Přesně před rokem vypukla v našem okolí aféra těžby břidlicového plynu. společnost Hutton energy chtěla v našem regionu prozkoumat ložisko břidlicového plynu.Odpor proti záměru byl takřka jednohlasný. Přiznám se rovnou, že petici proti těžbě jsem jako jeden z mála nepodepsal. Ne kvůli tomu, že bych chtěl bydlet v těžební krajině plné vrtných věži, ale jednoduše kvůli tomu, že jsem o problematice samotné věděl málo. Obvykle nejvíc křičí ten, kdo nejméně ví.
Uplynul rok, odpůrci těžby svolali velkou konferenci do Berouna a snaží se proti těžbě bojovat všemi možnými prostředky a pokud možno ji jednou provždy zakázat. O tom, co tvrdí ekologové a ochránci přírody, jsem se naučil velmi pochybovat poté, co jsem od nich léta slýchal jak skvělé jsou solární elektrárny. Nyní platíme za každou spotřebovanou kilowatthodinu o sedmdesát haléřů více než bychom museli a dalších více než 11 miliard ročně přidáváme na solární elektrárny ze státního rozpočtu.
Proto znovu opakuji: Víme, proti čemu se vlastně bojuje? Nebylo by dobré namísto primitivního křiku „nenecháme si zničit dolní Berounku“ věcně hovořit o tom, v čem by ona těžba spočívala a co by nám přinesla a co naopak vzala? Začal jsem se o těžbu plynu z břidlic zajímat a zjistil jsem velmi překvapivé věci.
Víte například, že se voda do podzemí vhání kovovou trubkou obalenou betonem? Nebo že voda, která se do podzemí vhání, je čistší než voda v hornině? Nebo že provedení vrtu a samotné štěpení je otázkou několika týdnů a poté vrtná věž nadobro zmizí? Že hydraulické štěpení se u nás dlouho používá, bez škod na životním prostředí? Nebo že ve Spojených státech, kde tento způsob těžby povolili, klesla cena zemního plynu na pětinu?
Nehoruji za těžbu, ale za věcnou diskuzi. Abychom si za pár let, až zase každé zimní ráno soused zatopí PET lahvemi a starými hadry, nepřipadali stejně jako dnes nad účty za elektřinu a „ekologické“ sluneční elektrárny.
Příjemné a informačně bohaté čtení Zpravodaje či tohoto webu přeje
Jaroslav Mareš
