Kukulová: Mám tolik energie, že vyhazuji pojistky

Foto: Archiv Lucie Kukulové
Foto: Archiv Lucie Kukulové

Energie z ní doslova srší. Není proto divu, že v obchodech při placení Lucie Kukulová občas vyřadí z provozu i platební terminál. Kuku, jak jí známí říkají, je žena mnoha profesí a zájmů.

Režisérka, herečka, zpěvačka, manažerka, producentka, vydavatelka, učitelka, studentka a hlavně vedoucí dětského divadelního souboru Kukadýlko. O tom, že jej vede dobře, svědčí to, že se její svěřenci objevují v televizi a na filmovém plátně. Naposledy si zahráli například v pohádce Anděl Páně 2.

Jak se děti dostaly do úspěšné pohádky?
Byly vybrány na základě konkurzu, na který Česká televize Kukadýlko přímo pozvala. Druhým kolem konkurzu a kamerovými zkouškami prošly hned čtyři naše děti, souhrou nešťastných okolností ale nakonec natáčeli jen Kryštof Leffler a Maya Vondráčková. Děti nahlédly do tajů filmařského řemesla, nahlížely pod ruku kameramanovi a viděly akrobatické triky. Moc si to užily. Děti z Kukadýlka jsou evidované v registru herců ČT. Zkušenosti s filmováním už jich má spousta. Často vystupují třeba na stanici Déčko, kde hrají v seriálu Dětská dopravní policie. Nyní se chystá pokračování seriálu Republika, a bylo mi řečeno, že si naše děti nejspíš zase zahrají.

Ty sama sis někdy zahrála ve filmu?
Ve filmu ne. Jen v televizi s Ivanem Mládkem, ale to už je opravdu dávno. Jinak jsem vystupovala v několika muzikálech, podle mě v těch nejlepších, které se tu v devadesátých letech uváděly: Jesus Christ Superstar a Vlasy. Po gymnáziu jsem studovala zpěv na konzervatoři, na začátku čtvrťáku jsem ale zběhla. V divadle tehdy nikdo neřešil, jestli mám konzervatoř, nebo ne. A já měla i spoustu jiných aktivit. I když jsem později aktivně tolik nezpívala, čas od času jsem brala pěvecké kondice. Je to skvělá psychohygiena. I teď chodím na zpěv a hlasovou výchovu k úžasné paní Ivaně Vostárkové, která mě učí i učit.

Proč jsi se zpěvem v muzikálech skončila?
Když jsem v roce 1997 po několika letech odešla z Ježíše, nastoupila jsem do Vlasů. Muzikál pak za rok skončil a mně v té době začaly povinnosti kolem domu v Husově ulici v Praze. Nejprve jsem tam měla jen pronajatý byt. Postupně jsem převzala správu domu a pak dům celý odkoupila. Skončilo to obrovskou hypotékou a několika rekonstrukcemi od sklepa až po půdu. Do toho se mi narodil syn a do divadla už se mi ani zpátky nechtělo. Založila jsem hudební vydavatelství a Galerii Podkroví, provozovala jsem ubytovací služby v apartmánech. Husovka se stala komunitním centrem, kde se scházeli umělci mnoha oborů. Když se mi po letech narodila dcera, rozhodla jsem se vrátit domů k Berounce.

A tady jsi později založila Kukadýlko. Jak vzniklo?
Fungujeme od roku 2011. Nápad založit divadelní kroužek pro děti vznikl po jednom vydařeném dětském dni, který jsme organizovali s Dobřichovickou divadelní společností. Hlavní záměr byl vychovat si mlází pro náš ochotnický spolek. Původně jsme fungovali jako kroužek při ZŠ Dobřichovice, pak pod Osvětovou besedou Dobřichovice. Nakonec mi došlo, že technicky a organizačně nejjednodušší bude založit vlastní zájmový spolek. Máme kolem 30 dětí.

Zkoušíte všichni pohromadě?
Kromě zkoušení děláme hereckou průpravu, kde se děti prostřednictvím dramatických her a cvičení učí vnímat a vědomě zapojovat své tělo i hlas, kultivovat projev, získávat zdravé sebevědomí. Taková práce se nedá dělat ve velkém seskupení, proto jsem děti rozdělila do tří skupin. Divadla budeme letos dělat hned dvě. Ve Velikonoční hře se představí spíš menší děti. Naopak Sněhurka bude zase hlavně pro starší a menší děti budou mít taneční výstupy. Snažím se vždy zapojit všechny děti a do všech činností. Starají se o kostýmy, rekvizity, nápovědu, inspici…

