Barbora Stýblová: Běhám tratě do deseti kilometrů

Ze závodů 2018. Foto: Jiří Kottas

Jednou z nadějí české atletiky je Barbora Stýblová, drobná devatenáctiletá dívka z Hlásné Třebaně, která již od dorosteneckých kategorií sbírá úspěchy na atletické dráze.

A loňský rok byl pro ni opravdu výjimečný.

Barbora Stýblová se prý k atletice dostala náhodou. „Tak trochu jsem se k ní přivedla sama. V tercii na gymnáziu nám tělocvikářka nabízela přespolní běh za školu a nikomu se moc nechtělo. Mě vždycky bavilo zkoušet něco nového, přihlásila jsem se a jela jako náhradník. Nakonec jsem ze čtyřiceti holek doběhla čtvrtá. To nikdo nechápal a všichni koukali, hlavně tedy já (smích). Potom jsem začala chodit na atletiku do Berouna.“

Proč vyhrála zrovna atletika?
Odmala mám sport ráda, těšilo mě poznávat nové věci a zlepšovat se. Se sestrou jsme lyžovaly, plavaly, hrály ping-pong, házenou, aerobik, chodily u nás k hasičům. U mě nakonec zvítězila atletika.

S jakými disciplínami jste začínala? A co děláte nyní, změnilo se to nějak?
Tréninky jsou náročnější, ale stále kroužím na stadionu, jako když jsem začínala. Běhám tratě dlouhé od čtyř set metrů po deset kilometrů. Loni jsem si poprvé zkusila stýpl (tři kilometry překážek s vodním příkopem). To je legrace a závod rychle uteče.

Jak dlouho závodíte za Lokomotivu Beroun?
Pět let. Začínala jsem tam a stále jsem Berounu věrná, i když letos mám v plánu hostovat v extralize za Olymp Praha.

Vzpomínáte si na svou první medaili?
První medaili jsem si vyběhala na hasičských závodech v Karlštejně. Naše družstvo z Hlásné Třebaně získalo ze dvou soutěžních týmů stříbro v útoku.

Loňská sezona pro vás byla velmi úspěšná. Kolik medailí jste vlastně vybojovala a v jakých disciplínách?
Z mistrovství České republiky jsem si přivezla jedenáct medailí: dvě zlata na 10 kilometrů na dráze a v běhu do vrchu, sedm stříbrných (1 500 metrů a 3 000 metrů na dráze, 1 500 metrů, 3 000 metrů, štafeta 4 x 400 metrů, 10 kilometrů na silnici a 3 000 metrů překážky na mistrovství ČR do 22 let) a dvě bronzové z krosu a družstev.

To je opravdu mnohonásobný úspěch. Dá se říct, která trofej je pro vás nejcennější?
Je to hodně těžké, protože každá byla úplně jiná. Závody se nedají srovnávat. Některé medaile byly skoro zadarmo a další hodně vydřené. Mě baví tratě střídat.

Asi nejvíc si ale cením úspěchů družstev. To jsou vždy nejsilnější zážitky. Člověk by se pro ostatní rozkrájel, i když jinak je atletika hodně individuální sport.

Je vidět, že se daří nejen vám, ale i celé Lokomotivě.
Prosadit Beroun mezi většími kluby dá zabrat. Proto mám velkou radost z našeho stříbra na 4 x 400 metrů, a hlavně z bronzu z družstev juniorek. O něm rozhodl pouhý půlbod. Původně jsme byly vyhlášeny na čtvrtém místě, těsně za silným týmem Vítkovic. Jenomže nám podle průběžných součtů bodů vycházelo, že máme být třetí. Nakonec se zjistilo, že chybu udělali rozhodčí. Po opravení výsledků jsme dostaly bronz a slzy smutku tak rázem vystřídala radost. Nezapomenutelný zážitek.

Moc si vážím i stříbra ze stýplu dvaadvacítek, to jsem čtyři kola před cílem zakopla o překážku. Zvednout se ze země, nevzdat to a běžet dál, zatímco vám uteče čelo, je opravdu náročné. Hlavně psychicky.

A vám se to povedlo… Na co z loňska nejraději vzpomínáte?
Je toho spousta. Asi vyhraje mistrovství republiky v běhu do vrchu v Jeseníkách. To byl také naprosto neuvěřitelný závod. Získala jsem zlato a v juniorech vyhrál můj tréninkový kolega a syn mého trenéra Vojta Dryák. Nikdo to nečekal a my jsme si do Berouna odváželi tituly hned dva. Navíc jsme se tím kvalifikovali na mistrovství světa v běhu do vrchu v Andoře. Tam naše družstvo skončilo šesté.

Před čtrnácti dny vás vyhlásili nejúspěšnější sportovkyní Berounska v anketě za rok 2018. Jaký to byl pocit?
Hodně mě to překvapilo. Bylo to takové příjemné zakončení sezony.

Kolik času strávíte na trénincích? Jsou náročné?
Záleží na tom, co mi napíše do tréninkového plánu trenér. Průměrně dvě hodiny denně. Od října to mám složitější, začala jsem studovat medicínu na 2. lékařské fakultě, a tak bohužel nestíhám jezdit na soustředění. Celkově zkombinovat učení a běhání je teď pro mne hodně náročné. Volno mám jednou týdně, nejčastěji v úterý, když píšeme test z anatomie. (smích)

Máte prostor i na jiné koníčky?
Ne. A když náhodou nějakou chvilku najdu, užívám si nicnedělání. Jinak mě toho baví hodně. Miluji cestování, lyžování, chovám andulky, ráda kreslím, fotím, chodím na procházky se psem, pracuji na zahradě… Ale momentálně se všechno podřizuje škole a tréninkům, když se neučím, běhám nebo spím. (smích)

Jaké máte plány do budoucna, co se týká atletiky i studia?
Letos budu prvním rokem v ženách, kde je mnohem větší konkurence, takže se musím specializovat na jednu trať. To mě trochu mrzí, bavila mne hlavně ta pestrost. Chci se soustředit na dráhu, konkrétně na 3 000 metrů překážek. V létě se pokusím o splnění limitu na mistrovství Evropy do 22 let. A zároveň se budu snažit úspěšně dokončit první ročník na medicíně, snad to vyjde.

Přejeme, aby to vyšlo!

Barbora Stýblová v kostce

  • Devatenáctiletá atletka, závodí za Lokomotivu Beroun.
  • Nejúspěšnější sportovkyně Berounska 2018.
  • Držitelka mnoha medailí od dorosteneckých kategorií.
  • V roce 2018 získala 11 medailí z mistrovství ČR a reprezentovala ČR na mistrovství světa v běhu do vrchu.
  • Studentka medicíny.
  • Žije v Hlásné Třebani.

Lucie Hochmalová