Přežijí včely letošní mírnou zimu?

foto: wikipedia.org

foto: wikipedia.org

V posledních dnech se objevují v médiích zprávy o tom, jaký neblahý vliv může mít na včelstva průběh letošní zimy.

Mezi laiky přetrvává většinou názor, že mírná zima musí včelstvům vyhovovat. Pravda je však taková, že včelám během zimního období vůbec nevadí mráz i hluboko pod deset stupňů pod nulou. Pro zdárné vyzimování včelstev je každopádně ideální delší mrazivé počasí, které je pro zimu typické.

Co se vlastně děje ve včelstvu, když nastane zima podobná té letošní? Při teplejším počasí začíná včelí matka klást vajíčka. S tím souvisí péče včel o plod. Ten musí včely zahřívat na teplotu 35 stupňů. Aby toho dosáhly, spotřebovávají daleko více potravy (včelaři dodané cukerné zásoby, jako náhrada za odebraný med). Kladení matky včelař pozná podle zkondenzovaných loužiček vody, jež se objevují vzadu na stěně a dně úlu. Hrozí tak nebezpečí, že se včely již během zimy vyčerpají, a zároveň spotřebují velké množství zásob. Ty mohou včelstvu chybět při jarním mohutném rozvoji, kdy však v přírodě není ještě mnoho potravy, nebo počasí nedovolí včelám vylétnout z úlu.

Další nebezpečí přichází s náhlým ochlazením. Včely se při teplotě od 8 stupňů nad nulou a nižší semknou do tzv. zimního chomáče. Tím se ale zároveň mohou dostat mimo dosah zásob, které spotřebovaly v okolí plodu a když se pohybovaly ve větším prostoru. Tak se může stát, že mají dostatek potravy jen pár centimetrů od semknutého chomáče, ale nedokáží se za ní přesunout. Následně dochází tak k úhynu včelstva »na zásobách«, které mohou být paradoxně v daném úle dost velké. Zvýšený příjem potravy přináší i další komplikaci. Včela má v zadečku uložený tzv. výkalový vak. Pokud po jeho naplnění nemá včela možnost se proletět a vak vyprázdnit, hrozí nebezpečí, že začne kálet v úle. To je pak zdrojem nákaz, které vedou k velké devastaci až úhynu včelstva.

S teplým počasím a plodováním matky přichází ještě jedno nebezpečí. Od druhé poloviny října do konce prosince každý včelař ošetřuje dle veterinárních pokynů včelstva. Hubí roztoče Varroa destructor, běžně nazývaného varroáza. Parazit se množí na včelím plodu a během vývoje včely se dokáže v buňce ještě jednou rozmnožit. Navíc jich bývá v jedné buňce více. Tím se může stát, že již s nástupem jara, kdy by roztočů mělo být v úle jen sporadicky, jsou včely silněji napadeny. Takové včelstvo bez zásahu včelaře nemá šanci k delšímu životu a během léta může uhynout. Zároveň dochází i k přenášení roztočů do včelstev méně napadených. Aby toho nebylo málo, vloni jsme nejen v naší včelařské organizaci ZO ČSV Liteň zaznamenali výskyt melecitozního, neboli také cementového, či betonového medu. Ten je velice obtížné z plástů vytočit a včely jej během zimy nedokáží konzumovat.

Snůška tohoto medu naštěstí končila v naší oblasti již na konci srpna. Včelař, který tento med v úlech zanechal, se může na jaře setkat s nemilým překvapením. V roce 2002, kdy byla melecitozní snůška po dlouhé době ve velkém měřítku zaznamenána téměř v celé republice (našemu okolí se naštěstí vyhnula), byly v některých oblastech zaznamenány až stoprocentní úhyny včelstev.

Jak již bylo řečeno, dostat melecitozní med z plástů je velice komplikované (já jsem doslova ukroutil a tím poškodil medomet) a všechny dostupné metody jsou pro včelaře časově i technicky náročné. Zajímavostí je, že je tento med velice chutný a žádaný – dosud jej mám doma v jakémsi polotekutém stavu.

Včelaření přináší řadu komplikací, jež jsou téměř každým rokem jiné. To je však na něm zároveň krásné a zajímavé. Někdy je ovšem přes veškerou snahu a obětavost včelaře výsledek smutný. Protože kontrola včelstev je v zimě problematická a pomoc téměř nemožná, lze jen doufat, že si příroda s teplejší zimou poradí i letos.

Luboš Fait, převzato z Našich novin.