Valentýn: Svátek obchodníků, nebo zamilovaných?

Foto: Marie Paličková

Foto: Marie Paličková

Někteří ho slaví, jiní nesnášejí a většina z nás ho toleruje. Valentýn se v našich končinách víceméně usadil. Obecně je vnímán spíš jako umělý či dovezený, ale je fakt, že o něm víme a ve svém repertoáru ho zohledňují i obchodníci.

Už historie svátku napovídá, že hranice mezi jeho významem pro zamilované a obchodním pozadím se překrývá. Každopádně nám připomíná naše nejbližší vztahy. A tak i když nám  slavení Valentýna připadá moc americké či komerční, můžeme se v tomto období zamyslet nad tím, jak o své vztahy pečovat.

Za svátkem stojí možná hned dva svatí

Svátek svatého Valentýna se slaví v mnoha zemích 14. února jako svátek zamilovaných a lásky. Původně katolická církev uznávala celkem jedenáct jeho termínů, až v roce 1969 formálně ustanovila jako jediný termín únorový. V tento den si zamilovaní mezi sebou tradičně dávají dárky, květiny nebo si dopřávají romantické zážitky a další projevy lásky. Obchody se v dnešní době plní kýčovitými červenými srdci a dalšími předměty, které vyhodnocují jako potenciální dárky, jimiž by si koupěchtiví milující mohli projevovat náklonnost.

Podle historické tradice za svátkem stojí jistý kněz Valentýn, ale možná jich bylo víc. Wikipedie uvádí, že svatý Valentýn zemřel mučednickou smrtí nejspíš roku 269, 270 nebo 273 v Terni ležící v Římské říši. Kolem jeho životopisu panují nejasnosti a vypráví se hned několik legend. Podle jedné šlo o biskupa, který působil v dnešní jižní Itálii a přes zákaz císaře Claudia II. tajně oddával snoubence, což se mu vymstilo. Byl umučen.

Další verze má za to, že šlo o kněze z Říma. Měl prý zázračnou moc. Vyléčil například syna rétora Kratóna z padoucnice,  za což ho popravili. Jiná varianta hovoří o vyléčení slepé dcery soudce. Pohané ho kvůli tomu sťali mečem. Ať už udělal jakoukoli „zázračnou“ věc, skončil násilnou smrtí. Jeho ostatky, jak už to u svatých bývá, jsou roztroušeny v různých koutech evropských zemí. Některé se  pravděpodobně zatoulaly i k nám. Kost z jeho lopatky je totiž uchovávána na oltáři baziliky sv. Petra a Pavla v Praze na Vyšehradě. A pokud chcete oslavu svatého Valentýna spojit s poněkud bizarním zážitkem, uvidíte ji na tomto místě právě 14. února.
Legendy o těchto dvou kněžích se nejčastěji spojují s vysvětlením, proč se slaví svátek zamilovaných.

Bohyně Juno

Možná věrohodnější příběh ale praví, že již staří Římané slavili přibližně v půlce února extatické rituály zasvěcené bohyni Juno. Údajně tehdy došlo ke spojení se svátkem Lupercalia, věnovaným pohanskému bohu sexu. Během něj se psala jména mužů a žen na kartičky, aby se poté losovaly náhodné milenecké dvojice. Křesťanům se to samozřejmě nelíbilo, neboť bojovali proti všem tělesným slastem, a obscénní svátek zakázali. A aby mohli trestat ty, kdo zákaz porušili, vymysleli si světce Valentýna.

Ať je to jakkoli, valentýnská přání mají patrně původ ve svátku Lupercalia a v dnešní novodobé podobě maskují tehdejší obscénnost. I na dnešních „valentýnkách“ jsou k vidění amorci se svými šípy, považovanými za falické symboly (tzn. týkající se mužského pohlavního údu). Také květiny, srdíčka i ptáci navazují na mravně uvolněný festival. Je tedy možné, že slavení Valentýna je lidskou potřebou či voláním po rituálním zpracování témat, od kterých jsme byli křesťanskou tradicí „uchráněni“.

Každá příležitost je vítaným zpestřením pro obchodníky

To je sice pravda, ale nemusíme ji vždy brát v negativní rovině. Například Monika Dvořáková, která deset let působila ve firemní online komunikaci a loni otevřela v Dobřichovicích obchod Appétit de France, vnímá svatého Valentýna jako příležitost ke komunikaci se zákazníkem.

„Svátek je pro mne komunikačním nástrojem. Marketingoví experti by mne opravili, že jde o podporu prodeje. Pro začínající specializovaný obchod se však podle mne v žádném případě nejedná o navýšení prodejů, alespoň u nás velké rozdíly v tržbách nepozoruji. Je to příležitost, jak zpestřit nabídku, oslovit určitou skupinu kupujících, možnost projevit svou kreativitu, ochotu a náklonnost k zákazníkovi. A třeba mu i vykouzlit úsměv na tváři. To je pak podařený Valentýn,“ usmívá se Monika Dvořáková.

I v soukromí je pro ni Valentýn možností udělat někomu radost. Stejně vnímá i jiné  svátky ne právě typické pro náš kraj, které se staly součástí jejího život. „Valentýna beru sice jako každý jiný, jen navíc symbolicky obdaruji své nejbližší a nejmilovanější srdíčkovou maličkostí v podobě sladkosti nebo alespoň obrázku s pár srdečnými slovy. Nejbáječnější je beztak fyzické láskyplné objetí, kdy se téměř dotýkají dvě srdce a není potřeba žádných slov. V naší uspěchané době nám svátek zamilovaných může připomenout tahle objetí,“ přibližuje svůj postoj k valentýnskému dni.

Tuto rovinu jistě přivítá každý z nás. Nepotřebujeme k ní obchodníky s červenými srdci a růžovými bonbony. Ale také je nemusíme hanit a brát jako ty, kteří se snaží za každou cenu něco prodat. Třeba mají něco hezkého, čím bychom mohli udělat své nejbližší či nejbližšímu radost. Napsat na milou valentýnku několik hezkých slov, či překvapit decentním dárečkem. Obojí bude milou připomínkou oblasti našeho života, kterou bychom měli opečovávat nejvíc.

Lucie Hejbalová