostou, musí se vším počítat. Navíc jsem ve volbách dostal nejvíc hlasů, cítil jsem morální zodpovědnost se úřadu ujmout. Přece jen platí hlas lidu, člověk by ho měl akceptovat. Zvlášť v takto malých obcích, kde není politika a lidé volí toho, koho znají.

Změnilo se za tu dobu ve Svinařích něco zásadního?

Přibyly mi šediny a za těch osmnáct let jsem zestárl (smích). Musím přiznat, že mě trochu unavuje neustále jednat s mnoha lidmi. Když jsem začínal, Svinaře měly 285 obyvatel, teď jich mají 620, nárůst je tedy poměrně velký, a jsem na to sám. Tři hodiny denně vyřizuju jenom poštu…

Určitě nastalo mnoho změn, každý rok jsme získali nějakou dotaci. V roce 2003 jsme udělali plynofikaci v obci, vlastně až do Podbrd, což šlo všechno přese mě, protože jsem předseda svazku Horymír. Každý rok je nějaká akce, buď z programu Rozvoje venkova, nebo z jiných fondů. Před několika lety jsme opravili budovu školky a obecního úřadu, ve školce je teď kapacita 39 dětí a stejně je pořád plná, chybí nám dalších 18 míst. Celá tato budova je díky dotacím izolovaná od spodní vody. Stejně tak hasičárna, letos chceme v rámci Zelená úsporám zateplení veřejných budov žádat i o dotaci na její zateplení.

To ale není jediná budova, kterou jste opravili?

Není, opravili jsme také drobné kulturní památky v okolí, například křížky na Lhotce i u Svinař, sochu svatého Jana Nepomuckého u mostu před svinařským zámkem, sochu svatého Izidora pod Halouny anebo kámen pod hasičárnou. Málokdo ví, že je to jeden ze základních kamenů pražského Národního divadla. Zrekonstruovali jsme také kostel a udělali úpravy parčíku kolem něj, teď doděláváme díky dotaci ze Státního fondu dopravní infrastruktury chodník na návsi. Probíhá také výběrové řízení na zhotovitele rekonstrukce ulice na Pišťák, to zase díky dotaci od MAS Karlštejnsko.

Povedlo se také pojmenování ulic ve Svinařích, na Lhotce i na Halounech, už to bylo nutné, protože jak přibývá domů, dost těžko se tu orientovali cizí lidé.

A jak je to u vás s vodovodem a kanalizací?

V roce 2012 proběhla výstavba první etapy vodovodu, bohužel dotaci na druhou etapu a na kanalizaci jsme zatím nedostali.

Ani v malé obci není jednoduché pracovat jako starosta. Co tě teď nejvíc trápí?

Právě to, že se nepodařilo získat dotace na vodovod a kanalizaci, po povodních je ve spoustě studen závadná voda. A taky mě trápí arogance lidí, když s námi jednají z pozice: Jste tady, tak se snažte, děláte toho málo. S tím se stále duševně těžko srovnávám. Pořád tu schází základní lidská slušnost a úcta jednoho k druhému. I teď při velké vodě se ukázalo, že někoho zajímá jen ta jeho maličkost a nekouká na okolí, i když působí škody jiným.

Momentálně mě trápí zanesené rybníky – Nádynek, Žába i rybník na Lhotce. I když jsme na kopci, povodeň nás taky zasáhla, z lesů kolem nás tekla spousta vody. Budeme žádat o dotaci na odbahnění rybníků.

A co ti naopak dělá radost?

Já jsem optimista od přírody, dovedu si to užít. Radostí spojených se starostováním ale moc není… Poděkování se člověk dočká tak jednou dvakrát do roka. Ale těší mě akce, které tu děláme, v obci jsou party lidí, které fungují – sokolové, hasiči, spolky na Lhotce a Halounech. Činnost se jim opravdu daří. Radost mám i z toho, že hodně lidí, kteří si tu postavili a zkolaudovali domy, se tu trvale přihlásilo. A nejen to, oni se účastní i aktivit v obci. Také na veřejná zasedání nám chodí 50 až 60 lidí, kteří diskutují, řeknou nám, co je potřeba. Jsem hrozně rád, když lidé komunikují. Celkově to pomáhá životu v obci.

A taky jsem spokojený, že v osadách Halouny a Lhotka se lidé probouzejí sami a jsou aktivní, nečekají, že něco zařídíme, spolupracujeme s nimi, dáváme spolkům příspěvek, alespoň na částečné uhrazení nákladů. Zaplaťpánbůh, že takoví lidé tady jsou a něco dělají.

Budeš v příštím roce kandidovat ve volbách?

Nevím, v současné době nejsem schopen říct vůbec nic, uvidíme, jak na tom budu se zdravím. Je to ještě hodně času, může se tu cokoli stát. Také zaleží na tom, kdo bude mít zájem do zastupitelstva jít, parta je moc důležitá. U nás si nemohu stěžovat, stále se nám daří táhnout za jeden provaz.

Máš mimo starostování nějaké koníčky?

Aktivity, které jsem měl, moc nestíhám. Párkrát jsem byl na motorce nebo v lese na čekané, na rybách jsem ještě ani nebyl. Ale máme tady tolik akcí, že se skoro každý víkend něco děje, a čas letí a letí.

Jak si představuješ Svinaře za deset let? Co bys jim přál?

Aby tu byla voda i kanalizace, což by bylo fajn, prostě aby měly Svinaře všechno hotové, i když to je asi nereálné. Ale třeba ano. Jsme sice 26 kilometrů od Prahy, ale infrastruktura ve Středočeském kraji je nejvíc zanedbaná z celé republiky. Přál bych si, aby se za deset let povedlo, že tady bude všechno opravené. Aby v kraji na dohled od Prahy vše fungovalo.

Vše o Svinařích najdete na www.svinare.cz.

Lucie Paličková