Máte za sebou Malého prince, Louskáčka, Vánoční hru… Jak si hry vybíráš?
Vždy pátrám po něčem zajímavém. Malého prince jsem našla volně na internetu, ale s dramatizací jsem nakonec úplně spokojená nebyla. Petra Pana jsem si podle knihy a filmů napsala sama. Vánoční hra od Tomáše Vůjtka, dvojnásobného laureáta dramatické soutěže Cen Alfréda Radoka, byla naše první hra, a v repertoáru ji máme dodnes. Pan Vůjtek nás viděl na videu a byl spokojený, i když je původně psaná pro dospělé. Předloni speciálně pro nás napsal Louskáčka a letos k Vánocům mi poslal zmiňovanou Velikonoční hru s podtitulem O tom nejslavnějším zmrtvýchvstání.

Louskáček byl velmi výpravný. Jak se dá ukočírovat tak početný ansámbl?
Na jevišti tehdy bylo přes 100 lidí. S Kukadýlkem účinkovala i Dobřichovická komorní filharmonie a Taneční studio Dobřichovice. Byla to zatím moje nejnáročnější věc. První společné zkoušky jsme měli pár dnů před představením na soustředění. Pak už byly jen dvě generálky. Bylo to složité, vyčerpávající, přesto vše dopadlo skvěle.

Budou podobně velkolepé i Velikonoční hra a Sněhurka?
Velikonoční hra, kterou připravujeme s orchestrem L.E.S při řevnické ZUŠ Řevnice, bude prostá. Vychází z tradičních barokních her, ale její text je svěží, moderní a vtipný. Uvedeme ji v řevnickém kině v pašijovém týdnu 12. dubna. A Sněhurka? Nejde o tradiční pohádku. Napsal ji David Drábek, též oceňovaný dramatik. Je to taková praštěná hra v rytmu diska, kde nevystupuje Sněhurka, ale její dcera. Zrcadlo je něco jako počítač a místo trpaslíků vystupuje hippie komunita. Proto bych ji chtěla pojmout trochu alternativně a s tím i prostor, kde ji uvedeme. Líbil by se mi třeba nějaký vybydlený areál. Ale pomýšlím samozřejmě i na řevnické kino, které bereme už tak trochu za domovskou scénu.

Kromě divadla ještě studuješ a také jsi zmínila hudební vydavatelství. Stíháš to?
Studuji na Akademii Alternativa v Olomouci dramaterapii. Jde o uměleckou terapii, zjednodušeně řečeno, vědomým hraním rolí se dají některé problémy pochopit, zjemnit a ideálně odstranit. Hudební vydavatelství Amplion jsem založila před mnoha lety kvůli mé potřebě pomoci mladým muzikantům prezentovat se prostřednictvím dobré nahrávky. Vydavatelství jsem vedla dvanáct let a vydali jsme kolem dvaceti titulů. Asi nejúspěšnější bylo debutové album skupiny Vertigo Quintet, oceněné v roce 2005 Andělem Allianz v kategorii jazz a blues. Amplion jsem kvůli nedostatku času předala Aleši Charvátovi, kamarádovi, výbornému muzikantovi a mistru zvukaři.

Máš v plánu vydat i své vlastní cédéčko?
Předloni jsem si říkala, že ho konečně nahraji. Jenže co příliš plánuji, to obyčejně nevychází, a ty nejlepší věci se stanou samy od sebe. Desku jsem udělala, ovšem s písničkami k pohádce Byl jednou jeden král. Zazpívala jsem si na ní, složila i pár textů a melodií. Jsem perfekcionista a megaloman, takže bych chtěla na svém CD ty nejlepší muzikanty, ale mám strach, že bych sama před sebou neprošla.

Pokud by nakonec CD přece jen vzniklo, co by na něm bylo?
I když působím hodně dynamicky a mám tolik energie, že občas vyhazuji pojistky a vyřazuji z provozu elektronická zařízení, mám ráda hluboké „vnitřní“ věci. Takže by to byly balady na pomezí soulu, jazzu, šansonu.

Lucie Kukulová

  • Od dětství hraje divadlo, nejprve s řevnickými ochotníky, nyní hlavně v DDS Dobřichovice.
  • Účinkovala v muzikálech (HD Karlín – 451° Fahrenheita, Jesus Christ Superstar, Hair…) a mnoha kapelách.
  • Studovala hudebně-dramatické oddělení na Konzervatoři J. Ježka.
  • Věnovala se pedagogické činnosti (3 roky na škole AJ a HV), léta soukromé lekce angličtiny a zpěvu.
  • Má dvě děti a bydlí v Dobřichovicích.

 (Pavla Nováčková)