Mgr. Věra Nájemníková je od srpna tohoto roku ředitelkou organizace, pod jejíž střechou najdeme hned několik zařízení určených především dětem, mládeži a jejich nejbližšímu okolí.
Mezi subjekty této organizace patří Dětský domov Lety, Středisko výchovné péče Dobřichovice, Dětský domov se školou Slaný, Středisko výchovné péče Slaný a ZŠ při SVP Dobřichovice. S Mgr. Nájemníkovou jsme se k rozhovoru sešly v době, kdy – jak se zdá – se organizaci blýská na lepší časy.
Zařízení, jehož jste ředitelkou, má za sebou náročné období, v němž prošlo hned několika bouřlivými změnami. Zhruba před dvěma lety stála v jeho čele Mgr. Hrbková Hrudková, jejíž kontroverzní ředitelování se stalo námětem několika článků a reportáží (psali jsme mj. i na stránkách DOBNET zpravodaje). K 8. 11. 2013 ji nakonec odvolal ministr školství. Další zásadní změnou je fakt, že diagnostický ústav, který jste až donedávna vedla, nahradilo dnes tzv. středisko výchovné péče. S trochou nadsázky by se dalo říci, že zařízení teď stojí na prahu nového období. Co v současné době považujete za nejdůležitější pro to, aby mohlo dobře fungovat?
Za nejpodstatnější teď považuji stabilizaci celé situace. Je zásadní, aby se usadily a zklidnily emoce, jež stále ještě doznívají, a narovnaly se vztahy mezi lidmi, kteří tu pracují. Uplynulé období bylo náročné hlavně tím, že došlo k velkým personálním změnám – řada zaměstnanců podala výpověď, mnoho jich odešlo nedobrovolně, na jejich místo nastoupili noví lidé… Je potřeba, aby zaměstnanci, kteří jsou součástí jednotlivých pracovních týmů, měli konečně na svoji práci klid, cítili podporu vedení, mohli se dál vzdělávat a rozvíjet. A to všechno proto, abychom poskytovali kvalitní a profesionální služby těm, kteří jsou našimi klient, tedy dětem, jejich rodinám a dalším lidem z jejich sociálního prostředí.
Myslíte si, že tohle náročné období mělo nějaký dopad na děti, které tvoří většinu vaší klientely, ať už jde o dětské domovy nebo o střediska výchovné péče?
Děti bývají velmi vnímavé a často registrují i věci, o nichž si my dospělí myslíme, že na nás vůbec nemohou být vidět. Zaměstnanci se i v době nesystémových personálních kroků snažili chovat jako profesionálové. Ve chvíli, kdy „byli odcházeni“ dlouholetí vychovatelé a ostatní pracovníci, ke kterým si děti vytvořily vztah, to určitě pociťovaly jako velkou ztrátu. Proto je i pro ně důležité, aby se situace zklidnila a stabilizovala.
Diagnostický ústav byl v Dobřichovicích zrušen a od ledna ho nahradilo středisko výchovné péče (dále SVP). Co tahle změna znamená v praxi?
Za touto změnou stojí snaha odklonit se od ústavní výchovy a podporovat děti i jejich rodiny v přebírání větší zodpovědnosti za to, jak se svým životem naloží. Na rozdíl od diagnostického ústavu je péče v SVP založena na dobrovolnosti. To znamená, že s pobytem dětí a péčí o ně by měli, vyjma nařízené pobyty, souhlasit jejich zákonní zástupci. SVP se také daleko více otevřelo práci s členy sociálního okolí dětí, tedy s jejich rodinou, se školou, sociálními pracovníky, kteří o ně pečují apod. Můžeme se totiž sebevíc snažit, aby dítě zlepšilo své chování, prospěch ve škole, fungovalo a bylo „hodné“, když se ale vrací do rodiny, kde není vše tak, jak by mělo, je šance na úspěch mizivá. Podstatou práce s našimi klienty je snaha vést je k vlastní zodpovědnosti za své chování a jednání, podporovat je v tom, v čem se jim daří a v čem jsou dobří, a pomáhat jim zlepšit to, co třeba tak úplně nejde.
Klade tahle změna nějaké zvláštní nároky i na zaměstnance SVP?
Myslím, že určitě ano. Práce v zařízeních tohoto typu je obecně velmi náročná a s přerodem diagnostického ústavu ve středisko výchovné péče se pracovní „záběr“ zaměstnanců ještě více rozšířil. Daleko častěji než dřív se zde pracuje s rodinou a dalšími členy z okolí našich klientů, narostl také objem terénní práce – ve školách, na sociálních odborech, přímo v rodinách. A přibývá i ambulantních klientů, tedy těch, kteří neabsolvují pobyt, ale více či méně pravidelně docházejí. Je potřeba, aby se tým neustále odborně vzdělával, aby jednotliví jeho členové zvyšovali svoji kvalifikaci, pracovali pod odbornou supervizí a metodickým vedením. Všechny informace, které nám o sobě klienti sdělí nebo jež získáme, podléhají samozřejmě zákonu na ochranu osobních údajů. Snažíme se vytvořit maximálně bezpečné prostředí, jež je podmínkou toho, aby nám klienti důvěřovali.
Jakým klientům jsou vaše služby určeny?
Našich služeb může využít v podstatě kdokoli. Nejčastěji se na nás obracejí zákonní zástupci dětí, školy, školská zřízení, orgány sociálně právní ochrany dětí. Péče v dětských domovech je určena v tom nejširším slova smyslu dětem od věku 3 let do období ukončení přípravy na zaměstnání. Na pobyt do SVP nastupují většinou děti od 7 do 18 let. V ambulanci pak pečujeme o klienty bez rozdílu věku.
Co pro vás osobně znamená práce, kterou děláte?
Výchova a vzdělávání dětí – to je prostředí, ve kterém se pohybuji už mnoho let. A i když teď do náplně mé práce přibylo vedení lidí a péče o zaměstnance, pořád vidím hlavní smysl mé práce v pomoci dětem. Chci jim být nápomocná k tomu, aby žily plnohodnotný život, vážily si lidí, věcí a hlavně samy sebe. Aby vyrůstaly tam, kde se budou moci rozvíjet a pak i dospět v samostatné a zralé osobnosti.
Z čeho čerpáte energii a kde obnovujete síly?
Snažím se ve volném čase relaxovat s rodinou a s přáteli. A učím se udělat si čas i sama na sebe, na své koníčky a věci, které mi dělají radost – jako je dobré jídlo, kultura, sport… Ale hlavně mě posiluje vědomí, že práce, kterou dělám, má smysl a je užitečná.
MIni vizitka Mgr. Věry Nájemníkové:
– Narodila se v roce 1962 v severozápadních Čechách.
– Je magistrou v oboru speciální pedagogika a učitelství.
– Má 30 let praxe v oblasti výchovy a vzdělávání dětí a mládeže a pracovala s dětmi všech věkových kategorií.
– Před nástupem na pozici ředitelky sítě školských zařízení pracovala mimo jiné jako vedoucí Střediska výchovné péče a vedoucí ZŠ při Diagnostickém ústavu Dobřichovice.
– Aktuálně absolvuje pětiletý sebezkušenostní výcvik ve skupinové psychoterapii.
– Volný čas tráví se svou rodinou, relaxuje ve společnosti přátel a sportem.
Lenka Papáčová
