Tajemství dobřichovického křížku ukrývají kroniky

Foto: Karel Ráž

Litinový kříž s postavou Krista nově září do dáli na křižovatce ulic 5. května, Randova a Ke Křížku v Dobřichovicích. Slavnostně byl vysvěcen na konci letošního října.

Díky iniciativě a bádání někdejšího starosty a místního historika Václava Kratochvíla se sem vrátil po více než 60 letech.

„Když jsem se před mnoha lety přistěhoval do Dobřichovic, vrtalo mi hlavou, proč je zde ulice Ke Křížku, která ale k žádnému kříži nevede,“ vzpomíná na počátky bádání Kratochvíl. Když předal svým následovníkům časově náročnou funkci starosty, začal se historii obce věnovat naplno. Zkoumal kroniky, archivy a hledal v nich mimo jiné i zmínku o kříži. „Od jednoho z pamětníků, který již nežije, jsem se dozvěděl, že křížek stál u ulice Ke Křížku až do 50. let. Pak jej snad srazil traktor při terénních pracích,“ říká Kratochvíl. Jiní pamětníci mají za to, že padl za oběť výstavbě protipovodňových hrází a vyrovnání terénu. „Nicméně v křoví jsou ještě patrné zbytky cihel, z nichž mohl být podstavec,“ míní někdejší starosta.

Křížky, kapličky, smírčí kříže jsou souhrnně nazývány drobnými sakrálními stavbami. Jsou krásné, vzbuzují úctu a pokoru. Křížky a kříže, ať již dřevěné, kamenné či litinové, vyrůstaly ve volné krajině z moha důvodů. U kostelů a hřbitovů měly za úkol místo posvětit, případně sloužit k modlitbám v době, kdy je kostel uzavřen.

Další kříže vznikaly například jako připomínky nehody, katastrofy a současně poděkování za šťastný konec. Mohlo jít o mor, hlad či povodeň. Používaly se také jako nástroj posvěcení místa i obrana před zlými duchy a ďáblem. Jiné kříže okázale nechávali stavět bohatí sedláci či starostové vesnic. Nejčastější v české krajině je litinový kříž na kamenném podstavci. Takové se objevují od 19. století, často na místech, kde dřív stály kříže dřevěné. Mnoho z nich padlo za oběť komunistickému režimu a později vandalům a zlodějům. V posledních letech jsme svědky jakési renesance, křížky a další krajinné prvky se opravují a vracejí na původní místa. To je i případ Dobřichovic.

Doba i účel umístění původního křížku v Dobřichovicích jsou opředeny tajemstvím. Rozluštit by jej mohly staré kroniky, ty do roku 1870 jsou ale psány švabachem. „Budu velmi rád, když se do bádání a překladu někdo pustí,“ přeje si Václav Kratochvíl, který sám pro sebe vytvořil několik vlastních teorií. „Křížek mohl být možná i poděkováním za radostnou událost narození dítěte. V dřívějších dobách nebyly nemocnice, a tak těhotné ženy do poslední chvíle pracovaly na polích. Právě tady mohl na svět přijít nový obyvatel našeho města a v dospělosti pak jako dík nechal vystavět křížek,“ přemýšlí nahlas Kratochvíl.

Ještě v roce 1756 měly Dobřichovice hned tři kříže, jak dokládá stará mapa obce, nyní exponát výstavy nazvané Stavební vývoj Dobřichovic. Jeden z nich byl umístěn na konci stávající ulice 5. května.

Někdejší farář Josef Hradec, sloužící v Dobřichovicích v letech 1919 až 1933, podle Kratochvíla ve své kronice píše o zločinu, který se zde měl stát. Nic bližšího ale neuvádí, zmínky o křížku nejsou ani v obecních kronikách. Jak říká Václav Kratochvíl, vztahuje se k němu i další událost, kterou si v Dobřichovicích předávají z pokolení na pokolení. „Ta se měla stát někdy ve 20. letech minulého století. Tehdy se kočí od Fürstů vracel na kozlíku kolem křížku, když jej zastihla bouřka a uhodil do něj blesk. Koňský povoz ještě dojel s mrtvým mužem do statku,“ popisuje Kratochvíl.

Původní křížek se nedochoval, není známá ani jeho podoba z fotografie či kresby. A tak iniciátoři jeho opětovného vysvěcení stáli před nelehkým úkolem, jak obstarat nový. Městu jej daroval místní občan Jan Abel. Křížek získal za kuriózních okolností za lahev becherovky od vonoklaských hasičů, kteří měli v plánu odvézt ho do sběru. Autorkou architektonické podoby umístění křížku a jeho okolí je Ing. arch. Edita Lisecová a autorem podstavce akademický sochař Petr Váňa. „Křížek jsme nechali zrenovovat a zvolili netradiční měděný nátěr. Podstavec je z místního kamene, sliveneckého mramoru. Vychází ze čtyř stran, které se nahoře spojují,“ popsal při slavnostním svěcení Váňa.

(pan)