Přesto ho Jakub Koloušek hraje v Dobřichovicích i po čtyřicítce.
V Dobřichovicích není známější sport než volejbal. Tým zdejší TJ Sokol Dobřichovice se už dlouho drží v 1. lize, a to i přesto, že v kádru je hodně sportovních veteránů. Ti se již několikrát rozhodovali, jestli neskončí. Letošní sezona už bude ale asi opravdu poslední pro Jakuba Kolouška.
Bývalý extraligový hráč Jakub Koloušek hraje volejbal už od dětství. Dříve působil v týmech Olymp Praha, USK Praha, Nymburk, Spartak Perštejn, hrál také šest let v zahraničí (Turecko, Polsko, Francie a Slovensko). Nejdéle ale působí právě v Dobřichovicích.
Slyšela jsem, že jste chtěl letos v Dobřichovicích skončit. Hrajete však dál. Jak to?
Chtěl jsem skončit, já i ostatní tady hrajeme hrozně dlouho, náš věkový průměr je asi 38 let. Jsme tu s přestávkami od roku 1995, kdy se zde hraje první liga. Vloni to vypadalo, že skončíme, všichni už máme děti, bolí nás to, každý má své zaměstnání, já třeba dojíždím z Plzně… Je to náročné. Bylo domluvené ukončení, povedl se nám i závěr sezony, já měl jít trénovat do Plzně a zároveň hrát, ale nakonec to nedopadlo. Tak jsme se tady znovu dohodli, že odehrajeme ještě jednu, ale už definitivně poslední sezonu. Teď máme mladé hráče a ambice jsou stejné: postoupit do play-off a zase hrát nahoře.
To je docela rarita, že jste tady v podobné sestavě takhle dlouho, ne?
Určitě ano. Za prvé je rarita, že hrajeme pořád ve stejné sestavě, a za druhé umístění, nepamatuju si, že bychom byli horší než čtvrtí. Vždycky jsme to nějak zvládli. Stačí nám dva tréninky týdně i naše zkušenosti. Parta nás drží. A taky Jarda Čermák a Ladislav Sejk, bez nich by to nikdy nefungovalo.
Proč jste šel před lety zrovna sem do Dobřichovic?
Protože Jarda Čermák, starosta oddílu a motor všeho, hrál se mnou extraligu za USK Praha. Říkal, že tady se vždycky hraje kraj a nedaří se postoupit do 2. ligy a výš. Po domluvě jsme to zkusili: přestoupil jsem a do dvou let jsme byli v první lize, kde jsme sice byli nováčci, ale všichni věděli, že máme v kádru chlapy z extraligy.
Jak dlouho hrajete volejbal?
Od třetí třídy.
To je hodně dlouho…
Strašně. Tehdy to bylo jiné, každý chtěl hrát fotbal, ale mě to nebavilo. Chodil jsem do Klokánka v Praze, kam jednou přišel pan Kaláb, v té době excelentní hráč, a protože jsem byl vytáhlý, řekl mi, pojď zkusit volejbal. Já jsem vůbec nevěděl, co to je. Od 3. třídy do 14 let se tam ale stejně dělal všeobecný sport, volejbal jsem nehrál vůbec, až potom. A pak v těch 17 nebo 18 letech jsem si uvědomil, že bych ho chtěl dělat dál. Měl jsem velké štěstí, že jsem se dostal k profesionálům.
Jak to? To je tak těžké?
S touto výškou určitě.
To znamená, že jste malý? Vždyť máte 190 cm.
V té době to bylo málo. Jsem tedy nahrávač, který rozděluje míče. A i mezi nimi jsem střízlík, když jsem hrál venku, vypadal jsem jako trpaslík. Oni mají všichni kolem dvou metrů, i 208, 212 cm.
Do kolika let se dá hrát volejbal na této úrovni?
Těžko říct. Já jsem ročník 1971 a je jen pár hráčů, kteří na této úrovni hrají, zbyli jsme asi tři. Víte, volejbal je nejtěžší a nejtechničtější sport na světě, žádná situace v něm není stejná. Ve volejbalu nikdy nevíte, kam a jak vám to spadne, můžete špatně šlápnout nebo dát jinam ruce. I proto je to tak náročné.
A asi je náročné i dojíždění z Plzně do Dobřichovic na tréninky?
To ano, ale já jsem celý život dojížděl. Jezdím i do práce do Rakovníka, jsem profesionální voják. Teď budu pracovat v Jincích.
V Dobřichovicích jste nikdy nebydlel?
Chtěl jsem, ale nevyšlo to. Žena je z Plzně a chtěla tam zůstat.
A znáte to tady?
No jasně, chodili jsme cvičit na Ameriku a tady v okolí jsem trávil víkendy a volný čas, když jsem byl svobodný, líbí se mi místní akce, třeba Dračí lodě byly super. A je tu krásné okolí, třeba takové Karlické údolí mám moc rád.
Jste profesionální voják. Jak jste se k této práci dostal?
Živili jsme se s ženou oba volejbalem, ale bylo čím dál tím těžší sehnat práci, hlavně pro mě. Navíc kluk začal chodit do školy, tak jsem se rozmýšlel, co dál. Jsem militantní, zajímá mě to, a tak jsem si našel pracovní místo, když se tvořila profesionální armáda. Začal jsem sloužit v roce 2005 jako ženista.
Hodláte úplně skončit s volejbalem, až skončíte tady?
Ještě nevím. Chtěl bych udělat klub v Plzni, ale bude to těžké, dokud není volejbal na vyšší úrovni. A tam nikdy nebyla extraliga. Uvidíme.
Lucie Paličková
