Moderátorka Ema Klementová: Baví mě živé akce

Foto: archiv E. Klementové

Foto: archiv E. Klementové

Práce v televizi není tak jednoduchá, jak by se mohlo na první pohled zdát. Pětadvacetiletá Ema Klementová z Řevnic už nějakou dobu působí jako novinářka a moderátorka v televizi, a moc ji to baví. Povídaly jsme si s ní o splnění snu i dalších zajímavých věcech.

Ema Klementová se narodila v Řevnicích, a i když do našeho regionu v dětství jezdila jen na víkendy a na prázdniny, vždycky se do Poberouní ráda vracela, až se ve svém rodném městě nakonec znovu natrvalo usadila. Znáte ji možná z různých kulturních akcí, kterými vás s mikrofonem v ruce čas od času provází. Vídat ji můžete také ve vašich obývácích, když informuje o nejnovějších zahraničních zprávách na TV Nova nebo moderuje pořad Koření, plný zajímavostí a cestovatelských perliček z celé planety. Když zrovna nepracuje, zkouší v kuchyni nové recepty, chodí na koncerty, hraje tenis nebo squash a piluje hru na saxofon.

Emo, máš zajímavou práci, můžeš nám ji přiblížit?

Dá se říct, že moje práce má teď tři různé podoby. Z největší části jsem reportérka zahraničního zpravodajství na Nově. V poslední době se nesetkávám s úplně pozitivními tématy, bohužel se ve světě děje mnoho tragických a smutných událostí. Jsem pak vždycky ráda, když si můžu napsat nějakou milou a odlehčenou reportáž. Moje práce spočívá v tom, že do Televizních novin zpracovávám jedno nebo více témat, od zjišťování informací přes psaní a vybírání záběrů až po namlouvání textu ve střižně. Tam potom spolu se střihačem dotáhneme dílo do konce. Někdy pak ještě živě ve vysílání dané téma doplním aktuálními informacemi.

Jako zahraniční reportérka asi docela cestuješ, ne?

Možná vás překvapí, že moc ne. Byla jsem na několika zahraničních cestách, třeba na premiéře Hobita v Berlíně, na Kosu kvůli uprchlíkům a také v Thajsku, což jsem si opravdu užila a jsem za tu zkušenost neskutečně vděčná. Z desetidenního natáčení pak vznikl celý speciál pořadu Koření, který jsem si sama moderovala. A tím se dostáváme k další části mé práce – od září jsem stálou moderátorkou Koření. Střídáme se ještě s kolegyní Martinou Nášelovou a moderuji tak jednou za čtrnáct dní. Premiéra je v sobotu před desátou dopoledne a repríza pak vždycky v neděli na Nova Cinema. I díky Koření dostávám víc nabídek na moderování různých večírků, sportovních událostí a festivalů, a musím přiznat, že živé akce mě baví ze všeho nejvíc. Přímý kontakt a interakce s lidmi mě vždycky nabijí opravdu pozitivní energií.

Tvá cesta na současné místo ale nebyla právě přímá a jednoduchá, prošla jsi mnohými zkušenostmi. Povíš nám o tom?

To by bylo na opravdu dlouhé povídání, asi by na to nestačilo ani celé vydání DOBNET zpravodaje. (smích)

Aspoň tedy ve zkratce.

Začínala jsem v rádiu, pak jsem na chvilku odjela do Portugalska, myslela jsem si, že až se vrátím, najdu si práci v oboru snadno. Zas tak snadné to ale nebylo, a tak jsem dělala všechno možné. Jezdila jsem po celých Čechách jako obchoďák, učila angličtinu, vyzkoušela jsem si práci letušky, která je sice krásná, ale neuvěřitelně náročná. Chvíli jsem dělala pomocnou redaktorku v televizi Metropol a po všech těchto zkušenostech jsem dostala svou vysněnou práci na Nově.

V našem regionu jsi veřejnosti známá také jako moderátorka hudebních akcí a příležitostná saxofonistka. To si tě našlo samo, nebo to je další z tvých mnoha talentů od pánaboha?

O hudebních akcích už jsem mluvila, začala jsem tady v Řevnicích vlastně jako moderátorka Rockového slunovratu, který je pro mě taková srdcovka, už se nemůžu dočkat června. A pak tu bylo několik dalších moc příjemných akcí v našem okolí a doufám, že jich bude víc a víc, protože, jak říkám, moderování naživo si opravdu užívám. Takže kdyby někdo hledal moderátorku čehokoli, ať se mi ozve.

A k tomu saxofonu…

Jasně. Hrát jsem začala asi v jedenácti letech, toužila jsem po tom odmala. Teď si občas zahraji s kluky z řevnické kapely SCB, kde zpívá můj přítel Adam. V poslední době ale spíš jamuji u nich ve zkušebně a vždycky z toho jsou moc fajn hudební večery.

Jaké to vlastně je pracovat v televizi? My z druhé strany říše za zrcadlem to asi vidíme jinak. Jak vnímáš všechna ta světla, lesk, známé osobnosti kolem…?

Je pravda, že první dny a hlavně třeba živé vstupy byly dost o nervy, ale člověk si zvykne. Přiznávám, že doteď, když se přede mnou rozbliká v živém vysílání červené světlo na kameře a v uchu slyším „za 10“, trochu se mi rozklepou kolena. A světla reflektorů? Ve studiu je pod nimi dost vedro a venku proti nim zase nic nevidím a bolí mě z nich oči. (smích)

A co tvá rodina, fandí ti, nebo se o tebe spíš bojí, aby tě tento svět třeba nepohltil?

Nikdy jsem od nich neslyšela, že by o mě měli strach. Myslím, že vědí, že jsem rozumná holka. A musím říct, že vážně obdivuji jejich vytrvalost, rodiče sledují snad každé Televizní noviny i Koření, aby jim náhodou neunikl můj výstup, a pak vždycky volají nebo píšou, jak se mi to povedlo, i když já třeba sama vím, že to nebylo úplně stoprocentní. Jsou to vlastně moji nejvěrnější fanoušci.

Máš v branži nějakou svou vysněnou metu?

To si radši nechám pro sebe. Jsem dost pověrčivá a bojím se, že když to prozradím, nesplní se to. Ale tajné cíle a sny samozřejmě mám. Ještě jsem nepřestala věřit, že když za něčím opravdu usilovně jdeme, dosáhneme toho. Důležité je nevzdávat se a každé škobrtnutí nebo odbočku z cesty brát jako výzvu, která nás posune dál.

A jak je to s tvým osobním životem? Tvůj pracovní styl je asi hodně náročný, neplánuješ třeba založení rodiny, děti?

Na to je určitě ještě dost času. Ráda bych teď hodně cestovala a užívala si mládí.

Tak přejeme, ať se to užívání daří!

Helena Pelikánová, Lucie Hochmalová

Medailonek Emy Klementové

· Zahraniční redaktorka a moderátorka pořadu Koření na TV Nova.
· Moderátorka kulturních akcí v regionu.
· Je jí 25 let a žije v Řevnicích.
· Je svobodná a bezdětná.
· Hraje na saxofon.

Ema_Klementova_1Ema_Klementova_3
Foto: archiv E. Klementové