Renata Rychlá a Dobřichovická divadelní společnost

Renata Rychlá a Dobřichovická divadelní společnostRozhovor s Renatou Rychlou proběhl v Biodivadle v Řevnicích po představení Leona si pospíšila, kde ztvárnila roli hysterické manželky.

Jak začala vaše spolupráce s Dobřichovickou divadelní společností (DDS)?

Je to více než šest let, kdy jsem se seznámila s Hedvikou Hájkovou. A právě přes Hedviku mi nabídl Petr Říha, principál souboru, spolupráci s DDS.  Zprvu jsem si nebyla jistá, zda jsou mé časové možnosti takové, abych zvládla hrát ještě se zdejšími ochotníky. Nabídku jsem proto odmítla. Hedvika mě však vytrvale přesvědčovala, až jsem vzala roli v konverzační komedii
G. Feydeaua Ten, kdo utře nos. A jsem za to moc ráda.

Z dnešního velice podařeného představení odcházeli diváci rozesmátí…

Petr Říha předvedl improvizační koncert. Je skvělý improvizátor a dnes se mu obzvlášť vedlo. V průběhu představení si vysloužil dva potlesky na otevřené scéně. To se jen tak někomu nepodaří. Jirka Šafránek mu skvěle „přihrával“. A lidé se bavili…

Vy v tomto představení hrajete hysterickou manželku…

Ano, hraji v manželském páru s Honzou Seidlem. Petr Říha umí jako režisér velmi dobře obsadit herce do rolí, přesně ví, kdo se kam hodí. Nikde není protiúkol, jen Petr Kaplan hraje služebnou…

Roli pro současné představení jsem také nechtěla vzít, protože mám dvouletého syna a zároveň práci ve Studiu Ypsilon. Ale když jsem si ji přečetla, věděla jsem, že je mi šitá na tělo.

Předpokládám, že sloučení profesionálního herectví s ochotnickým je pro obě strany přínosné.

To určitě. Tento soubor je na mimořádné herecké úrovni, je znát nadšení a odpovědný přístup, navíc jsme velmi dobrá parta. Nehrála jsem loni ve hře Zvonokosy, ale na představení jsem byla dvakrát mezi diváky, i ze studijních důvodů. Moc se mi líbilo zpracování, hudební provedení. A stejné nadšení je vždycky cítit nejen na jevišti. Naše setkání mimo představení nebo zkoušky jsou většinou tematicky laděná, v kostýmech. Naposledy jsme si zahráli sami pro sebe večírek à la Silvestr 1985. Jiří Šafránek konferoval scénky podobné těm, které se odehrávaly před třiceti lety v silvestrovské televizi. Moc jsme se bavili…

Ve Studiu Ypsilon jste už patnáctým rokem a Ypsilonka stále zpívá. I vy sama jste ve spolupráci s hudebníkem Ivanem Králem vydala CD, na němž jste svým hlubokým hlasem do Královy hudby nazpívala a namluvila texty z Erotické revue Jindřicha Štyrského.

To ano. Také jsem na doporučení Tomáše Bíma navázala spolupráci s básníkem Petrem Davidem. Tomáš ilustroval jeho sbírku nazvanou Třetí básně. Davidovu třetí básnickou sbírku jsme doplnili o zvukovou nahrávku. Na ní jsou některé vybrané básně recitovány nebo zhudebněny Petrem Kuthanem. (Kniha je k dostání na www.primus.cz.)

A ještě jednu roli jste si vyzkoušela – byla jste i modelkou!

(se smíchem) To ano, když bratr otevíral na Václavském náměstí butik s italskou módou s názvem Denny Rosse, zhostila jsem se role modelky společně s jeho hereckými kolegyněmi Ivanou Jirešovou, Ivou Pazderkovou a Markétou Plánkovou.

Co připravujete, na čem nyní pracujete?

Kromě rolí v současné době hraných představení v Ypsilonce teď nově zkoušíme Tajný deník Jana Schmida. S Dobřichovickou divadelní společností sehrajeme Leonu a Nebožku v dubnu v divadle Semafor a také se zúčastníme tradiční regionální přehlídky amatérských divadelních souborů v Sadské. Pak soubor chystá představení Světáci.

Mimo to se chci vrhnout ještě na studium.

Na studium? V jakém oboru?

Stále se rozmýšlím, ale pravděpodobně zvítězí psychologie.

Přeji hodně štěstí ve všem, do čeho se pustíte! (bt)